Choť: Porovnání verzí
link |
krok přeměny ze slovníkového hesla na encyklopedický článek |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Manžel''' nebo '''choť''' je označení ženatého muže ve vztahu k jeho manželce, '''manželka''' či '''choť''' je označené vdané ženy ve vztahu k jejímu manželovi; často se v týchž významech používají i výrazy muž či žena. Vztah [[manželství]] je obvykle vyjádřen přivlastňovacím tvarem (např. choť velkovévody, Josefova manželka, její manžel, moje žena), nevyplývá-li z kontextu („manžel přijde za chvíli)“. |
|||
⚫ | |||
== Výrazy == |
|||
=== Původ slov manžel, manželka === |
|||
České výrazy vznikly přesmyčkami z původního staročeského malžen, malženka. Původní praslovanský duálový tvar malžena znamenal „muž a žena“, později se však jeho význam zúžil pouze na manželku a pro manžela byl dotvořen přechýlený mužský tvar. Tradičně je slovo vykládáno jako polo[[kalk]] z němčiny (tedy poloviční překlad starohornoněmecké složeniny malwip), existují též další výklady původu první části slova.<ref name=rejzek /><ref>Michal Novotný: [http://www.rozhlas.cz/regina/slova/_zprava/manzel--87244 Manžel], Český rozhlas - Regina, 19. 9. 2003</ref> |
|||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
[[Slovník spisovného jazyka českého]] uvádí slovo jako knižní, s příklady užití „rodiče jejího chotě“ a „choť presidenta republiky“, slovo „choť“ používá též k výkladu slov manžel, manželka, kněžna, královna, císařovna, císařová, vévodkyně, velkovévoda, chotí nazývá slovník též [[Orfeus|Orfeovu]] ženu.<ref>[http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php Slovník spisovného jazyka českého], ed. [[Bohuslav Havránek]] a kol. (nutno zadat "choť" do vyhledávacího políčka)</ref> Internetová jazyková příručka ÚJČ slovo pouze vysvětluje synonymy ''manžel'' a ''manželka'', aniž by zmiňovala stylovou příznačnost.<ref>[http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=cho%C5%A5&Hledej=Hledej Internetová jazyková příručka], Jazyková poradna ÚJČ AV ČR, 2008, kolektiv autorů, editor neuveden</ref> [[Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost]] charakterizuje výraz v obou rodech jako knižní a vykládá jej slovy manžel a manželka, bez příkladů použití.<ref>[[Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost]], [[Josef Filipec]] a kol., ÚJČ AV ČR, Academia, Praha, 1994</ref> |
[[Slovník spisovného jazyka českého]] uvádí slovo jako knižní, s příklady užití „rodiče jejího chotě“ a „choť presidenta republiky“, slovo „choť“ používá též k výkladu slov manžel, manželka, kněžna, královna, císařovna, císařová, vévodkyně, velkovévoda, chotí nazývá slovník též [[Orfeus|Orfeovu]] ženu.<ref>[http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php Slovník spisovného jazyka českého], ed. [[Bohuslav Havránek]] a kol. (nutno zadat "choť" do vyhledávacího políčka)</ref> Internetová jazyková příručka ÚJČ slovo pouze vysvětluje synonymy ''manžel'' a ''manželka'', aniž by zmiňovala stylovou příznačnost.<ref>[http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=cho%C5%A5&Hledej=Hledej Internetová jazyková příručka], Jazyková poradna ÚJČ AV ČR, 2008, kolektiv autorů, editor neuveden</ref> [[Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost]] charakterizuje výraz v obou rodech jako knižní a vykládá jej slovy manžel a manželka, bez příkladů použití.<ref>[[Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost]], [[Josef Filipec]] a kol., ÚJČ AV ČR, Academia, Praha, 1994</ref> |
||
Podle [[Michal Novotný|Michala Novotného]], autora série knih o zákulisí zajímavých českých slov, se v současné češtině používá jen v oficiálních zprávách o vysoce postavených státnících, nebo v žertu.<ref name=novotny>Michal Novotný: [http://www.rozhlas.cz/regina/slova/_zprava/87240 |
Podle [[Michal Novotný|Michala Novotného]], autora série knih o zákulisí zajímavých českých slov, se v současné češtině používá jen v oficiálních zprávách o vysoce postavených státnících, nebo v žertu.<ref name=novotny>Michal Novotný: [http://www.rozhlas.cz/regina/slova/_zprava/87240 Choť], Český rozhlas - Regina, 18. 9. 2003</ref> Podobné vymezení užití se objevuje i v samonákladové elektronické publikaci Miroslava Kazdy.<ref>[http://www.e-kniha.com/proc-potentati-chodi-s-choti.html Proč potentáti chodí s chotí], 100+1 proč, e-kniha.com, nedatováno, jako autor webu a textů na něm uveden Miroslav Kazda</ref> |
