Novopohanství

Symboly některých novopohanských směrů:
Slovanské • Keltské • Germánské
Řecké • novopohanský pentagram • Římské
Wicca • Egyptské • Semitské

Novopohanství (též neopohanství, neopaganismus, často jen pohanství) je souhrnné označení pro ta z nových náboženských hnutí, která navazují na pohanská náboženství předkřesťanské Evropy. Mezi sebou se výrazně liší, ale společný je jim zpravidla akcent na přírodu, ať už v rámci polytheismu, animismu nebo pantheismu, mýty a na náboženskou rituální praxi.

Je rozšířeno především v západním světě a východní Evropě. Zatímco v anglosaských zemích jsou praktikovány především jeho eklektické formy jako Wicca nebo neodruidství, v severní a východní Evropě převládá etnický rekonstrukcionismus, kladoucí důraz na historickou autenticitu, jako Ásatrú nebo rodnověří. Mezi těmito dvěma přístupy k pohanské spiritualitě však nevede jasná hranice.

Terminologie

Pohanství ve termínu odkazuje na předkřesťanské tradice Evropy. Identifikace se slovem pohan je však někdy odmítána pro jeho pejorativní význam a záměnu s významy "bezvěrec" nebo "nekřesťan či nežid". Na druhou stranu získávalo toto slovo od dob romantismu naplněno i poziviním významem a může pro některé novopohany symbolizovat jejich rozchod s křesťanstvím, případně judaismem nebo islámem. Dále lze chápat přijetí tohoto jména jako akt hrdosti a solidarity s náboženstvím, které bylo v minulosti pronásledováno, podobně jako homosexuálové přijali původně hanlivé označení queer. Podobně ambivaletní význam má slovo heathen, užívané následovníky germánské tradice a čaroděj/čarodějnice užívané vyznavači moderního čarodějnictví.

Více kontroverzní je zpravidla předpona novo- odkazující na přerušenou kontinuitu mezi historickým pohanstvím a jeho moderní podobou. Je odmítána s poukazem na skutečnost že i v náboženstvích s nepřerušenou tradicí došlo k výrazným proměnám učení a praxe, přesto se nemluví například o "novokřesťanství". Ze strany badatelů je však rozdělení považováno za užitečné, protože novopohanská náboženství jsou interpretací historických náboženství upravených pod vlivem moderním myšlením. Z tohoto důvodu je někdy používán výraz současné pohanství nebo moderní pohanství.

Víra

Pojetí božství

Nejčastějším pojetím božství v novopohanství je polyteismus, víra ve více bohů. Ten může být rozdělný na "silný", který chápe božstva jako nezávislá na sobě i na lidské mysli, a "měkký", který chápe božstva jako aspekty jediného božství nebo jungiánské archetypy. Některé novopohanské tradice mají také tendence k henoteismu či přímo monoteismu. Významný je duoteistický koncept Wiccy, která ctí Bohyni a Boha, kteří mohou zahrnovat všechny bohyně a bohy. Běžný je také panteismus a animismus.

Božstva mají zpravidla lidskou podobu, podobně jako lidé i jednají a žijí a mýty o nich mohou obsahovat i komické prvky. Narozdíl například od křesťanského Boha, nejsou všemocní a dokonalí. Především v tvrdém polytheismu můžou být někteří bohové chápáni jako imanentní s přírodními jevy. Blíže monotheistickému chápání Boha má v některých novopohanských tradicích představa neosobního vesmírného řádu jako je severský wyrd ("osud"), litevský darnumas nebo egyptská maat. Podobným konceptem je hinduistická a buddhistická dharma.

Rituál

Rituál litevské Romuvy

Ústředním prvkem novopohanské praxe jsou rituály, které vykazují velkou variabilitu forem. Můžou mít spíše náboženský či spíše magický charakter, mohou je prozovat soukromě jednotlivci či být naopak veřejné a učastnit se jich až stovky lidí.

Jako veřejné jsou zpravidla slaveny rituály sezonní, které mohou mít i podobu festivalů, související s přírodními cykly, jako slunovraty, rovnodennosti nebo dožínky. Nejznámější novopohanské svátky jsou zahrnuty ve wiccanském Kolu roku, zahrnujícím osm sabatů jako je například Beltaine nebo Yule. Jiné novopohanské tradice mají svůj vlastní cyklus svátků, ale většina z těchto kalendářů zahrnuje stejně jako Kolo roku slavení slunovratů, zemědělského cyklu a svátku mrtvých.

