Gioacchino Rossini: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 29. 2. 2012, 16:48

Gioacchino Antonio Rossini (29. února 1792 Pesaro – 13. listopadu 1868 Paříž) byl italský hudební skladatel. Proslul především jako autor oper, kterých vytvořil téměř 40 (nejznámější je Lazebník sevillský), ale tvořil též sakrální, instrumentální a komorní díla.

Život

Rossini se narodil v hudební rodině jako jediný syn Giuseppe Rossiniho (1758 - 1839), hráče na lesní roh, a pěvkyně Anny, rozené Guidarini (1771- 1827). Matka zpívala v divadle). Již od šesti let hrál Giovacchino u otce na triangl. To už rodina pobývala v Bologni, kam matka syna přivedla v době, kdy byl otec vězněn za své sympatie k Napoleonovi. Mladý Rossini se učil hrát na cembalo a klavír. Od roku 1802 rodina pobývala v Lugo , v deseti letech již Giovacchino zpíval sólový part pro mezzosoprán v kostele a v roce 1805 také zpíval v divadelním představení, obsazen do role pro kastráty.

Od roku 1807 se učil hrát na violoncello a studoval na konzervatoři v Bologni. Tehdy si křestní jméno upravil vynecháním písmene "v" na unikátní Gioacchino. Jeho první opera byla uvedena v Benátkách, když mu bylo 18 let. V té době už měl za sebou úspěch s jednou kantátou. První Rossiniho úspěšnou operou byl v roce 1813 Tancredi s tragickým momentem smrti hlavního hrdiny.

O dva roky později dostal finančně mimořádnou nabídku z Neapole: od roku 1815 tam vedl oba operní domy a byl povinen pro každý z nich napsat jednu operu ročně. V roce 1816 byla uvedena v Římě opera Lazebník sevillský, jejíž libreto vytvořil Pietro Sterbini podle hry, kterou napsal Beaumarchais. Rossiniho verze brzy zastínila tu, kterou o více než čtvrtstoletí dříve uvedl Giovanni Paisiello. Polovinu všech svých oper napsal právě v tomto období mezi lety 1815 a 1823.V kompozici oper mu byla (a je) vyčítána jistá povrchnost, která vyplývala především z nadprodukce.

Ve 20. letech 19. století Rossini žil intenzivním společenským životem. Přijímal pozvání do různých míst v Evropě (Vídeň, Londýn a další)i zámoří. Osobně podporoval šíření své hudby i na ulice mezi lid a&nbsp, či do Ameriky (Mexiko, Jižní Amerika). V Neapoli se Rossini seznámil s operní zpěvačkou Isabellou Colbranovou, která se stala v letech 1823 - 1836 jeho manželkou. Inspiroval novou módní vlnu jak svou hudbou, tak dandyovským stylem oblékání a labužnictvím (dodnes se připravuje hovězí steak s kouskem kachní paštiky tournedos á la Rossini). Od roku 1824 působil jako hudební ředitel italského divadla v Paříži. O rok později zazněla při korunovaci francouzského krále Karla X. První Rossiniho opera zkomponovaná na francouzské libreto. V roce 1829 byla stejně uvedena i jeho poslední opera Vilém Tell. Kromě 39 převážně komických oper (tzv. opera buffa), které napsal během dvou desetiletí do roku 1829, skládal až do pozdního věku kantáty, ouvertury, duchovní hudbu zvl. mše, instrumentální skladby a další hudební útvary.

Rossini se sice do Itálie ještě vrátil (bydlel např. i ve Florencii), ale od roku 1855 pobýval až do konce života ve Francii, bydlel v Possy u Paříže.

Trpěl mnoha různými chorobami, mj. pohlavními, přesto se dožil vysokého věku. Zemřel během operace střev. Byl pohřben na pařížském hřbitově Père-Lachaise, odkud byly roku 1887 jeho ostatky převezeny do chrámu Santa Croce ve Florencii, kde je umístěn také jeho epitaf.

Dílo

Opery (výběr)

Obrázky, zvuky či videa k tématu Gioacchino Rossini na Wikimedia Commons

Hedvábný žebřík – 1812
Příležitost dělá zloděje – 1812
Italka v Alžíru – 1813
Pan Nevrlínek aneb Hazard se synem – 1813
Tancredi – 1813
Turek v Itálii – 1814
Alžběta, královna anglická – 1815
Torvaldo a Dorliska – 1815
Lazebník sevillský – 1816
Othello – 1816
Popelka – 1817
Straka zlodějka – 1817
Armida – 1818
Mojžíš v Egyptě – 1818
Ermione – 1819
Eduard a Kristina – 1819
Dáma od jezera – 1819
Mohamed Druhý – 1820
Matylda ze Shabranu – 1821
Zelmira – 1822
Semiramis – 1823
Cesta do Remeše (Il viaggio a Reims) - 1825
Obléhání Korintu – 1826
Ivanhoe – 1826
Hrabě Ory – 1828
Vilém Tell – 1829

