Česká komora architektů: Porovnání verzí
m →Vnější vztahy: drobná oprava hypertextu ACE |
připojeny reference |
||
| Řádek 52: | Řádek 52: | ||
== Veřejný zájem == |
== Veřejný zájem == |
||
Jedním z dalších úkolů [[Veřejný zájem|veřejného zájmu]] je kontrola [[Veřejná zakázka|soutěží]] na poli projektování: Jako pověřený subjekt dbá na [[Transparentnost (politika)|transparentnost]] a férovost jednoho z nejstarších soutěžních nástrojů – [[Architektonická soutěž|architektonické soutěže]], což je speciální forma [[Soutěž o návrh|soutěže o návrh]]. Dle své zkušenosti sleduje i transparenci ostatní druhů soutěží a výběrových řízení v [[Projektová dokumentace|projektování]] a [[Stavitelství|stavitelství]]. |
Jedním z dalších úkolů [[Veřejný zájem|veřejného zájmu]] je kontrola [[Veřejná zakázka|soutěží]] na poli projektování: Jako pověřený subjekt dbá na [[Transparentnost (politika)|transparentnost]] a férovost<ref>ČT 24 18.8. 2009 Architektonické soutěže jsou u nás málo využívané[http://www.ct24.cz/domaci/64150-architektonicke-souteze-jsou-u-nas-malo-vyuzivane-stezuji-si-architekti/]</ref> jednoho z nejstarších soutěžních nástrojů – [[Architektonická soutěž|architektonické soutěže]], což je speciální forma [[Soutěž o návrh|soutěže o návrh]]. Dle své zkušenosti sleduje i transparenci<ref>ČT 24 12.1. 2012 Justiční palác v Brně - nezákonnosti a nesprávný postup při zadávání zakázky [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/212411058360112/]</ref> ostatní druhů soutěží a výběrových řízení v [[Projektová dokumentace|projektování]] a [[Stavitelství|stavitelství]]. |
||
== Urbanismus == |
== Urbanismus == |
||
Verze z 28. 1. 2012, 16:08
| Komora architektů | |
|---|---|
| Logo Komory architektů | |
| organizace | |
| samospráva | |
| profesní komory | |
| sídlo | Praha |
| předseda | Jan Vrana |
| počet členů | 3940 |
| rok založení | 1992 |
Česká komora architektů (ve zkratce ČKA) je veřejnoprávní subjekt, jehož posláním je vytvářet podmínky pro co nejsprávnější výkon povolání – profese architekta, potažmo projektanta pozemních staveb nebo parků – jako „svobodného povolání“ s cílem snižovat rizika pro všechny účastné strany. Hlavním a prvním úkolem je ověřit odborné schopnosti a připravenost osob vykonávat povolání. Její sídlo je v Praze a má pobočku v Brně.
Poslání
Jedním z hlavních úkolů, který má plnit je vytváření správných a rovnovážných vztahů mezi účastníky procesu navrhování staveb, uzemním plánování a jejich následné realizace. Profese architekta je vykonávána na rozhraní veřejných a soukromých zájmů. Veřejné zájmy mohou být v případě jejich porušení velmi vážný dopad na jednotlivce, společnost nebo veřejný prostor. Někdy mohou být i nevratné. Na místě je tedy vysoce odborné usměrnění jejich výkonu. Tyto aktivity je ČKA pověřena vykonávat ve vzájemné dělbě práce mezi ní a Českou komorou stavebních inženýrů (ČKAIT). Komory byly zřízeny zákonem a převaha jejich úkolů je veřejnoprávní podstaty. Vedle poslání chránit veřejný zájem, je doprovodným úkolem dbát o vysokou stavební kulturu, i když jiné pospolitosti i jednotlivci jsou s ohledem na povahu věci a větší spontaneitu pro takový úkol disponovány lépe.
Vznik
Česká komora architektů vznikla z nové motivace (po roce 1989) spojené s touhou vytvořit prostředí pro řádný výkon náročných povolání, která mají značný dopad na veřejný život, veřejný prostor a dotýkají se zájmů téměř všech obyvatel i společnosti jako funkčního celku.