Soukromé rituály souvisí zpravidla s domácím kultem představovaným domácím oltářem či magickými praktikami. Mohou zahrnovat i modlitby a meditace.

Důležitou součástí rituálů jsou oběti, nejčastěji chleba, ovoce, květin, piva, vína a jiných nápojů. Lidské oběti praktikované v některých formách historického pohanství jsou odmítány, to ve většině případů platí i o obětech zvířecích. Při rituálech je často kladen důraz na estetiku, umělecké vyjádření a radostnou až extatickou náladu. Využívá se zpěv, poesie nebo tanec a oltáře i zpodobnění božstev jsou rozmanitými způsoby zdobeny. Časté je zapalování ohňů, v případě rituálů v uzavřených prostorech nahrazených svícemi.

Etnicita

Velká část novopohanských tradic následuje náboženský a kulturní odkaz určitého etnika, jedná se například o rodnověří, Ásatrú nebo keltský rekonstrukcionismus. Na tento aspekt je kladen důraz spíše v Evropě, zatímco v severní Americe jejíž obyvatelé se méně odvolávají na své evropské předky není tak důležitý.

Moderní pohanství bývá také v některých případech spojováno s nacismem a to pod vlivem germánsky orientované mystiky a esoterismu existující v Německu na konci 19. a počátku 20. století. I v současnosti, především mezi germánskými pohany, existují skupiny a jednotlivci hlasící se k odkazu nacismu, ačkoliv německý nacismus se snahám o obnovu germánského náboženství bránil.

U některých novopohanů je kladen také důraz na dávnou indoevropskou jednotu. Přesto však všechny formy moderního pohanství nenásledují indoevropské náboženské tradice, nejtypičtějším příkladem je egyptské, finské a maďarské novopohanství a zpravidla feministická orientovaná hnutí jako Reclaiming nebo Goddess Movement, která se považují za následovníky matriarchálních tradic Indoevropany zničených.

Hlavní proudy a tradice

Wiccanský svatební rituál o Beltaine 2005

Související informace naleznete také v článku Seznam novopohanských hnutí.

Eklekticismus

Jako eklektické se označují novopohanské tradice, které nekladou tak výrazný důraz na autenticitu a vnímají pohanské dědictví jako zdroj duchovní inspirace, které dále rozvíjí. Jejich praxe také nebývá svázána s konkrétním etnikem, mohou například uctívat božstva s více evropských panteonů či dokonce neevropská. Eklektická forma moderní pohanství v určitých případech přerůstá až v universalistiký New Age. Nejrozšířenější jsou v Severní Americe a Spojeném království, ve kterých není kladen takový důraz na etnickou identitu.

Moderní čarodějnictví

Moderní čarodějnictví je označení pro širokou škálu novopohanských tradic, které se snaží navázat na evropské tradice lidové přírodní magie. Nejznámější z nich je Wicca založená v polovině 20. století ve Spojeném království Geraldem Gardnerem. Jedná se o mysterijní iniciační tradici uctívají Bohyni a Rohatého boha, inspirovanou kromě kromě lidového čarodějnictví i západním okultismem.

Wiccanské tradice, které předávají iniciaci v linii od Geralda Gardnera se označují jako Britská tradiční wicca. Ostatní tradice, jako Saská Wicca, Dianická Wicca nebo Keltská Wicca se označují jako eklektická wicca.

Některé tradice svůj původ z Wiccy vůbec neodvozují, jedná se například o italskou Stregherii, na extatické prožitky zaměřenou Feri a různé formy tradičního čarodějnictví. Čarodějnictví je kromě toho praktikováno i v jiných novopohanských směrech, například v Ásatrú se nazývá seidr.

Neodruidismus

Tradice neodruidismu sahá až do konce 18. století kdy vznikly ve Spojeném království první druidské řády jako Ancient Order of Druids (Dávný řád druidů) ovlivněné nastupujícím romantismem a svobodným zednářstvím. Tyto společnosti však neměly skutečně náboženský ráz.

Neodruidství je zaměřeno především na uctívání přírody a předků, častá je víra v reinkarnaci. Některé jeho tradice jsou monotheistické nebo jako OBOD přijímají členy bez ohledu na náboženské předsvědčení. Ačkoliv název druidství odkazuje na keltské dědictví, tak například členové ADF si volí libovolný z indoevropských panteonů.

Ostatní

Na hranici hnutí New Age lze nalézt několik tradic a organizací, které se dají označovat za novopohanské. Jedná se například o Církev všech světů založenou v roce 1962, feministickou tradici Reclaiming založenou roku 1972 nebo Covenant of Unitarian Universalist Pagans, společnost unitářských universalistů, kteří se identifikují jako pohané.