||
⚫ | Podle [[Jiří Rejzek|Jiřího Rejzka]] pochází slovo choť se staročeského slova chot (manžel, manželka, ženich, nevěsta) a souvisí se staroruským a staroslověnským slovem choť, které znamenalo touha, žádost nebo také milenec nebo milenka, a je příbuzné s českými slovy „chtít“ (praslovansky „chotět“) či „chuť“.<ref name=rejzek>Jiří Rejzek: ''Český etymologický slovník'', LEDA, Voznice, 2001</ref> Machek a Holub s Lyerem v dřívějších výkladech spekulovali o souvislosti s německým Gatte (manžel).<ref name=novotny /> |
||
== Související články == |
|||
⚫ | Podle [[Jiří Rejzek|Jiřího Rejzka]] pochází slovo choť se staročeského slova chot (manžel, manželka, ženich, nevěsta) a souvisí se staroruským a staroslověnským slovem choť, které znamenalo touha, žádost nebo také milenec nebo milenka, a je příbuzné s českými slovy „chtít“ (praslovansky „chotět“) či „chuť“.<ref>Jiří Rejzek: ''Český etymologický slovník'', LEDA, Voznice, 2001</ref> Machek a Holub s Lyerem v dřívějších výkladech spekulovali o souvislosti s německým Gatte (manžel).<ref name=novotny /> |
||
* [[Manželství]] |
|||
* [[Registrovaný partner]] |
|||
==Externí odkazy== |
==Externí odkazy== |
Verze z 31. 12. 2011, 05:42
Manžel nebo choť je označení ženatého muže ve vztahu k jeho manželce, manželka či choť je označené vdané ženy ve vztahu k jejímu manželovi; často se v týchž významech používají i výrazy muž či žena. Vztah manželství je obvykle vyjádřen přivlastňovacím tvarem (např. choť velkovévody, Josefova manželka, její manžel, moje žena), nevyplývá-li z kontextu („manžel přijde za chvíli)“.
Výrazy
Původ slov manžel, manželka
České výrazy vznikly přesmyčkami z původního staročeského malžen, malženka. Původní praslovanský duálový tvar malžena znamenal „muž a žena“, později se však jeho význam zúžil pouze na manželku a pro manžela byl dotvořen přechýlený mužský tvar. Tradičně je slovo vykládáno jako polokalk z němčiny (tedy poloviční překlad starohornoněmecké složeniny malwip), existují též další výklady původu první části slova.[1][2]
Slovníkové výklady a charakteristiky slova choť
Choť je obourodý knižní výraz pro manžela i manželku.
Slovník spisovného jazyka českého uvádí slovo jako knižní, s příklady užití „rodiče jejího chotě“ a „choť presidenta republiky“, slovo „choť“ používá též k výkladu slov manžel, manželka, kněžna, královna, císařovna, císařová, vévodkyně, velkovévoda, chotí nazývá slovník též Orfeovu ženu.[3] Internetová jazyková příručka ÚJČ slovo pouze vysvětluje synonymy manžel a manželka, aniž by zmiňovala stylovou příznačnost.[4] Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost charakterizuje výraz v obou rodech jako knižní a vykládá jej slovy manžel a manželka, bez příkladů použití.[5]
Podle Michala Novotného, autora série knih o zákulisí zajímavých českých slov, se v současné češtině používá jen v oficiálních zprávách o vysoce postavených státnících, nebo v žertu.[6] Podobné vymezení užití se objevuje i v samonákladové elektronické publikaci Miroslava Kazdy.[7]
Podle Jiřího Rejzka pochází slovo choť se staročeského slova chot (manžel, manželka, ženich, nevěsta) a souvisí se staroruským a staroslověnským slovem choť, které znamenalo touha, žádost nebo také milenec nebo milenka, a je příbuzné s českými slovy „chtít“ (praslovansky „chotět“) či „chuť“.[1] Machek a Holub s Lyerem v dřívějších výkladech spekulovali o souvislosti s německým Gatte (manžel).[6]
Související články
Externí odkazy
- ↑ a b Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, LEDA, Voznice, 2001
- ↑ Michal Novotný: Manžel, Český rozhlas - Regina, 19. 9. 2003
- ↑ Slovník spisovného jazyka českého, ed. Bohuslav Havránek a kol. (nutno zadat "choť" do vyhledávacího políčka)
- ↑ Internetová jazyková příručka, Jazyková poradna ÚJČ AV ČR, 2008, kolektiv autorů, editor neuveden
- ↑ Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Josef Filipec a kol., ÚJČ AV ČR, Academia, Praha, 1994
- ↑ a b Michal Novotný: Choť, Český rozhlas - Regina, 18. 9. 2003
- ↑ Proč potentáti chodí s chotí, 100+1 proč, e-kniha.com, nedatováno, jako autor webu a textů na něm uveden Miroslav Kazda