Fridrich II. Lehnický: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Změna portálových šablon podle doporučení Wikipedie:Wikiportál
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m sjednocení pahýlů na jednotnou šablonu {{Pahýl}} dle Wikipedie:Žádost o komentář/Šablony pahýlů; kosmetické úpravy
Řádek 19: Řádek 19:
<references />
<references />


{{Pahýl}}
{{pahýl - biografie}}


{{Portály|Slezsko}}
{{Portály|Slezsko}}

[[Kategorie:Lehnická knížata]]
[[Kategorie:Lehnická knížata]]
[[Kategorie:Břežská knížata]]
[[Kategorie:Břežská knížata]]

Verze z 9. 2. 2012, 23:01

Tolar s poprsím knížete Fridricha.

Příbuzenstvo
otec Fridrich I. Lehnický
matka Ludmila z Poděbrad
bratr Jiří I. Břežský
manželka Alžběta Jagellonská
manželka Žofie Braniborsko-Ansbašská
syn Fridrich III. Lehnický
syn Jiří II. Zbožný
dcera Žofie Lehnická

Fridrich II. Lehnický († 1547) byl lehnický a břežský kníže z dynastie slezských Piastovců.

Byl synem lehnicko-břežského knížete Fridricha I. a jeho ženy Ludmily z Poděbrad. Byl proponentem polské strany, měl blízko k Zikmundovi I. Starému, knížeti hlohovskému a nejvyššímu královskému místodržiteli Slezska, bratru českého krále Vladislava Jagellonského a pozdějšímu polskému králi. Roku 1515 se dokonce oženil s jeho sestrou Alžbětou, která ale roku 1517 zemřela.[1] Podruhé se oženil s Žofií Braniborsko-Ansbašskou. Byl stoupencem reformace a k luterství veřejně konvertoval.[2] Na jeho dvoře působil také radikální kazatel Kašpar Švenkfeld, který dal základ tzv. švenkfeldským. Po smrti Ludvíka Jagellonského u Moháče v roce 1526 odmítl kandidaturu na český trůn (byl vnukem Jiřího z Poděbrad).[3] Místo toho podporoval kandidaturu pruského knížete Albrechta Braniborsko-Ansbašského, bratra krnovského knížete Jiřího.[4]

Reference

  1. FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 142. Dále jen Neznámá země. 
  2. Neznámá země, s. 156
  3. Neznámá země, s. 150
  4. Neznámá země, s. 242