Requiem (Mozart): Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 25. 2. 2012, 23:58

Requiem v d-moll (KV 626) od Wolfganga Amadea Mozarta je soubor 14 skladeb napsaných ve Vídni v roce 1791 a nedokončených před autorovou smrtí v témže roce. Mozart napsal Requiem na základě velkorysé zakázky od anonymního člověka, který byl ve skutečnosti služebník hraběte Franze von zu Walsegg Stuppach, bohatého šlechtice, který původně chtěl Requiem věnovat, ovšem jako svou vlastní skladbu, k uctění památky jeho manželky. Mozart byl však uprostřed práce přemožen infekční nemocí a zemřel 5. prosince 1791. Po skladatelově smrti se Mozartova manželka Constanze zavázala hudebnímu nakladatelství Breitkopf und Hartel, že Requiem bude dokončeno a připraveno k prodeji. Constanze nejprve požádala o pomoc Josepha Eyblera - skladatele, kterého si Mozart velmi vážil. Eybler krátký čas na Requiem pracoval, utřídil několik částí, ale nakonec zjistil, že dokončení všech rozpracovaných částí by bylo příliš časově náročné a vrátil partitury Constanze. V průběhu následujícího období bylo osloveno několik dalších hudebníků, kteří však přispěli minimálně, až se Requiem dostalo k rukám skladatele jménemFranz Xaver Süssmayr, jenž byl po většinu roku 1791 Mozartovým žákem, a ten dílo dokončil. Süssmayr použil všechny Mozartovy originální partitury, které se dochovaly. Použil i některé hudební náměty Josepha Eyblera a sám zkomponoval nový materiál pro další části (jako např. zbytek "Lacrimosa"). Zopakoval, resp. znovu použil Mozartovy motivy z "Introitus" a "Kyrie" a Requiem dovedl do finálního, dnes známého pojetí.

Díky nejasnému podílu Mozarta na celkovém provedení je tedy dílo předmětem častých dohad a kontroverzí. Existují Mozartovy vlastnoručně psané partitury pro Kyrie a části Dies irae a Lacrimosa, Süssmayr se později přihlásil k autorství skladeb Sanctus a Agnus.

Ačkoli byly učiněno mnoho dalších pokusů o dokončení Requiem, mnohokrát se zkoušelo vylepšit nebo i zcela nahradit práci Süssmayrovu, je to nakonec jeho verze, která se stala nejznámější od smrti skladatele až do dnešní doby. První představení zkompletovaného Requiem se konalo ve Vídni v roce 1793, a skladba se stala v krátké době dobře známá v celé Evropě. Mnoho následujících generací používá Mozartova Requiem při velkých slavnostních příležitostech.

Requiem je zkomponován pro 2 basetové rohy v F, 2 fagoty, 2 trubky v D, 3 pozouny (alt, tenor a bas), tympány (2 bubny), housle, violu a basso continuo (violoncello, kontrabas a varhany). Vokální party zahrnují soprán, kontraalt, tenor, bas, sólisty a smíšený sbor.

Struktura

Jak byla sestavena Süssmayrem

I. Introitus: Requiem aeternam (sbor a soprán solo)
II. Kyrie eleison (sbor)
III. Sequentia (text založen na části Dies Irae):
- Dies irae (sbor)
- Tuba mirum (sopran, kontraalt, tenor a Bas solo)
- Rex tremendae majestatis (sbor)
- Recordare, Jesu pie (sopran, kontraalt, tenor a bas solo)
- Confutatis maledictis (sbor)
- Lacrimosa dies illa (sbor)
IV. Offertorium:
- Domine Jesu Christe (sbor a solo quartet)
- Versus: Hostias et preces (sbor)
V. Sanctus:
- Sanctus Dominus Deus Sabaoth (sbor)
- Benedictus (solo quartet, pak sbor)
VI. Agnus Dei (sbor)
VII. Communio:
- Lux aeterna (sopran solo a sbor)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Šablona:Link FA

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 '''Requiem v d-moll''' (KV 626) od [[Wolfgang Amadeus Mozart|Wolfganga Amadea Mozarta]] je soubor 14 skladeb napsaných ve [[Vídeň|Vídni]] v roce [[1791]] a nedokončených před autorovou smrtí v témže roce. Mozart napsal Requiem na základě velkorysé zakázky od anonymního člověka, který byl ve skutečnosti služebník hraběte Franze von zu Walsegg Stuppach, bohatého šlechtice, který původně chtěl Requiem věnovat, ovšem jako svou vlastní skladbu, k uctění památky jeho manželky. Mozart byl však uprostřed práce přemožen infekční nemocí a zemřel 5. prosince 1791.
 Po skladatelově smrti se Mozartova manželka Constanze  zavázala hudebnímu nakladatelství Breitkopf und Hartel, že Requiem bude dokončeno a připraveno k prodeji. Constanze nejprve požádala o pomoc Josepha Eyblera - skladatele, kterého si Mozart velmi vážil.
-Eybler krátký čas na Requiem pracoval, utřídil několik částí, ale nakonec zjistil, že dokončení všech rozpracovaných částí by bylo příliš časově náročné a vrátil partitury Constanze. V průběhu následujícího období bylo osloveno několik dalších hudebníků, kteří však přispěli minimálně, až se Requiem dostalo k rukám skladatele jménem[[Franz Xaver Süssmayr]], jenž byl po většinu roku 1791 Mozartovým žákem, a ten dílo dokončil. Süssmayr použil všechny Mozartovi originální partitury, které se dochovaly. Použil i některé hudební náměty Josepha Eyblera a sám zkomponoval nový materiál pro další části (jako např. zbytek "Lacrimosa"). Zopakoval, resp. znovu použil Mozartovi motivy z "Introitus" a "Kyrie" a Requiem dovedl do finálního, dnes známého pojení.
+Eybler krátký čas na Requiem pracoval, utřídil několik částí, ale nakonec zjistil, že dokončení všech rozpracovaných částí by bylo příliš časově náročné a vrátil partitury Constanze. V průběhu následujícího období bylo osloveno několik dalších hudebníků, kteří však přispěli minimálně, až se Requiem dostalo k rukám skladatele jménem[[Franz Xaver Süssmayr]], jenž byl po většinu roku 1791 Mozartovým žákem, a ten dílo dokončil. Süssmayr použil všechny Mozartovy originální partitury, které se dochovaly. Použil i některé hudební náměty Josepha Eyblera a sám zkomponoval nový materiál pro další části (jako např. zbytek "Lacrimosa"). Zopakoval, resp. znovu použil Mozartovy motivy z "Introitus" a "Kyrie" a Requiem dovedl do finálního, dnes známého pojetí.
 Díky nejasnému podílu Mozarta na celkovém provedení je tedy dílo předmětem častých dohad a kontroverzí. Existují Mozartovy vlastnoručně psané partitury pro Kyrie a části Dies irae a Lacrimosa, Süssmayr se později přihlásil k autorství skladeb Sanctus a Agnus.