Palatální aproximanta: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo, portál
Istafe (diskuse | příspěvky)
→‎V jiných jazycích: rozšíření, není pahýl;
Řádek 16: Řádek 16:


== V jiných jazycích ==
== V jiných jazycích ==

{{Pahýl část}}
=== Slovenština ===
Ve [[slovenština|slovenštině]] se tato hláska zapisuje písmenem '''J'''/'''j''', např. '''j'''ednať (jednat).

=== Angličtina ===
V [[angličtina|angličtině]] se tato hláska zapisuje písmenem '''Y'''/'''y''', např. '''y'''es (ano).

=== Francouzština ===
Ve [[francouzština|francouzštině]] se tato hláska zapisuje písmenem '''Y'''/'''y'''. Také '''I'''/'''i''' se někdy může takto vyslovit, např. h'''i'''er (včera).

=== Španělština ===
Psané '''Y'''/'''y''' se takto ve [[španělština|španělštině]] vyslovuje s výjimkou samostatného '''''y''''', které znamená a (spojka). Např. a'''y'''er (včera).
V některých nářečích se takto také vyslovuje spřežka '''Ll'''/'''ll''', správně se však vyslovuje jako [[palatální laterální aproximanta]].

=== Portugalština ===
V [[portugalština|portugalštině]] se takto v některých případech vyslovuje '''I'''/'''i''', často v [[dvojhláska|dvojhláskách]] '''ai''' a '''ei''', např. '''ai'''nda (stále, pořád, ještě). V dvojhlásce '''ãe''' se [[e]] vysloví jako palatální aproximanta, ale nosová, např. m'''ãe''' (matka).

=== Grónština ===
V [[grónština|grónštině]] se tato hláska zapisuje písmenem '''J'''/'''j''', např. pu'''j'''orak (zima, chladno). V grónštině se také vyskytuje dlouhá forma této hlásky [jː], která se zapisuje jako '''Jj'''/'''jj'''.



{{Souhlásky}}
{{Souhlásky}}

Verze z 28. 12. 2011, 20:02

Šablona:Infobox IPA Palatální aproximanta je souhláska, která se vyskytuje v některých jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem j, číselné označení IPA je 153, ekvivalentním symbolem v SAMPA je j.

Charakteristika

  • Způsob artikulace: aproximantní souhláska (aproximanta). Vytváří se přiblížením artikulačních orgánů, které je však menší než u frikativ, takže proudění vzduchu nevytváří tak výrazný šum.
  • Místo artikulace: středopatrová souhláska (palatála). Vzniká přiblížením jazyka k tvrdému patru.
  • Znělost: znělá souhláska – při artikulaci hlasivky kmitají.
  • Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
  • Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky.
  • Pulmonická egresivní hláska - vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.

V češtině

V češtině se tato hláska zaznamenává písmenem J, j.

Ve skupinách hlásek /ia, ie, ii, io, iu/ (hlavně v cizích slovech) se ve výslovnosti vkládá mezi samohlásky [ɪja, ɪjɛ, ɪjɪ, ɪjo, ɪju], např. Marie [marɪjɛ]. Proto se tyto skupiny v češtině nepovažují za dvojhlásky.

V jiných jazycích

Slovenština

Ve slovenštině se tato hláska zapisuje písmenem J/j, např. jednať (jednat).

Angličtina

V angličtině se tato hláska zapisuje písmenem Y/y, např. yes (ano).

Francouzština

Ve francouzštině se tato hláska zapisuje písmenem Y/y. Také I/i se někdy může takto vyslovit, např. hier (včera).

Španělština

Psané Y/y se takto ve španělštině vyslovuje s výjimkou samostatného y, které znamená a (spojka). Např. ayer (včera). V některých nářečích se takto také vyslovuje spřežka Ll/ll, správně se však vyslovuje jako palatální laterální aproximanta.

Portugalština

V portugalštině se takto v některých případech vyslovuje I/i, často v dvojhláskách ai a ei, např. ainda (stále, pořád, ještě). V dvojhlásce ãe se e vysloví jako palatální aproximanta, ale nosová, např. mãe (matka).

Grónština

V grónštině se tato hláska zapisuje písmenem J/j, např. pujorak (zima, chladno). V grónštině se také vyskytuje dlouhá forma této hlásky [jː], která se zapisuje jako Jj/jj.