Diplomatický vztah: Porovnání verzí
m r2.7.1) (robot přidal: bn:কূটনৈতিক পদমর্যাদা |
m r2.7.1) (Robot: Přidávám no:Diplomatisk rang |
||
Řádek 45: | Řádek 45: | ||
[[mk:Дипломатски ранг]] |
[[mk:Дипломатски ранг]] |
||
[[nl:Diplomatieke titulatuur]] |
[[nl:Diplomatieke titulatuur]] |
||
[[no:Diplomatisk rang]] |
|||
[[pl:Rangi dyplomatyczne]] |
[[pl:Rangi dyplomatyczne]] |
||
[[pt:Estatuto diplomático]] |
[[pt:Estatuto diplomático]] |
Verze z 6. 1. 2012, 20:19
Podle mezinárodního práva má každý subjekt mezinárodního práva nárok na udržování diplomatických vztahů, tzn. právo zřídit zastupitelství své země v jiných státech (resp. význačných mezinárodních organizacích a institucích).
V uspořádání diplomatických vztahů a kodifikaci zde platných norem hrálo roli několik konvencí a konferencí:
- První obsažná kodifikace norem diplomatických vztahů byla přijata na Vídeňském kongresu 1815.
- Zde přijaté zásady byly rozšířeny a potvrzeny v závěrečném dokumentu konference v Cáchách roku 1818.
- Dnes užívané normy byly kodifikovány ve Vídni roku 1961 (Vídeňská úmluva o diplomatických stycích).
- Konzulární vztahy jsou upraveny Vídeňskou úmluvou o konzulárních stycích (1963).
Diplomatičtí zástupci jsou podle Vídeňské úmluvy z roku 1961 děleni do tří tříd:
Funkce tzv. ministerského rezidenta, jak byla zavedena v Cáchách roku 1818, pozbyla během 20. století rozšíření (funkce velvyslance byla zpočátku vyhrazena pouze několika velmocím, ostatní státy vysílaly ministry resp. ministerské rezidenty).
Konzul, stejně jako i apoštolský delegát, naproti tomu neplatí jako diplomaté.
Vídeňská úmluva řídí také otázku ochrany diplomatických zástupců a jejich úřadů proti trestnímu stíhání a jiným zásahům státní moci. Zde se jedná o diplomatickou imunitu a exteritorialitu.