Gioacchino Rossini

Šablona:Link FA

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Od roku [[1807]] se učil hrát na [[violoncello]] a&nbsp;studoval na [[konzervatoř]]i v&nbsp;Bologni. Tehdy si křestní jméno upravil vynecháním písmene "v" na unikátní ''Gioacchino''. Jeho první opera byla uvedena v&nbsp;[[Benátky|Benátkách]], když mu bylo 18&nbsp;let. V&nbsp;té době už měl za sebou úspěch s&nbsp;jednou [[Kantáta|kantátou]]. První Rossiniho úspěšnou operou byl v&nbsp;roce [[1813]] ''[[Tancredi]]'' s&nbsp;tragickým momentem smrti hlavního hrdiny.
-O&nbsp;dva roky později dostal finančně mimořádnou nabídku z&nbsp;[[Neapol]]e: od roku 1815 tam vedl oba operní domy a byl povinen pro každý z nich napsat jednu operu ročně.  V&nbsp;roce [[1816]] byla uvedena v&nbsp;[[Řím]]ě opera ''[[Lazebník sevillský]]'', jejíž libreto vytvořil [[Pietro Sterbini]] podle hry, kterou napsal [[Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais|Beaumarchais]]. Rossiniho verze brzy zastínila tu, kterou o&nbsp;více než čtvrtstoletí dříve uvedl [[Giovanni Paisiello]]. Polovinu všech svých oper napsal právě v&nbsp;tomto období mezi lety [[1815]] a&nbsp;[[1823]].
+O&nbsp;dva roky později dostal finančně mimořádnou nabídku z&nbsp;[[Neapol]]e: od roku 1815 tam vedl oba operní domy a byl povinen pro každý z nich napsat jednu operu ročně.  V&nbsp;roce [[1816]] byla uvedena v&nbsp;[[Řím]]ě opera ''[[Lazebník sevillský]]'', jejíž libreto vytvořil [[Pietro Sterbini]] podle hry, kterou napsal [[Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais|Beaumarchais]]. Rossiniho verze brzy zastínila tu, kterou o&nbsp;více než čtvrtstoletí dříve uvedl [[Giovanni Paisiello]]. Polovinu všech svých oper napsal právě v&nbsp;tomto období mezi lety [[1815]] a&nbsp;[[1823]].V kompozici oper mu byla (a je) vyčítána jistá povrchnost, která vyplývala především z nadprodukce.
-Ve 20. letech [[19. století]] přijímal pozvání do různých míst v&nbsp;[[Evropa|Evropě]] ([[Vídeň]], [[Londýn]] a&nbsp;další). Osobně tak podporoval šíření své hudby, aby se rozšířila i&nbsp;na ulice mezi lid a&nbsp;za moře ([[Mexiko]], [[Jižní Amerika]]). Inspiroval novou módní vlnu svou hudbou, dandyovským oblékáním a &nbsp;labužnictvím. V operách mu byla (a je) vyčítána i jistá povrchnost.
+Ve 20. letech [[19. století]] Rossini žil intenzivním společenským životem. Přijímal pozvání do různých míst v&nbsp;[[Evropa|Evropě]] ([[Vídeň]], [[Londýn]] a&nbsp;další)i zámoří. Osobně podporoval šíření své hudby i na ulice mezi lid a&nbsp, či do Ameriky ([[Mexiko]], [[Jižní Amerika]]). V Neapoli se Rossini seznámil s operní zpěvačkou  [[Isabella Colbran|Isabellou Colbranovou]], která se stala v letech 1823 - 1836 jeho manželkou.
+Inspiroval novou módní vlnu jak svou hudbou, tak dandyovským stylem oblékání a &nbsp;labužnictvím (dodnes se připravuje hovězí steak s kouskem kachní paštiky ''tournedos á la Rossini''). Od roku [[1824]] působil jako hudební ředitel italského divadla v&nbsp;Paříži. O&nbsp;rok později zazněla při korunovaci [[Francie|francouzského]] krále [[Karel X.|Karla X.]] První Rossiniho opera zkomponovaná na [[Francouzština|francouzské]] libreto. V&nbsp;roce [[1829]] byla stejně uvedena i&nbsp;jeho poslední opera [[Vilém Tell (opera)|Vilém Tell]]. Kromě 39 převážně komických oper (tzv. ''opera buffa''), které napsal během dvou desetiletí do roku 1829, skládal až do pozdního věku kantáty, ouvertury, duchovní hudbu zvl. mše, instrumentální skladby a další hudební útvary.
-V Neapoli se Rossini seznámil s operní zpěvačkou  [[Isabella Colbran|Isabellou Colbranovou]], která se stala v letech 1823 - 1836 jeho manželkou.
-Od roku [[1824]] působil jako hudební ředitel italského divadla v&nbsp;Paříži. O&nbsp;rok později zazněla při korunovaci [[Francie|francouzského]] krále [[Karel X.|Karla X.]] První Rossiniho opera zkomponovaná na [[Francouzština|francouzské]] libreto. V&nbsp;roce [[1829]] byla stejně uvedena i&nbsp;jeho poslední opera [[Vilém Tell (opera)|Vilém Tell]]. Kromě 39 převážně komických oper (tzv. ''opera buffa'') skládal kantáty, mše a další hudební útvary.
 Rossini se sice do Itálie ještě vrátil (bydlel např. i&nbsp;ve [[Florencie|Florencii]]), ale od roku [[1855]] pobýval až do konce života ve Francii, bydlel v Possy u Paříže.