Choť: Porovnání verzí
upr. |
link |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
== Slovníkové výklady a charakteristiky == |
== Slovníkové výklady a charakteristiky == |
||
[[Slovník spisovného jazyka českého]] uvádí slovo jako knižní, s příklady užití „rodiče jejího chotě“ a „choť presidenta republiky“, slovo „choť“ používá též k výkladu slov manžel, manželka, kněžna, královna, císařovna, císařová, vévodkyně, velkovévoda, chotí nazývá slovník též [[Orfeus|Orfeovu]] ženu.<ref>[http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php Slovník spisovného jazyka českého], ed. [[Bohuslav Havránek]] a kol. (nutno zadat "choť" do vyhledávacího políčka)</ref> Internetová jazyková příručka ÚJČ slovo pouze vysvětluje synonymy ''manžel'' a ''manželka'', aniž by zmiňovala stylovou příznačnost.<ref>[http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=cho%C5%A5&Hledej=Hledej Internetová jazyková příručka], Jazyková poradna ÚJČ AV ČR, 2008, kolektiv autorů, editor neuveden</ref> [[Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost]] charakterizuje výraz v obou rodech jako knižní a vykládá jej slovy manžel a manželka, bez příkladů použití.<ref>[[Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost]], Josef Filipec a kol., ÚJČ AV ČR, Academia, Praha, 1994</ref> |
[[Slovník spisovného jazyka českého]] uvádí slovo jako knižní, s příklady užití „rodiče jejího chotě“ a „choť presidenta republiky“, slovo „choť“ používá též k výkladu slov manžel, manželka, kněžna, královna, císařovna, císařová, vévodkyně, velkovévoda, chotí nazývá slovník též [[Orfeus|Orfeovu]] ženu.<ref>[http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php Slovník spisovného jazyka českého], ed. [[Bohuslav Havránek]] a kol. (nutno zadat "choť" do vyhledávacího políčka)</ref> Internetová jazyková příručka ÚJČ slovo pouze vysvětluje synonymy ''manžel'' a ''manželka'', aniž by zmiňovala stylovou příznačnost.<ref>[http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=cho%C5%A5&Hledej=Hledej Internetová jazyková příručka], Jazyková poradna ÚJČ AV ČR, 2008, kolektiv autorů, editor neuveden</ref> [[Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost]] charakterizuje výraz v obou rodech jako knižní a vykládá jej slovy manžel a manželka, bez příkladů použití.<ref>[[Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost]], [[Josef Filipec]] a kol., ÚJČ AV ČR, Academia, Praha, 1994</ref> |
||
Podle [[Michal Novotný|Michala Novotného]], autora série knih o zákulisí zajímavých českých slov, se v současné češtině používá jen v oficiálních zprávách o vysoce postavených státnících, nebo v žertu.<ref name=novotny>Michal Novotný: [http://www.rozhlas.cz/regina/slova/_zprava/87240 CHOŤ], Český rozhlas - Regina, 18. 9. 2003</ref> Podobné vymezení užití se objevuje i v samonákladové elektronické publikaci Miroslava Kazdy.<ref>[http://www.e-kniha.com/proc-potentati-chodi-s-choti.html Proč potentáti chodí s chotí], 100+1 proč, e-kniha.com, nedatováno, jako autor webu a textů na něm uveden Miroslav Kazda</ref> |
Podle [[Michal Novotný|Michala Novotného]], autora série knih o zákulisí zajímavých českých slov, se v současné češtině používá jen v oficiálních zprávách o vysoce postavených státnících, nebo v žertu.<ref name=novotny>Michal Novotný: [http://www.rozhlas.cz/regina/slova/_zprava/87240 CHOŤ], Český rozhlas - Regina, 18. 9. 2003</ref> Podobné vymezení užití se objevuje i v samonákladové elektronické publikaci Miroslava Kazdy.<ref>[http://www.e-kniha.com/proc-potentati-chodi-s-choti.html Proč potentáti chodí s chotí], 100+1 proč, e-kniha.com, nedatováno, jako autor webu a textů na něm uveden Miroslav Kazda</ref> |
||
Verze z 31. 12. 2011, 06:21
Choť je obourodý knižní výraz pro manžela nebo manželku.
Slovníkové výklady a charakteristiky
Slovník spisovného jazyka českého uvádí slovo jako knižní, s příklady užití „rodiče jejího chotě“ a „choť presidenta republiky“, slovo „choť“ používá též k výkladu slov manžel, manželka, kněžna, královna, císařovna, císařová, vévodkyně, velkovévoda, chotí nazývá slovník též Orfeovu ženu.[1] Internetová jazyková příručka ÚJČ slovo pouze vysvětluje synonymy manžel a manželka, aniž by zmiňovala stylovou příznačnost.[2] Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost charakterizuje výraz v obou rodech jako knižní a vykládá jej slovy manžel a manželka, bez příkladů použití.[3]
Podle Michala Novotného, autora série knih o zákulisí zajímavých českých slov, se v současné češtině používá jen v oficiálních zprávách o vysoce postavených státnících, nebo v žertu.[4] Podobné vymezení užití se objevuje i v samonákladové elektronické publikaci Miroslava Kazdy.[5]
Podle Jiřího Rejzka pochází slovo choť se staročeského slova chot (manžel, manželka, ženich, nevěsta) a souvisí se staroruským a staroslověnským slovem choť, které znamenalo touha, žádost nebo také milenec nebo milenka, a je příbuzné s českými slovy „chtít“ (praslovansky „chotět“) či „chuť“.[6] Machek a Holub s Lyerem v dřívějších výkladech spekulovali o souvislosti s německým Gatte (manžel).[4]
Externí odkazy
- ↑ Slovník spisovného jazyka českého, ed. Bohuslav Havránek a kol. (nutno zadat "choť" do vyhledávacího políčka)
- ↑ Internetová jazyková příručka, Jazyková poradna ÚJČ AV ČR, 2008, kolektiv autorů, editor neuveden
- ↑ Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Josef Filipec a kol., ÚJČ AV ČR, Academia, Praha, 1994
- ↑ a b Michal Novotný: CHOŤ, Český rozhlas - Regina, 18. 9. 2003
- ↑ Proč potentáti chodí s chotí, 100+1 proč, e-kniha.com, nedatováno, jako autor webu a textů na něm uveden Miroslav Kazda
- ↑ Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, LEDA, Voznice, 2001