Charakter
ČKA je subjektem veřejného práva (v jednom ohledu orgánem veřejné moci)[1] – není tedy dobrovolným ani nedobrovolným spolkem sdružujícím osoby stejné profese na základě společných zájmů. Taková představa ač častá není správná. V první řadě jde o neomezenou sumu autorizovaných osob, u kterých byly zkouškami ověřeny schopnosti vykonávat povolání, jež vyžaduje veřejnou regulaci, a byly autorizovány. Teprve druhotně (i když ve stejný okamžik) se tyto osoby stávají členy Komory, proto aby výkon svěřených úkolů probíhal v demokratickém prostředí, podléhal demokratickému a veřejnému ověření, přičemž byl vykonáván k tomu povolanými kvalifikovanými osobami. Numerus clausus nesmí být uplatňován.
Autorizace
Autorizace je ověření odborných, profesionálních schopností a dovedností a morálních vlastností (bezúhonnost) po předepsané tříleté praxi. Zjišťuje se v průběhu veřejné zkoušky, na které spolupracují Česká komora architektů a stát. Obsah zkoušky je dán zákonem, vnitřními řády a zvyklostmi lege artis. Je obdobou atestace u lékařů a justiční či advokátní zkoušky u právníků. Výsledkem úspěšně vykonané zkoušky a po předepsaném slibu je vystavení osvědčení o autorizaci, které se stává součástí veřejného rejstříku. Komora za společnost garantuje, že autorizované osoby ovládají alespoň v minimální míře odbornost tak aby se nestaly rizikem pro dotčené strany.
Projektovou dokumentaci pro stavby (vybrané činnosti ve výstavbě) smějí vykonávat jen a pouze autorizované osoby a to výlučně osobně. Pro tento účel stvrzují dokumentaci úředním razítkem se státním znakem.
Historie
Česká komora architektů vznikla přijetím zákona č. 360[2] na 37. schůzi České národní rady 12. května 1992[3] (jako jedna z posledních profesních komor) a na základě dlouhodobého restitučního procesu, který byl zahájen neformálními rozpravami již před „sametovou revolucí“. Její předchůdkyní byla Komora civilních inženýrů (1913-1951), jež měla sekci architektů. Nedemokratický režim před rokem 1989 zrušil profesní komory již ve svém počátku a nedovolil svobodný výkon vysoce kvalifikovaných povolání v samosprávném modelu. Profesní komory likvidoval ihned na počátku 50. let.
V době nesvobody nesměly fyzické osoby samostatně projektovat, to mohly pouze právnické osoby – tzv. „socialistické organizace“ pak tedy motivace, zodpovědnost i kreativita, která je vlastní jen individuálním osobám, se téměř vytratila.
První úvahy o obnovení komor se vynořily z popudu V.Havla a M.Masáka v prostředí libereckého ateliéru SIAL, v bytě architekta O.Binara a za účasti K.Hubáčka již v zimě roku 1986.
Zákonné vymezení
Odbornou činnost autorizovaných osob a s tím spojenou činnost vymezuje zákon č. 360 z roku 1992, který prošel několika novelami v součinnosti se zákonem stavebním (§ 158).
Výkon veřejné správy
Česká komora architektů vykonává jako orgán veřejné správy ověření odborné způsobilosti osvědčenou autorizací a vede registr těchto autorizací v řádném režimu (podobně, jako jsou vedeny jiné obdobné veřejné registry a rejstříky – živnostenský rejstřík, obchodní rejstřík). Tento úkol veřejného zájmu na ČKA přenesl stát v delegaci své suverenity zákonem ZvpAIT č. 360/92 Sb. a na základě ústavního zmocnění dle čl. 26 odst. 3 LPS.
Vnější vztahy
Dle jejich úkolů jedná ČKA pravidelně s orgány veřejné správy, zejména ministry a jejich úřady a účastní se hlasem poradním legislativního procesu. Je členem mezinárodních organizací ACE, EFAP[4] a UIA a jejich prostřednictvím komunikuje s Evropskou komisí. Spolupodílí se na akreditaci vysokých škol v oborech její působnosti.
Udržuje také četné a dělné kontakty s ostatními profesními komorami.
Demokratické procesy v Komoře
Komora je zároveň samosprávnou organizací. Osoby, které jsou již autorizovány se v zápětí (respektive ve stejný moment) staly i členy Komory a získaly tak práva spravovat na základě uznaných demokratických pravidel společné věci, vydávat podzákonné právní normy (vnitřní řády Komory) a převzít na sebe práva a povinnosti, které z toho vyplývají.
