Elefter Luarsabovič Andronikašvili: Porovnání verzí
mBez shrnutí editace |
m napřímení odkazu |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
== Biografie == |
== Biografie == |
||
E.L. Andronikašvili absolvoval v roce [[1932]] [[ |
E.L. Andronikašvili absolvoval v roce [[1932]] [[Petrohrad|leningradskou]] polytechniku, v letech [[1935]] - [[1940]] přednášel na [[Tbilisi|tbiliské]] univerzitě. [[1940]] - [[1948]] pracoval v [[Moskva|moskevském]] Ústavu fyzikálních problémů u [[Pjotr Leonidovič Kapica|P.L. Kapicy]], kde v roce [[1948]] obhájil doktorskou disertaci. Od 1948 pracoval opět v Tbilisi, nejdříve jako profesor na tbiliské univerzitě, od [[1951]] byl ředitelem Fyzikálního ústavu Gruzínské akademie věd. V roce [[1952]] obdržel Stalinovu cenu. Od roku 1955 byl plným členem Gruzínské akademie věd. V roce 1978 byl vyznamenán Státní cenou [[Sovětský svaz|SSSR]]. |
||
== Přínos pro fyziku == |
== Přínos pro fyziku == |
Verze z 29. 12. 2011, 18:53
Elefter Luarsabovič Andronikašvili (25. 12. 1910 - 9. 9. 1989), rusky Элевтер Луарсабович Андроникашвили, byl gruzínský a sovětský experimentální fyzik, akademik Gruzínské akademie věd, který přispěl k výzkumu supratekutého hélia II.
Biografie
E.L. Andronikašvili absolvoval v roce 1932 leningradskou polytechniku, v letech 1935 - 1940 přednášel na tbiliské univerzitě. 1940 - 1948 pracoval v moskevském Ústavu fyzikálních problémů u P.L. Kapicy, kde v roce 1948 obhájil doktorskou disertaci. Od 1948 pracoval opět v Tbilisi, nejdříve jako profesor na tbiliské univerzitě, od 1951 byl ředitelem Fyzikálního ústavu Gruzínské akademie věd. V roce 1952 obdržel Stalinovu cenu. Od roku 1955 byl plným členem Gruzínské akademie věd. V roce 1978 byl vyznamenán Státní cenou SSSR.
Přínos pro fyziku
Pracoval ve fyzice nízkých teplot, kosmického záření, v jaderné technice a biofyzice. Jeho práce v oboru kvantové hydrodynamiky patří k základním. V Ústavu fyzikálních problémů se začal zabývat experimenty se supratekutým héliem II. Provedl tzv. Andronikašviliho experiment, který potvrdil správnost dvousložkového modelu supratekutosti. Předmětem experimentu bylo měření periody a útlumu torzních kmitů soustavy disků v kapalném héliu. Disky byly vyrobeny z hliníkové fólie a navlečené na tyčku v malých vzdálenostech od sebe. Perioda kmitů byla pod teplotou přechodu od hélia I k supratekutému héliu II teplotně závislá. S klesající teplotou se perioda prodlužovala, až se v blízkosti absolutní nuly blížila teoretické periodě ve vakuu. To odpovídalo přibývání supratekuté složky na úkor normální.
Literatura
- autobiografie: E.L. Andronikašvili - Vzpomínky na kapalné hélium, Mladá Fronta 1983