Rytířský turnaj: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo
EmausBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.2+) (Robot: Upravuji hu:Lovagi torna
Řádek 37: Řádek 37:
[[fr:Tournoi (Moyen Âge)]]
[[fr:Tournoi (Moyen Âge)]]
[[he:טורניר]]
[[he:טורניר]]
[[hu:Lovagság a középkorban]]
[[hu:Lovagi torna]]
[[it:Torneo (medievale)]]
[[it:Torneo (medievale)]]
[[ja:馬上槍試合]]
[[ja:馬上槍試合]]

Verze z 26. 2. 2012, 07:50

Rytířský turnaj ze spisu Codex Manesse

Rytířský turnaj je středověká hra – soutěž, kde se mezi sebou utkávají rytíři, šlechta, někdy i panovníci. V turnaji má většinou každý účastník stejné vybavení (nejčastější je těžké brnění, dřevěné kopí a štít), na kterém má vyobrazený svůj erb. Často se na soutěžící uzavíraly sázky, které mnohdy převyšovaly i výhru pro vítěze. Sázek využívali i rytíři.

Ještě dnes se někdy pořádají rytířské turnaje, většinou však už nejde o opravdový turnaj, ale jen o předem nacvičené představení určené pro pobavení diváků na různých kulturních a společenských akcích.

Na turnajích se rytíři zdokonalovali. Rytířské turnaje nevyhlašovali králové, ale pořádala je šlechta, vévodové a hrabata. Jednotliví šlechtici pokrývali náklady na výzbroj a koně. Původní rytířské turnaje nevypadaly tak, jak je prezentují filmové snímky současnosti, ale stály proti sobě dvě skupiny rytířů. V čele této skupiny stál feudál, který velel. Dále ve skupině byly rytíři feudála a ti, které najal. Patřili sem také méně významné hodnosti jako např. štítonoš nebo panoš. Někdy se v této skupině vyskytovali i jezdci neurozeného původu.

Počátky

Rané turnaje byly doslova velkou melou, v níž rytíři na koních bojovali jeden s druhým na volném prostranství a které se mohl zúčastnit každý. Všichni rytíři se pokoušeli porazit a zajmout svého soupeře. Vítěz se mohl zmocnit koně a zbroje poraženého, který za jejich navrácení musel zaplatit. Rytíři se sice neměli v takovém boji zabíjet, ale mnoho jich zemřelo buď nešťastnou náhodou, nebo proto, že se jejich protivník nechal zápasem příliš unést.

Rytířská klání

Od dvanáctého století se rozšířily nové typy soupeření. Například se spolu střetli dva rytíři na koních a každý se pokoušel zasáhnout svého soupeře kopím a tak získat body. Ke kláním byla obvykle určena ohrazená kolbiště.

Bezpečnost

I přes nové způsoby měření sil a lépe organizované turnaje i nadále docházelo k úmrtí. Aby se ještě více snížilo nebezpečí, používali rytíři tupé zbraně. Ty byly vyrobeny ze dřeva nebo z kostic. Některé kopí byly zakončeny kurunkou, která měla 3-4 tupé špičky. Tyto špičky měly rozprostřít silu na větší plochu. Pokud rytíř zasáhl protivníka, kopí se zlomilo nebo srazilo soupeře z koně.

Pobavení publika

Na počátku šestnáctého století už byly turnaje natolik bezpečné, že samotní soutěžící nestačili uspokojit choutky přihlížejícího davu. Proto byly vymýšleny různé triky, které měly za úkol bavit přihlížející dav. V Německu někdy měli rytíři na sobě speciálně upravené brnění a štít. Toto brnění bylo upraveno tak, že když tato část brnění dostala zásah, tak se rozletěla na několik kusů.

Smrt při turnaji

Přes veškerá bezpečnostní opatřeni zůstávaly turnaje nebezpečné. Stále docházelo ke zraněním, někdy i smrtelným. Tomu se v situaci, kdy se dva muži proti sobě rozjížděli na koni v plné rychlosti, nedalo vyhnout. Navíc mohl nějaký rytíř klání zneužít k tomu, aby zlikvidoval konkurenci a vypadalo to jako nehoda.

Související články

Logo Wikimedia Commons Galerie rytířský turnaj na Wikimedia Commons