Višňový sad: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
EmausBot (diskuse | příspěvky)
m r2.6.4) (robot změnil: tr:Vişne Bahçesi
m typos, -vlastní výzkum
Řádek 1: Řádek 1:
'''''Višňový sad''''' (rusky {{cizojazyčně|ru|Вишнёвый сад}}) je divadelní hra [[Anton Pavlovič Čechov|Antona Pavloviče Čechova]] napsaná roku [[1900]]. Hořká, sociálně kritická [[komedie]] (s prvky [[tragédie]]) o čtyřech jednáních byla poprvé uvedena v [[Moskva|Moskvě]] 30. ledna (podle tehdejšího ruského kalendáře 17. ledna) [[1904]] k [[autor]]ovým 44. narozeninám, půl roku před jeho [[smrt]]í. Višňový sad je posledním autorovým dílem, psal jej v době, kdy by těžce nemocen tuberkulózou. Do Češtiny přeložil přeložil Otmar Krejča ml.<br />
'''''Višňový sad''''' (rusky {{cizojazyčně|ru|Вишнёвый сад}}) je divadelní hra [[Anton Pavlovič Čechov|Antona Pavloviče Čechova]] napsaná roku [[1900]]. Hořká, sociálně kritická [[komedie]] (s prvky [[tragédie]]) o čtyřech jednáních byla poprvé uvedena v [[Moskva|Moskvě]] 30. ledna (podle tehdejšího ruského kalendáře 17. ledna) [[1904]] k [[autor]]ovým 44. narozeninám, půl roku před jeho [[smrt]]í. Višňový sad je posledním autorovým dílem, psal jej v době, kdy by těžce nemocen tuberkulózou. Do češtiny přeložil Otmar Krejča ml.{{Fakt/dne|20110929174541}}<br />


Hra je obrazem zániku nižší ruské šlechty (např.: Raněvská, Gajev), tedy "starého Ruska" a krizí tradičních hodnot; rozmáhání nové, podnikatelské třídy (Lopachin), tedy modernosti, povrchnosti a dravosti; a svým způsobem i o příchodu ruského revolučního proletariátu. Zachycuje tedy období konce 19. a začátku 20. Století na [[Rusko|Ruském]] venkově. Nedějová hra stojí na vnitřních [[Monolog|monolozích]] postav, na zvratech, které se dějí "za scénou" ("mezi řádky"), na životních filozofiích jednotlivých postav a na [[Dialog|dialozích]] o smyslu života.
Hra je obrazem zániku nižší ruské šlechty (např.: Raněvská, Gajev), tedy "starého Ruska" a krizí tradičních hodnot; rozmáhání nové, podnikatelské třídy (Lopachin), tedy modernosti, povrchnosti a dravosti; a svým způsobem i o příchodu ruského revolučního proletariátu. Zachycuje tedy období konce 19. a začátku 20. Století na [[Rusko|ruském]] venkově. Nedějová hra stojí na vnitřních [[Monolog|monolozích]] postav, na zvratech, které se dějí "za scénou" ("mezi řádky"), na životních filozofiích jednotlivých postav a na [[Dialog|dialozích]] o smyslu života.


== Postavy ==
== Postavy ==
Řádek 13: Řádek 13:
*'''Gajev''' – bratr Andrejevny Raněvské, nemá práci a cítí tedy vinu, že sestře finančně nepomáhá.
*'''Gajev''' – bratr Andrejevny Raněvské, nemá práci a cítí tedy vinu, že sestře finančně nepomáhá.
*'''Firs''' – velmi starý (87) oddaný komorník, který je velmi nemocen, umírá v domě, ve kterém je nedopatřením zapomenut.
*'''Firs''' – velmi starý (87) oddaný komorník, který je velmi nemocen, umírá v domě, ve kterém je nedopatřením zapomenut.
*'''Péťa Trofimov''' - láska k Aně ho velmi mění v poměrně aktivního člověka.
*'''Péťa Trofimov''' - láska k Anně ho mění v poměrně aktivního člověka.
*'''Jaša''' - komorník chovající se povýšeně.
*'''Jaša''' - komorník chovající se povýšeně.
== Obsah ==
== Obsah ==
{{spoiler}}
{{spoiler}}
Ljubova Andrejevna Raněvská se s dcerou Aňou vrací z [[Paříž|Paříže]], kam odjely po tragické smrti syna Gríši. Návrat na rodné sídlo v ní probudil sentimentální myšlenky. Vrací se z důvodu nedostatku financí. Statek je natolik zadlužen, že je jen kousek před krachem, i přesto že se o něj svědomitě stará Varja, nevlastní dcera Raněvské.<br />
Ljubov Andrejevna Raněvská se s dcerou Aňou vrací z [[Paříž]]e, kam odjely po tragické smrti syna Gríši. Návrat na rodné sídlo v ní probudil sentimentální myšlenky. Vrací se z důvodu nedostatku financí. Statek je natolik zadlužen, že je jen kousek před krachem, i přesto že se o něj svědomitě stará Varja, nevlastní dcera Raněvské.<br />


