Bitva u Nisy: Porovnání verzí
m napřímení odkazu |
Změna Münsterberg na Minsterberg. |
||
| Řádek 8: | Řádek 8: | ||
| strana2= [[Soubor:POL województwo śląskie COA.svg|18px|border]] [[Slezsko|Slezská knížectví]] |
| strana2= [[Soubor:POL województwo śląskie COA.svg|18px|border]] [[Slezsko|Slezská knížectví]] |
||
| velitel1= [[Prokop Holý]]<br />[[Jan z Bukoviny]]<br />[[Zikmund z Vranova]]<br />[[Velek z Březnice]]<br />[[Prokop Malý]]<br />[[Jan Tovačovský z Cimburka|Jan Tovačovský]] |
| velitel1= [[Prokop Holý]]<br />[[Jan z Bukoviny]]<br />[[Zikmund z Vranova]]<br />[[Velek z Březnice]]<br />[[Prokop Malý]]<br />[[Jan Tovačovský z Cimburka|Jan Tovačovský]] |
||
| velitel2= [[Půta III. z Častolovic|Půta z Častolovic]]<br />[[Jan |
| velitel2= [[Půta III. z Častolovic|Půta z Častolovic]]<br />[[Jan Minsterberský]] |
||
| síla1= … |
| síla1= … |
||
| síla2= … |
| síla2= … |
||
| Řádek 18: | Řádek 18: | ||
== Předehra == |
== Předehra == |
||
Po ukončení úspěšné rejsy do horních Uher, která se odehrála v prvních měsících roku 1428, pokračovalo husitské vojsko v ofenzivních akcích na půdě nepřítele a z [[Uherský Brod|Uherského Brodu]] vyrazilo přes [[Přerov]] a hrad [[Odry]] ke slezským hranicím. Výpravy se účastnili kališníci z Moravy a příslušníci téměř všech ústředních husitských frakcí z Čech, v čele se sirotčí a táborskou polní obcí. Prve jmenovaní vytáhli do pole pod velením Veleka z Březnice, jenž byl doprovázen knězem Prokůpkem, v čele táborů stáli Prokop Holý, který řídil duchovní a politickou správu vojska, Jan z Bukoviny a jeho pobočník Zikmund z Vranova. Spolu s těmito oddíly vyrazila i část hotovosti [[Nové Město (Praha)|Nového města pražského]] vedená Janem Tovačovským z Cimburka a hejtman táborské posádky v Břeclavi kníže Fedor z Ostrogu.<ref name="Šmahel, 202">{{Citace monografie | příjmení = Šmahel | jméno = František | odkaz na autora = František Šmahel | titul = Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | poznámka = [Dále jen: ''Šmahel''] | rok = 1996 | strany = 202 | isbn = 80-7184-075-0}}</ref> Ačkoli jsou autentické informace o této spanilé jízdě velmi nedostatečné, je známo, že před důrazným postupem českého vojska uprchli obyvatelé [[Ostrava|Ostravy]], [[Kietrz|Ketře]] a [[Osoblaha|Osoblahy]]. Také opavský kníže Václav se neodhodlal k obraně svých statků a raději s husity uzavřel příměří.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Palacký | jméno = František | odkaz na autora = František Palacký | titul = Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě | vydavatel = B. Kočí | místo = Praha | rok = 1907 | vydání = | strany = 625 | poznámka = [Dále jen: ''Palacký''] | isbn = <!--neuvedeno-->}}</ref> Dobyt byl hrad [[Hukvaldy]], města [[Gogówek| Hlohov]], [[Prudnik]], [[Biała|Bělá]] a [[Strzeleczki|Střelč]], jež náležely k majetku Bolka Opolského. Ten pod tíhou okolností uzavřel s Čechy spojeneckou smlouvu po [[13. březen|13. březnu]].<ref name="Šmahel, 202" /> Další postup husitů posléze směřoval k Nise, kde se jim do cesty postavilo vojsko, jež shromáždil vratislavský biskup Konrád. Do jeho řad mimo jiné povolal Jana |
Po ukončení úspěšné rejsy do horních Uher, která se odehrála v prvních měsících roku 1428, pokračovalo husitské vojsko v ofenzivních akcích na půdě nepřítele a z [[Uherský Brod|Uherského Brodu]] vyrazilo přes [[Přerov]] a hrad [[Odry]] ke slezským hranicím. Výpravy se účastnili kališníci z Moravy a příslušníci téměř všech ústředních husitských frakcí z Čech, v čele se sirotčí a táborskou polní obcí. Prve jmenovaní vytáhli do pole pod velením Veleka z Březnice, jenž byl doprovázen knězem Prokůpkem, v čele táborů stáli Prokop Holý, který řídil duchovní a politickou správu vojska, Jan z Bukoviny a jeho pobočník Zikmund z Vranova. Spolu s těmito oddíly vyrazila i část hotovosti [[Nové Město (Praha)|Nového města pražského]] vedená Janem Tovačovským z Cimburka a hejtman táborské posádky v Břeclavi kníže Fedor z Ostrogu.