Alexandrín: Porovnání verzí
m pahýl |
m r2.7.1) (robot přidal: et:Aleksandriin |
||
Řádek 25: | Řádek 25: | ||
[[eo:Aleksandro (poetiko)]] |
[[eo:Aleksandro (poetiko)]] |
||
[[es:Alejandrino]] |
[[es:Alejandrino]] |
||
[[et:Aleksandriin]] |
|||
[[fi:Aleksandriini]] |
[[fi:Aleksandriini]] |
||
[[fr:Alexandrin]] |
[[fr:Alexandrin]] |
Verze z 11. 9. 2011, 14:51
Alexandrín je dvanáctislabičný (mužský) a třináctislabičný (ženský) rýmovaný verš tvořený jambickými stopami (jambický hexametr). Po šesté slabice následuje cézura (přerývka), která ale v české poezii není dodržována zcela důsledně. Alexandrínu hojně využívá stará poezie v románských jazycích i některé staré skladby české poezie. Svůj název získal podle starofrancouzské Alexandreidy. Ve francouzské literatuře se stal reprezentativním veršem klasicistické poezie a tragédie. Často se s ním setkáváme v sonetech. V české literatuře, kde představuje exkluzivní verš zdůrazňující rozdíl mezi poezií a prózou, byl užíván Otokarem Březinou.
Příklady
Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,
hrál vždycky navečer touž píseň mollovou
Karel Hlaváček
A teplo mrtvých vnad, jež kynulo mi svěží
pod růžným závojem, jejž dnů mých úsvit tkal,
žár dlouhých pohledů, jež zhaslé v duši leží,
a mrtvé polibky, jichž nežehl mě pal
Otokar Březina