Veřejný zájem
Jedním z dalších úkolů veřejného zájmu je kontrola soutěží na poli projektování: Jako pověřený subjekt dbá na transparentnost a férovost[5] jednoho z nejstarších soutěžních nástrojů – architektonické soutěže, což je speciální forma soutěže o návrh. Dle své zkušenosti sleduje i transparenci[6] ostatní druhů soutěží a výběrových řízení v projektování a stavitelství.
Urbanismus
K profesi architekta nedílně patří také navrhování měst, urbanismus a územní plánování. Komora se stará i o výkon povolání zahradních architektů a architektů činných na poli krajinné tvorby
Struktura
Komora má tyto orgány:
- valnou hromadu – všechny autorizované osoby, které se dostaví
- představenstvo (12 členů)
- předsedu (+ 1. a 2. místopředsedu) je mluvčím Komora a zastupouje ji navenek
- dozorčí radu (9 členů)
- stavovský soud (9 členů)
- autorizační radu (8 členů - jmenovaný orgán činný na pomezí státní správy a samosprávy)
Přehledy
Česká komora architektů se prokazuje poměrně citelnou dynamikou demokratických procesů a zřetelnou personální obměnou personálního složení orgánů. Každoročně je volena nová 1/3 všech orgánů a jejich regionální původ (plošné rozložení na území státu) je obstaráván třemi základními volebními obvody (Praha, Čechy, Morava) v korelaci a největší početní seskupení AA. Za 18 let existence se v jejím čele vystřídalo 5 předsedů, tedy jeden na přibližně 4,5 roku. Předseda je volen vždy na 1 rok. Citelnější je obměna na čele dalších orgánů komory stavovského soudu a dozorčí rady.
Působnost architektů autorizovaných dle krajů
| Praha | 1745 |
| Brno | 716 |
| Kraj | Počet autorizovaných architektů |
|---|---|
| Hlavní město Praha | 1745 |
| Středočeský kraj | 293 |
| Jihočeský kraj | 169 |
| Plzeňský kraj | 101 |
| Karlovarský kraj | 50 |
| Ústecký kraj | 150 |
| Liberecký kraj | 104 |
| Královehradecký kraj | 141 |
| Pardubický kraj | 91 |
| Kraj Vysočina | 79 |
| Jihomoravský kraj | 726 |
| Olomoucký kraj | 145 |
| Moravskoslezský kraj | 257 |
| Zlínský kraj | 45 |
| ČESKÁ REPUBLIKA | 3946 |
| ČECHY | 2760 |
| MORAVA (a Slezsko) | 1291 |
Reference
- ↑ Marie Součková, Petr Lavický, Silva Šiškeová: Soudní řád správní. Praha Beck 2005 str. 18 ISBN 80-7179-314-0
- ↑ Zákon o výkonu povolání architektů a...č.360/92 Sb. v platném znění [1]
- ↑ Těsnopisecká zpráva o 37. schůzi České národní rady 12.5.1992 [2]
- ↑ Konference EFAP 9. ledna 2011 [3]
- ↑ ČT 24 18.8. 2009 Architektonické soutěže jsou u nás málo využívané[4]
- ↑ ČT 24 12.1. 2012 Justiční palác v Brně - nezákonnosti a nesprávný postup při zadávání zakázky [5]
Literatura
- Zdeněk Koudelka: Samospráva, Linde: Praha 2007, 399 s., ISBN 978-80-7201-665-5
- Telec, I, Tůma P., Autorský zákon-komentář. Praha Beck 2007
- Svoboda Petr: Ústavní základy správního zřízení. Praha Linde 2007
- Markéta Pražanová (eds.): Ročenky ČKA,: Praha, ČKA 2005 - 2010, ISBN 80-86790-08-8
- ČNR: Těsnopisecká zpráva o schůzi 37 České národní rady 12.5.1992,: Praha, ČNR 1992, str. 59-97
- Václav Pavlíček: Ústava a ústavní řád české republiky,: Praha, Linde 1999, ISBN 80-7201-170-7. str. 227 - komentář k ČL 26 odst. (2) LPS
- Radek Ptáček , Milan Kubek, Pavel Kubíček (eds.): Česká lékařská komora - historie a současnost, Praha ČLK 2011, ISBN 978-80-247-87271-41-4
- Josef Nuhlíček: Veřejní notáři v českých městech zvláště v městech pražských až do husitské revoluce: Praha, 2011, ISBN 978-80-08-8