<ref name="Šmahel, 202">{{Citace monografie | příjmení = Šmahel | jméno = František | odkaz na autora = František Šmahel | titul = Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | poznámka = [Dále jen: ''Šmahel''] | rok = 1996 | strany = 202 | isbn = 80-7184-075-0}}</ref> Ačkoli jsou autentické informace o této spanilé jízdě velmi nedostatečné, je známo, že před důrazným postupem českého vojska uprchli obyvatelé [[Ostrava|Ostravy]], [[Kietrz|Ketře]] a [[Osoblaha|Osoblahy]]. Také opavský kníže Václav se neodhodlal k obraně svých statků a raději s husity uzavřel příměří.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Palacký | jméno = František | odkaz na autora = František Palacký | titul = Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě | vydavatel = B. Kočí | místo = Praha | rok = 1907 | vydání = | strany = 625 | poznámka = [Dále jen: ''Palacký''] | isbn = <!--neuvedeno-->}}</ref> Dobyt byl hrad [[Hukvaldy]], města [[Gogówek| Hlohov]], [[Prudnik]], [[Biała|Bělá]] a [[Strzeleczki|Střelč]], jež náležely k majetku Bolka Opolského. Ten pod tíhou okolností uzavřel s Čechy spojeneckou smlouvu po [[13. březen|13. březnu]].<ref name="Šmahel, 202" /> Další postup husitů posléze směřoval k Nise, kde se jim do cesty postavilo vojsko, jež shromáždil vratislavský biskup Konrád. Do jeho řad mimo jiné povolal Jana Minsterberského, olavského knížete Ludvíka, jeho bratra Ruprechta a kladského hejtmana Půtu z Častolovic. Posledně jmenovaného současně pověřil vrchním velením.<ref name="Šmahel, 202" /> |
||
== Bitva == |
== Bitva == |
||
| Řádek 26: | Řádek 26: | ||
== Důsledky == |
== Důsledky == |
||
Husité se obléháním Nisy nezdržovali. Využili strachu, který zaseli mezi obyvatele Slezska a pokračovali v tažení. Bleskovými výpady se jim podařilo vyplenit poměrně široké území a obsadit města, jejichž obyvatelé dali namísto obrany přednost útěku. Podle písemných pramenů tak učinili například lidé z [[Paczków|Pačkova]], [[Ząbkowice Śląskie|Frankenštejna]], [[Otmuchów|Otmuchova]], [[Brzeg|Břehu]], [[Strzelin|Střelína]] aj.<ref>Výbor z české literatury, 289.</ref> Někteří měšťané se pokusili zmírnit důsledky vpádu na svá území nabídkou vysokého výkupného. Mezi první z nich patřili [[Ziębice| |
Husité se obléháním Nisy nezdržovali. Využili strachu, který zaseli mezi obyvatele Slezska a pokračovali v tažení. Bleskovými výpady se jim podařilo vyplenit poměrně široké území a obsadit města, jejichž obyvatelé dali namísto obrany přednost útěku. Podle písemných pramenů tak učinili například lidé z [[Paczków|Pačkova]], [[Ząbkowice Śląskie|Frankenštejna]], [[Otmuchów|Otmuchova]], [[Brzeg|Břehu]], [[Strzelin|Střelína]] aj.<ref>Výbor z české literatury, 289.</ref> Někteří měšťané se pokusili zmírnit důsledky vpádu na svá území nabídkou vysokého výkupného. Mezi první z nich patřili [[Ziębice|Minsterbergští]], kteří s husity uzavřeli smlouvu po [[22. březen|22. březnu]] v ležení u Pačkova.<ref name="Šmahel, 203" /> |
||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Verze z 6. 1. 2012, 01:32
Bitva u Nisy se odehrála 18. března 1428 před hradbami slezského města Nisa (Nysa). Spojené oddíly husitů z Čech a Moravy zde drtivě porazily vojsko vratislavského biskupa Konráda, jehož velením byl pověřen kladský hejtman Půta z Častolovic. Střetnutí bylo jedinou větší ozbrojenou konfrontací slezské rejsy, po této události se již ohrožená města nestavěla husitům na odpor a jejich obyvatelé buď uprchli, nebo se snažili vyplatit vysokým výkupným.
