Dějiny od založení Města

Dějiny od založení Města (Ab urbe condita) jsou hlavním dílem římského dějepisce a prozaika Tita Livia. Jeho záměrem bylo sepsat celé římské dějiny od založení města až po současnost do 150 knih, podařilo se mu jich však sepsat „pouze“ 142. Na záměr sepsat 150 knih se usuzuje z několika důvodů, především bylo zvykem psát kulatý počet knih, dále díla tohoto rozsahu končila nějakou výynamnou událostí. Toto dílo však končí smrtí Drusa v Germanii (9 př. n. l.), což nebyla dost významná událost na ukončení takovéhoto díla, pravděpodobně dílo mělo končit smrtí Augusta (14). Toto dílo nemůže být posuzováno jako vědecká objektivní práce. Titus Livius byl více umělec než historik. Přesto je jeho dílo významným zdrojem informací o římských dějinách, jak je viděli sami Římané, dílo je velmi vlastenecké Livius postupoval ve svém psaní chronologicky rok od roku a tím například umožňuje přehled římských konzulů.

Dílo bývá děleno na dekády, na něž nebylo rozděleno původně, ale až pravděpodobně v 5. století. Do dnešní doby se zachovala pouze velmi malá část – 35 knih. Konkrétně jde o první dekádu (knihy 1–10), spolu s předmluvou k celému dílu. V té jsou zaznamenány spíše mytologické dějiny Říma od Aeneova příchodu do Itálie až po konec samnitských válek. Další, umělecky i historicky nejhodnotnější, zachovaná dekáda je třetí (knihy 21–30). Ta zachycuje druhou punskou válku (218–201 př. n. l.). Dále se zachovala dekáda čtvrtá a polovina páté (knihy 31–45). Tyto části líčí římskou politiku na Východě (v Řecku a Sýrii). Zachovaná část končí vítězstvím vojevůdce Aemilia Paulla nad makedonským králem Perseem v roce 167 př. n. l. Ze zbývajících knih jsou zachovány pouhé fragmenty a též tzv. periochy – stručné obsahy knih, pocházející patrně ze 4. století.

Přestože se zachovala malá část tohoto díla, je dobře známo z tzv. periochy, což jsou knihy neznámého původu, které jsou jakýmsi obsahem (resp. výtahem) těchto knih. Nezachovaly se pouze výtahy ke knihám 136 a 137.

V renesanci podnítilo toto dílo Niccolò Machiavelliho k sepsání díla Rozpravy nad prvními deseti knihami Tita Livia.