Svaté přijímání: Porovnání verzí
m r2.6.4) (robot změnil: sk:Sväté prijímanie |
m sjednocení pahýlů na jednotnou šablonu {{Pahýl}} dle Wikipedie:Žádost o komentář/Šablony pahýlů; kosmetické úpravy |
||
Řádek 25: | Řádek 25: | ||
* [[Communio]] |
* [[Communio]] |
||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
* [http://www.katholikos.22web.net/index.php/katolicka-cirkev/me-svata/50-liturgie-a-mse-svata-5-dil-.html Liturgie a mše svatá 5. díl] |
* [http://www.katholikos.22web.net/index.php/katolicka-cirkev/me-svata/50-liturgie-a-mse-svata-5-dil-.html Liturgie a mše svatá 5. díl] |
||
Řádek 31: | Řádek 31: | ||
{{Části mše}} |
{{Části mše}} |
||
{{Pahýl}} |
|||
{{pahýl - křesťanství}} |
|||
[[Kategorie:Liturgie]] |
[[Kategorie:Liturgie]] |
Verze z 8. 2. 2012, 23:54
Svaté přijímání (z latinského communio sdílení společného) je pojem, jímž katolická a pravoslavná církev označuje posvěcený chléb a víno, který křesťané přijímají při slavení eucharistie. V katolické církvi se používá chléb nekvašený, tzv. hostie, která se po proměnění označuje jako "tělo Kristovo", "tělo Páně" nebo "eucharistický chléb". V pravoslavné církvi se pak používá chléb kvašený. Církve vzešlé z protestantské reformace však tohoto pojmu užívají v širším smyslu: označuje se tak celý obřad večeře Páně; tímto i naznačují, že přijímání tvoří celý obřad.
S pojmem přijímání je příbuzný i pojem společenství (latinsky též communio), který označuje vzájemný vztah mezi křesťany a zvláště mezi jednotlivými církvemi. Shromažďováním se za účelem přijímání Kristova těla vzniká společenství.
Pojetí v jednotlivých církvích
Jednotlivé církve se také liší v chápání svatého přijímání: katolická církev je chápe jako zpřítomnění Kristova těla (a krve), k němuž dochází transsubstanciací, "přepodstatněním", evangelické církve ji naproti tomu chápou jako pouhou připomínku Kristovy Poslední večeře (jako ustanovení eucharistie se obvykle chápou Kristova slova při Poslední večeři "To čiňte na mou památku.").
Spor o podobojí
Otázka, zda má lid přijímat pouze tělo, nebo i krev Páně, se v dějinách stala příčinou mnoha sporů. V českých dějinách byl požadavek podobojí jedním z požadavků husitů.
Jak často přijímat
Měnil se i náhled na to, jak často se má přijímat: jedním extrémem bylo, že vzhledem ke svatosti Božího těla a nehodnosti člověka jen několikrát, popř. jednou za život, druhou extremitou spektra je názor, který je rozšířen i dnes, a sice že eucharistie je věřícímu posilou a má se přijímat co nejčastěji je to možné.