Valhalla

Valhalla na islandském rukopisu ze 17. století.

Valhalla od Maxe Brücknera (1896).

V severské mytologii je Valhalla (Valhöll, „Síň padlých“, v češtině také Valhala) Ódinova síň v Ásgardu - pevnost Gladsheim, kam za doprovodu valkýr přicházejí padlí bojovnící („einherjové“). Ódin zde shlíží ze svého majestátného trůnu Hlidskjalf na celý svět a nechá si nosit zprávy od svých dvou havranů Hugina a Munina.

Před dveřmi Valhally stojí strom Glasir („zářící“), který má listy z červeného zlata a je to nejkrásnější strom ze všech devíti světů (doslova nejkrásnější mezi bohy a muži). Na střeše Valhally pokryté zlatými štíty stojí jelen Eiktyrni a koza Heidrún, z jejíchž struků vytéká medovina. Medovinou a slaninou z kance Saehrímniho se pak einherjové živí. Ódin sám nejedl, pil pouze medovinu, část svého jídla však dával svým dvěma vlkům jmény Geri a Freki.

Ódin každý den vysílá valkýry na bojiště, aby do síně přivedly padlé bojovníky, kteří zde budou trénovat na poslední bitvu (ragnarök). Einherjové spolu přes den soutěží a večer si užívají medoviny a jídla. Jídlo připravuje kuchař Andhrimnir, který má celý černý obličej, od toho, jak každý den připravuje v kotli kance Saehrímniho.

Protože do Valhally smí jen muži, kteří padli v boji, nechávali se často staří bojovníci na smrtelné posteli propíchnout či rituálně poranit kopím. Část padlých je také přijímána do Fólkvangu, Freyjina příbytku. Ostatní mrtví přicházejí obvykle do Helheimu, říše bohyně Hel, nebo jinam (např. ti, co se utopili v moři, odchází do Aegiho paláce na dně moře).

Do Valhally vedou svaté dveře brány Valgrind. Síň má 640 [[Brána|bran].