Statek má být prodán i s krásným višňovým sadem, proto Varjin nápadník, podnikatel Lopachin, radí pronajat pozemky sadu chatařům, Ale jeho návrh se Raněvské a jejímu bratrovi Gajevovi vůbec nezamlouvá, odmítají rozprodat svou minulost.
Statek má být prodán i s krásným višňovým sadem, proto Varjin nápadník, podnikatel Lopachin, radí pronajmout pozemky sadu chatařům, ale jeho návrh se Raněvské a jejímu bratrovi Gajevovi vůbec nezamlouvá, odmítají rozprodat svou minulost.
Na dražbě panství překvapivě koupí Lopachin a nechává višňový sad vykácet.<br />
Na dražbě panství překvapivě koupí Lopachin a nechává višňový sad vykácet.<br />


Řádek 33: Řádek 33:


== Jazyk a styl ==
== Jazyk a styl ==
Čechov ve hře užívá techniku tzv. monologizace dialogů, dialogy postav se vzájemně rozestupují do samostatných monologů, a tak přestávají být svázány s promluvou partnera. Takové "dialogy" umožňují hlouběji nahlédnout do nitra postav a zároveň vyjadřují jejich vnitřní osamělost.
Čechov ve hře užil techniku tzv. monologizace dialogů, dialogy postav se vzájemně rozestupují do samostatných monologů, a tak přestávají být svázány s promluvou partnera. Takové "dialogy" umožňují hlouběji nahlédnout do nitra postav a zároveň vyjadřují jejich vnitřní osamělost.<ref>[http://www.slhelp.ic.cz/Visnovy%20sad.pdf A.&nbsp;P.&nbsp;Čechov - ''Višňový sad'']</ref><!-- Jestliže bude zjištěn zdroj scanu, je třeba ref nahradit odkazem na publikaci -->


== Filmová adaptace ==
== Filmová adaptace ==
Řádek 39: Řádek 39:


== Višňový sad v českých divadlech ==
== Višňový sad v českých divadlech ==
* [[Východočeské divadlo Pardubice]]. Reřie: [[Petr Novotný (režisér)|Petr Novotný]], hrají: [[Jindra Janoušková]], [[Petra Tenorová]], [[Kristina Jelínková]], [[Zdeněk Rumpík]]. Hra měla premiéru 16. a 17. října [[2010]].<ref>[http://www.vcd.cz/hry/visno.htm ''Višňový sad'' - premiéra hry] ve [[Východočeské divadlo Pardubice|Východočeském divadle Pardubice]]</ref>
Nejnovější, a snad i jedna z nejúspěšnějších divadelních inscenací, se hrála v [[Divadlo na Vinohradech|Divadle na Vinohradech]] v [[Praha|Praze]]. Režie: [[Vladimír Morávek]], hrají: [[Dagmar Havlová-Veškrnová]], [[Jiřina Jirásková]], [[Viktor Preiss]], [[Pavla Tomicová]], [[Martin Stropnický]]. Hra měla premiéru 5. února [[2008]].
* [[Divadlo na Vinohradech|Divadle na Vinohradech]] v [[Praha|Praze]]. Režie: [[Vladimír Morávek]], hrají: [[Dagmar Havlová-Veškrnová]], [[Jiřina Jirásková]], [[Viktor Preiss]], [[Pavla Tomicová]], [[Martin Stropnický]]. Hra měla premiéru 5. února [[2008]].

== Reference ==
<references />


== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==

Verze z 29. 9. 2011, 19:45

Višňový sad (rusky Вишнёвый сад) je divadelní hra Antona Pavloviče Čechova napsaná roku 1900. Hořká, sociálně kritická komedie (s prvky tragédie) o čtyřech jednáních byla poprvé uvedena v Moskvě 30. ledna (podle tehdejšího ruského kalendáře 17. ledna) 1904 k autorovým 44. narozeninám, půl roku před jeho smrtí. Višňový sad je posledním autorovým dílem, psal jej v době, kdy by těžce nemocen tuberkulózou. Do češtiny přeložil Otmar Krejča ml.[zdroj⁠?]

