Zemský výbor: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m fixlink
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m sjednocení pahýlů na jednotnou šablonu {{Pahýl}} dle Wikipedie:Žádost o komentář/Šablony pahýlů
Řádek 5: Řádek 5:
* {{Citace monografie | příjmení = Hledíková | jméno = Zdeňka | odkaz na autora = Zdeňka Hledíková | příjmení2 = Janák | jméno2 = Jan | odkaz na autora2 = Jan Janák | příjmení3 = Dobeš | jméno3 = Jan | odkaz na autora3 = Jan Dobeš (historik) | titul = Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2005 | isbn = 80-7106-709-1 | strany = 306–307; 381}}
* {{Citace monografie | příjmení = Hledíková | jméno = Zdeňka | odkaz na autora = Zdeňka Hledíková | příjmení2 = Janák | jméno2 = Jan | odkaz na autora2 = Jan Janák | příjmení3 = Dobeš | jméno3 = Jan | odkaz na autora3 = Jan Dobeš (historik) | titul = Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2005 | isbn = 80-7106-709-1 | strany = 306–307; 381}}


{{Pahýl - historie}}
{{Pahýl}}


[[Kategorie:Dějiny správy v Česku]]
[[Kategorie:Dějiny správy v Česku]]

Verze z 8. 2. 2012, 21:21

Zemský výbor byl v letech 1861 až 1918 výkonný orgán zemského sněmu, který také sloužil také jako nejvyšší instance územní samosprávy v zemích Rakouského císařství (od roku 1867 v Předlitavsku). Zemské výbory navázaly na stavovské zemské výbory, které od zrušení patrimoniální správy po roce 1848 až do 1861 fungovali provizorně na podobném poli, ale vzhledem k neoabsolutismu s výrazně omezenými pravomocemi. Zemský výbor byl volen zemským sněmem (v Čechách měl osm, na Moravě šest a ve Slezsku čtyři členy a předsedu) a jeho předsedou byl zemský maršálek, případně v jiných zemích zemský hejtman. V Čechách byl zemský výbor nahrazen zemskou správní komisí v roce 1913 po vydání anenských patentů. V nástupnických státech Rakouska-Uherska vznikali instituce s podobným vymezením jako zemské výbory.

Literatura