Cibetkovití: Porovnání verzí
m r2.5.1) (robot přidal: kk:Шұбалаң құйрықтылар |
m r2.7.1) (robot přidal: sw:Fungo (familia) |
||
Řádek 65: | Řádek 65: | ||
[[ru:Виверровые]] |
[[ru:Виверровые]] |
||
[[sv:Viverrider]] |
[[sv:Viverrider]] |
||
[[sw:Fungo (familia)]] |
|||
[[th:ชะมด]] |
[[th:ชะมด]] |
||
[[tr:Misk kedisigiller]] |
[[tr:Misk kedisigiller]] |
Verze z 27. 11. 2011, 00:31
Cibetkovití | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | šelmy (Carnivora) |
Čeleď | cibetkovití (Viverridae) Gray, 1821 |
Podčeledi | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Cibetkovité šelmy (Viverridae) jsou jednou z čeledí z řádu šelem. Dorůstají menší až střední velikosti a žijí jak na stromech tak na zemi. Pod ocasem mají výrazné pachové žlázy, ze kterých se v dřívějších dobách vyráběla například kosmetika, ale i léky. Jejich vzhled je podobný kunám, ale vnitřní stavba spíše kočkám, se kterými jsou příbuzné. Někteří autoři tuto čeleď rozdělují na dvě samostatné čeledi - cibetkovité a promykovité.
Cibetkovití obývají oblast Afriky, Madagaskaru, jižní Asie a jižní Evropy. Jejich nároky na potravu a biotop se vzhledem k jejich rozšíření liší druh od druhu. Aktivní jsou především v noci.
V dnešní době jsou již chované v zajetí nejen v zoologických zahradách, ale i u jednotlivců. Především druhy jako oviječi a ženetky jsou zkušenými chovateli dobře zvladatelné. V zoologických zahradách se pak setkáme i s binturongy a fosami.
Literatura
- KOŘÍNEK, Milan. Velká kniha pro chovatele savců. Rubico: Olomouc. 1. vydání. ISBN 80-85839-52-0