Hra je obrazem zániku nižší ruské šlechty (např.: Raněvská, Gajev), tedy "starého Ruska" a krizí tradičních hodnot; rozmáhání nové, podnikatelské třídy (Lopachin), tedy modernosti, povrchnosti a dravosti; a svým způsobem i o příchodu ruského revolučního proletariátu. Zachycuje tedy období konce 19. a začátku 20. Století na ruském venkově. Nedějová hra stojí na vnitřních monolozích postav, na zvratech, které se dějí "za scénou" ("mezi řádky"), na životních filozofiích jednotlivých postav a na dialozích o smyslu života.

Postavy

Postavy jednají nerozhodně nevýrazně a většinou v rozporu se svými ideály, či představami. Téměř všechny postavy pociťují vnitřní prázdnotu svých životů.

  • Ljubov Andrejevna Raněvská - majitelka panství, odmítá přijmout realitu a rozloučit se s vlastním sadem, a tedy i se svým způsobem života. Ctí staré hodnoty a sentimentálním sněním se snaží zakrýt svůj prázdný život.
  • Aňa - sedmnáctiletá dcera Andrejevny Raněvské, naivně očekává změnu svého života, která má přijí se stěhováním do města
  • Varja - adoptivní dcera Andrejevny Raněvské, snaží se starat o zadlužené panství, i když touží vstoupit do kláštera, tak za Lopachina by se provdala docela ráda.
  • Lopachin – dříve chudák, téměř bez financí, ale nyní podnikatel, jenž koupil višňový sad a nechal jej zničit, čímž zničil i rodinné vzpomínky Andrejevny Raněvské na dětství strávené na panství. Rychlému zisku obětuje i vztah s Varjou.
  • Gajev – bratr Andrejevny Raněvské, nemá práci a cítí tedy vinu, že sestře finančně nepomáhá.
  • Firs – velmi starý (87) oddaný komorník, který je velmi nemocen, umírá v domě, ve kterém je nedopatřením zapomenut.
  • Péťa Trofimov - láska k Anně ho mění v poměrně aktivního člověka.
  • Jaša - komorník chovající se povýšeně.

Obsah

Šablona:Spoiler Ljubov Andrejevna Raněvská se s dcerou Aňou vrací z Paříže, kam odjely po tragické smrti syna Gríši. Návrat na rodné sídlo v ní probudil sentimentální myšlenky. Vrací se z důvodu nedostatku financí. Statek je natolik zadlužen, že je jen kousek před krachem, i přesto že se o něj svědomitě stará Varja, nevlastní dcera Raněvské.

Statek má být prodán i s krásným višňovým sadem, proto Varjin nápadník, podnikatel Lopachin, radí pronajmout pozemky sadu chatařům, ale jeho návrh se Raněvské a jejímu bratrovi Gajevovi vůbec nezamlouvá, odmítají rozprodat svou minulost. Na dražbě panství překvapivě koupí Lopachin a nechává višňový sad vykácet.

Panovačná služebná Duňaša, odmítla již několik nabídek ke sňatku, ale zamilovala se do mladíka Jepichodova, prožívají krátký vztah, ale nakonec ji Jepichodov opustí kvůli své kariéře.

Rodina se rozpadá, všem se změní jejich život. Varja se rozchází s Lopachinem, protože o ni již Lopachin nemá zájem. Raněvská a Gajev se, spolu s komorníkem Jašou, vrací zpět do Paříže. Jaša se díky tomu zbaví panské Duňaši, a naivní Aňu láká nový život, respektive změna života.

Péťa Trofimov, student a bývalý učitel zesnulého Gríši, stejně jako Aňa věří, že Lopachin koupil panství jen dočasně. Hru ukončuje monolog nemocného komorníka Firse, jenž je zavřen v domě určeném k demolici, protože bylo předpokládáno, že je v nemocnici, a tak ho čeká smrt. Šablona:Endspoiler

Jazyk a styl

Čechov ve hře užil techniku tzv. monologizace dialogů, dialogy postav se vzájemně rozestupují do samostatných monologů, a tak přestávají být svázány s promluvou partnera. Takové "dialogy" umožňují hlouběji nahlédnout do nitra postav a zároveň vyjadřují jejich vnitřní osamělost.[1]

Filmová adaptace

V roce 1979 vznikl československý televizní film Višňový sad, v režii Jozefa Budského, v hlavních rolích: Leopold Haverl, Ladislav Chudík, Ivan Mistrík.

Višňový sad v českých divadlech

Reference

Externí odkazy

Šablona:Pahýl - literatura