Dřín obecný

Dřín obecný
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	dřínotvaré (Cornales)
Čeleď	dřínovité (Cornaceae)
Rod	dřín (Cornus)
Binomické jméno
Cornus mas L.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dřín obecný (Cornus mas) je listnatá dřevina vyskytující se i v teplejších oblastech České republiky. Plody dřínu jsou jedlé.

Charakteristika

Dřín obecný je rozkladitý keř nebo strom dorůstající výšky až 6 metrů. Dřevo je velmi tvrdé. Kmen může mít u země průměr až 25 cm. Borka je tmavě hnědá, odlupující se v tenkých plochých šupinách. Listy jsou vstřícné, eliptické, vejčité nebo kopinaté, na líci svěže zelené a lesklé, na rubu světlejší. Čepel listů je na obou stranách přitiskle chlupatá dvouramennými chlupy, mimo to jsou chomáčky chlupů v paždí žilek na rubu listů. Žilnatina je zpeřená, se 3 až 5 páry postranních žilek. Řapík je 5 až 10 mm dlouhý, svrchu mírně žlábkatý.

Žluté oboupohlavné květy se rozvíjejí před olistěním. Květenství jsou okolíkovitě stažená a rozvíjejí se na krátkých holých větévkách. Jsou podepřena 4 žlutavě až hnědě zelenými, 6 až 12 mm dlouhými listeny. Květní stopky jsou 4 až 9 mm dlouhé, hustě chlupaté. Kalich je tvořen trubkou s nepatrnými zuby. Korunní lístky jsou jen 2 až 2,6 mm dlouhé, trojúhelníkovitě kopinaté až vejčité. Tyčinky jsou 4, max. 1,5 mm dlouhé. Semeník má na vrcholu krátkou čnělku s hlavatou bliznou. Plodem je červená lesklá 10 až 30 mm dlouhá peckovice, obsahující žlutohnědou podélně rýhovanou podlouhlou pecku.

Celkový areál rozšíření dřínu obecného zahrnuje teplejší oblasti Evropy a jihozápadní Asii. Centrum jeho výskytu je v Malé Asii a na Balkáně. Jedná se o starou kulturní rostlinu a je možné, že na našem území není zcela původní. Je to teplomilná a suchomilná dřevina, rostoucí převážně na kamenitých, mělkých a vysýchavých půdách na zásaditých podkladech. Je to charakteristický prvek lesostepní xerotermní vegetace (svaz Quercion pubescenti-petraeae) a společenstev teplomilných křovin (Prunion fruticosae). Jeho výskyt v ČR je soustředěn do dvou oblastí: termofytika středních a severozápadních Čech (především Český kras, České středohoří a Dolní Povltaví) a jižní a střední Moravy. Místy přesahuje i do teplejších poloh mezofytika.

• 
  detail květů
• 
  celkový habitus
• 
  olistěná větévka
• 
  detail listu
• 
  pukající předjarní pupeny

Využití

Červené plody dřínu zvané dřínky jsou jedlé. Mají natrpklou sladkokyselou chuť a velký obsah vitamínu C. Jsou místně využívány jako ovoce, na výrobu zavařenin, sirupů, kompotů, džemů. Dříve se využívaly jako léčivo při trávicích poruchách. Z tvrdého dřeva dřínu se vyráběly tkací člunky. Ze semen se praží náhražka kávy. V lidovém léčitelství se používají plody, listy, ale zejména kůra. Z plodů se také může vyrábět alkoholický nápoj „drienkovice“.

Dřín má hodnotu i jako okrasný keř, nápadný především časným kvetením a na podzim jasně zbarvenými plody. Pěstuje se v řadě kultivarů, lišících se zejména tvarem, velikostí a zbarvením plodů, dále zbarvením listů a vzrůstností a hustotou větví. Existují i ovocné odrůdy s velkými plody, např. kultivary 'Jolico', 'Pioneer' a 'Macrocarpa'. Kultivar 'Xanthocarpa' má plody žluté, 'Elegantissima' a 'Variegata' mají panašované listy, 'Aurea' má listy jasně žlutozelené.

Pěstování

Dřín obecný vyžaduje lehkou a teplou, neutrální nebo zásaditou půdu. Semena pro výsev je možno sbírat až do listopadu, po jejich vyčištění od dužiny a lehkém přesušení je třeba je ihned vysít. Na sucho uskladněné osivo přeléhá a potřebuje 18 měsíční stratifikaci. Kultivary se očkují na podnož stejného druhu.