Projekt 667BDRM: Porovnání verzí
| Řádek 81: | Řádek 81: | ||
== Konstrukce == |
== Konstrukce == |
||
Ponorky navazují na třídu ''Delta III''. Mají dvoutrupou konstrukci s největší hloubkou ponoru 400 m. Torpédovou výzbroj představují čtyři příďové 533mm [[torpédomet]]y s celkovou zásobou 18 |
Ponorky navazují na třídu ''Delta III''. Mají dvoutrupou konstrukci s největší hloubkou ponoru 400 m. Torpédovou výzbroj představují čtyři příďové 533mm [[torpédomet]]y s celkovou zásobou 18 jednotek zbraní, jako jsou torpéda, miny, a střely s plochou dráhou letu uptravené pro vypuštění pod vodní hladinou. Ponorky DeltaIV mohou vypouštět například protiponorkové a protilodní střely RPK-2 Viyuga (v kódu NATO SS-N-15 Starfish).<ref name="naval" /> V rozměrné nástavbě za bojovou věží je po rekonstrukci všech ponorek, ve dvou řadách, umístěno 16 balistických raket [[R-29|R-29RMU2 Siněva]] dříve (v kódu NATO SS-N-23 Skiff) s dosahem 8300 km, nyní 11.547km odpalovaných pomocí systému D-29RMU.<ref name="glo1" /> Každá raketa nesla čtyři jaderné hlavice o síle 100 kT TNT a Siněva jich může nést až deset. Ponorky je schopna je vypustit při plavbě rychlostí 7 uzlů v hloubce 55 metrů.<ref name="glo1" /> Ruské námořnictvo realizovalo modernizaci ponorek pro nesení vylepšené střely Siněva , zavedené do služby roku 2007 s cílem zabezpečit provoz ponorek až do roku 2030<ref name="naval" /> |
||
Pohonný systém tvoří dva tlakovodní reaktory VM-4 a dvě parní turbíny GT3A-365, roztáčející dva sedmilisté lodní šrouby. Nejvyšší rychlost ponorek dosahuje 14 uzlů na hladině a 24 uzlů pod hladinou.<ref name="naval" /> |
Pohonný systém tvoří dva tlakovodní reaktory VM-4 a dvě parní turbíny GT3A-365, roztáčející dva sedmilisté lodní šrouby. Nejvyšší rychlost ponorek dosahuje 14 uzlů na hladině a 24 uzlů pod hladinou.<ref name="naval" /> |
||
Verze z 3. 12. 2011, 15:05
Šablona:Infobox Třída válečných lodí
Projekt 667BDRM (v kódu NATO třída Delta IV) je třída raketonosných ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Třída představuje čtvrtou a poslední verzi rozsáhlé skupiny celkem 43 raketonosných ponorek třídy Delta, tvořící od 70. let páteř sovětských námořních strategických sil. Byla vyráběna souběžně s ponorkou nové třídy projektu 941 Akula - Typhoon a tak její nástupce je až ponorka Borej 955, která se jí také nejvíc podobá. Liší se především použitím raket nové verze R-29RM (nyní modernizované R-29RMU2 Siněva) a satelitním komunikačním sytémem. Stavba sedmi ponorek této třídy probíhala mezi léty 1981-1992. Životnost těchto ponorek byla v minulých létech prodloužena a jedna ponorka byla vyřazena, byly odmontovány raketové sila s tím, že do uvolněných prostor přijde útroba na miniporku na diverzní akce. Delta IV pokračuje ve službě v Ruském námořnictvu dodnes a nahradit ji mají jiné ponorky po roce 2030. Možná to budou ještě dnes vyráběné ponorky třídy Borej.
Stavba a uživatelé
Vývoj ponorek projektu 667BDRM byl zadán roku 1975 konstrukční kanceláři Rubin. Vedl ho konstrukér S. H. Kovalev.[1] Sovětské loděnice v Severodvinsku postavily celkem 7 ponorek této třídy. Do služby byly zařazeny v letech 1985–1992. Stavba dalších dvou byla zrušena.[2] Ve službě jsou raketonoské ponorky K-51 Verchoturje, K-84 Jekatěrinburg, K-114 Tula, K-117 Brjansk, K-18 Karelija a K-407 Novomoskovsk.[3] Zbývající ponorka K-64 Vladimir nebyla nikdy upravena pro operace speciálních jednotek.[4]
Konstrukce
Ponorky navazují na třídu Delta III. Mají dvoutrupou konstrukci s největší hloubkou ponoru 400 m. Torpédovou výzbroj představují čtyři příďové 533mm torpédomety s celkovou zásobou 18 jednotek zbraní, jako jsou torpéda, miny, a střely s plochou dráhou letu uptravené pro vypuštění pod vodní hladinou. Ponorky DeltaIV mohou vypouštět například protiponorkové a protilodní střely RPK-2 Viyuga (v kódu NATO SS-N-15 Starfish).[4] V rozměrné nástavbě za bojovou věží je po rekonstrukci všech ponorek, ve dvou řadách, umístěno 16 balistických raket R-29RMU2 Siněva dříve (v kódu NATO SS-N-23 Skiff) s dosahem 8300 km, nyní 11.547km odpalovaných pomocí systému D-29RMU.[1] Každá raketa nesla čtyři jaderné hlavice o síle 100 kT TNT a Siněva jich může nést až deset. Ponorky je schopna je vypustit při plavbě rychlostí 7 uzlů v hloubce 55 metrů.[1] Ruské námořnictvo realizovalo modernizaci ponorek pro nesení vylepšené střely Siněva , zavedené do služby roku 2007 s cílem zabezpečit provoz ponorek až do roku 2030[4]
Pohonný systém tvoří dva tlakovodní reaktory VM-4 a dvě parní turbíny GT3A-365, roztáčející dva sedmilisté lodní šrouby. Nejvyšší rychlost ponorek dosahuje 14 uzlů na hladině a 24 uzlů pod hladinou.[4]
Reference
- ↑ a b c 667BDRM Dolphin DELTA IV [online]. [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 667BDRM Dolphin DELTA IV – Ship list [online]. [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 292.
Literatura
- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 667BDRM na Wikimedia Commons