Na hranici s novopohanství se nachází také některé esoterické řády a tradice jako Theléma nebo různé formy germánského mysticismu.

Polytheistický rekonstrukcismus

Rekonstrukcionismus je forma novopohanství, která se snaží praktikovat co nejvíce autentickou verzi starého náboženství na základě vědeckého studia historických textů, folklóru, archeologických nálezů a jazyka určité etnické skupiny. Ačkoliv se zpravidla nebrání novým interpretacím a adaptacím, preferují pokud možno největší přiblížení původní podobě náboženské tradice. Z tohoto důvodu se rekonstrukcisté často živě zajímají o vědecké trendy v historii, archeologii, etnologii a dalších oborech souvisejících s pohanským odkazem, či se na nich přímo badatelsky podílí. Jsou rozšířeni především v severní a východní Evropě, kde je kladen větší důraz na etnickou identitu.

Šamanské bubnování v Polsku, Noc Kupala, 2010

Rekonstrukcionismus se často projevuje jako obnova náboženství etnických předků, ačkoliv toto není pravidlem ani podmínkou a řada rekonstrukcionistů vyznává náboženství kultury, s níž sami etnický původ nesdílejí. Mezi jeho nejznámější formy patří:

• germánské novopohanství
• slovanské novopohanství
• keltské novopohanství
• řecké novopohanství
• římské novopohanství
• baltské novopohanství
• egyptské novopohanství
• finské novopohanství
• semitské novopohanství

Dělení novopohanství na eklektické a rekonstrukcionistické není absolutní, neexistuje pevná hranice a oba tyto hlavní proudy se mohou více či méně navzájem ovlivňovat či prolínat. Příkladem mohou být různé formy germánského mysticismu a hnutí neo-völkisch nebo Isidino společenství. Naopak neodruidský řád ADF využívá rekonstrukcionistické metody.

Ve světě

Novopohanství je rozšířeno především ve Spojených státech, Kanadě, Austrálii a Evropě. Americký badatel Michael Strmiska rozdělil moderní pohanství podle geografických zón na východevropskou, severoevropskou, západoevroskou a transatlantickou formu.

Česká republika

V Česku, podobně jako i v dalších západních zemích, panuje největší zájem o civilizaci Keltů a čarodějnictví, a s nimi spojené náboženské představy (viz např. druidismus). Přítomno je však i germánské náboženství, slovanské, Wicca a ve velmi omezené míře se v ČR vyskytuje i kemetismus. Jiné novopohanské směry u nás zatím nebyly zaznamenány.

O aktuální zmapování novopohanského proudu v ČR napříč tradicemi a jeho krátké historie se pokouší anglicky psaný článek z roku 2008. Konstatuje, že novopohanské směry se na našem území objevují až koncem 90. let 20. století v souvislosti s vydáním některých západních knih v českém překladu (v případě Wiccy) a vznikem neogermánského společenství Heathen Hearts of Boiohaemum a společenství slovanských rekonstrucionistů Rodná víra.

V souvislosti se sčítáním 2011 se několik pohanských uskupení (např. česká pobočka Mezinárodní Pohanské federace, Dávný obyčej či Rodná víra) obrátilo na ČSÚ s žádostmi o přidělení vlastního sčítacího kódu pro novopohanství, kterýmžto žádostem bylo 17.2. 2011 vyhověno. Součet osob, které do kolonky náboženství vyplní jako víru pohanství, tak bude k dispozici nejen jejich vyznavačům, ale např. i religionistům, kteří se problematikou nové religiozity zabývají.

Odkazy

Literatura

• LUŽNÝ, Dušan. Nová náboženská hnutí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997. ISBN 80-210-1645-0. 
• VOJTÍŠEK, Zdeněk. Novopohanství a jeho příromnost v české společnosti [online]. [cit. 2008-12-24]. Dostupné online. 
• STRMISKA, Michael. Modern Paganism in World Cultures. Santa Barbara: ABC CLIO, 2005. ISBN 1851096086. (anglicky) 

Související články

• Pohanství
• Rekonstrukcionismus
• Monoteismus
• Polyteismus

Externí odkazy

• David Zbíral: New Age a novopohanství
• Časopis Dingir 1/2002 - číslo věnováno novopohanství, formát pdf
• Fórum o pohanství

Obrázky, zvuky či videa k tématu novopohanství na Wikimedia Commons