Předehra
Po ukončení úspěšné rejsy do horních Uher, která se odehrála v prvních měsících roku 1428, pokračovalo husitské vojsko v ofenzivních akcích na půdě nepřítele a z Uherského Brodu vyrazilo přes Přerov a hrad Odry ke slezským hranicím. Výpravy se účastnili kališníci z Moravy a příslušníci téměř všech ústředních husitských frakcí z Čech, v čele se sirotčí a táborskou polní obcí. Prve jmenovaní vytáhli do pole pod velením Veleka z Březnice, jenž byl doprovázen knězem Prokůpkem, v čele táborů stáli Prokop Holý, který řídil duchovní a politickou správu vojska, Jan z Bukoviny a jeho pobočník Zikmund z Vranova. Spolu s těmito oddíly vyrazila i část hotovosti Nového města pražského vedená Janem Tovačovským z Cimburka a hejtman táborské posádky v Břeclavi kníže Fedor z Ostrogu.[1] Ačkoli jsou autentické informace o této spanilé jízdě velmi nedostatečné, je známo, že před důrazným postupem českého vojska uprchli obyvatelé Ostravy, Ketře a Osoblahy. Také opavský kníže Václav se neodhodlal k obraně svých statků a raději s husity uzavřel příměří.[2] Dobyt byl hrad Hukvaldy, města Hlohov, Prudnik, Bělá a Střelč, jež náležely k majetku Bolka Opolského. Ten pod tíhou okolností uzavřel s Čechy spojeneckou smlouvu po 13. březnu.[1] Další postup husitů posléze směřoval k Nise, kde se jim do cesty postavilo vojsko, jež shromáždil vratislavský biskup Konrád. Do jeho řad mimo jiné povolal Jana Minsterberského, olavského knížete Ludvíka, jeho bratra Ruprechta a kladského hejtmana Půtu z Častolovic. Posledně jmenovaného současně pověřil vrchním velením.[1]
Bitva
O samotném střetnutí informují dva základní české prameny. První z nich lze nalézt v tzv. Kronice starého pražského kolegiáta, z jejíhož obsahu lze předpokládat, že autor byl přímím účastníkem slezské rejsy. Druhým zdrojem je Kronika katolického vojáka a přímého účastníka husitských válek Bartoška z Drahonic. Obě literární práce však bitvu popisují pouze povrchně a její průběh proto nelze interpretovat jednoznačně.
| „ | Potom vévodové slezští, města i biskup seberou vojsko do pole proti nim u Nisy. Na ně v předměstích ti svrchu řečení ze svých vozů s pěšími vyskočí a protivníků dobře na dva tisíce pobijí a utopí; ba několik jich vskočí se svými až do města a spálí vozy Slezáků zároveň s předměstími a s kostely. | “ |
| — Kronika starého pražského kolegiáta[3] | ||
| „ | Pak se léta Páně 1428 obrátili do Slezska a položili se táborem u města Nisy. V tomto městě byl však pan Půta z Častolovic s lidmi tamního biskupa. Proti husitům vyšli nějací lidé z předměstí a vesničané, kteří se seběhli. Proti nim postoupila husitská vojska s vozy, se svými zbraněmi a děly a zahájila boj. Konečně přišli na předměstí ti, kdo vyšli z města. Husité tam pobili několik tisíc lidí obojího pohlaví, předměstí vypálili a kdyby jim nebyl statečně bránil Půta z Častolovic se svými lidmi a svými spojenci, byli by se zmocnili i města samého. | “ |
| — Bartošek z Drahonic[4] | ||
V souladu s tvrzením Bartoška z Drahonic i současní odborníci usuzují, že hlavní sílu slezského vojska tvořili opěšalí sedláci ve vozové hradbě, zformované před městským opevněním.[5] Bitvu zahájili patrně sami husité, kteří na protivníka tvrdě zaútočili, a po krátkém boji jej přinutili hájenou pozici v panice opustit. Při důrazném pronásledování pak bylo údajně pobito nebo v řece utopeno na dva tisíce prchajících. Při pokračujícím útoku české vojsko vypálilo celé Niské předměstí i s dobytými vozy[6] a patrně udeřilo i na samotné město. Tato spontánní akce však narazila na odhodlanou obranu organizovanou Půtou z Častolovic, jemuž se za značného úsilí podařilo husity odrazit.[4]
Důsledky
Husité se obléháním Nisy nezdržovali. Využili strachu, který zaseli mezi obyvatele Slezska a pokračovali v tažení. Bleskovými výpady se jim podařilo vyplenit poměrně široké území a obsadit města, jejichž obyvatelé dali namísto obrany přednost útěku. Podle písemných pramenů tak učinili například lidé z Pačkova, Frankenštejna, Otmuchova, Břehu, Střelína aj.[7] Někteří měšťané se pokusili zmírnit důsledky vpádu na svá území nabídkou vysokého výkupného. Mezi první z nich patřili Minsterbergští, kteří s husity uzavřeli smlouvu po 22. březnu v ležení u Pačkova.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-075-0. S. 202. [Dále jen: Šmahel].
- ↑ PALACKÝ, František. Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě. Praha: B. Kočí, 1907. S. 625. [Dále jen: Palacký].
- ↑ Chybná citace: Chyba v tagu
<ref>; citaci označenéStarý kolegiát, 288není určen žádný text - ↑ a b Ze zpráv a kronik doby husitské. Praha: Svoboda, 1981. S. 240. [Kronika Bartoška z Drahonic].
- ↑ a b Šmahel, s. 203.
- ↑ Palacký, s. 626.
- ↑ Výbor z české literatury, 289.
Literatura
- PALACKÝ, František. Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě. Praha: B. Kočí, 1907. 1279 s.
- ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. 420 s. ISBN 80-7184-075-0.
