Okolek: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m r2.5.2) (robot odebral: de:Eisenbahnrad#Spurkranz, en:Flange
interwiki de
Řádek 45: Řádek 45:


[[Kategorie:Konstrukce kolejových vozidel]]
[[Kategorie:Konstrukce kolejových vozidel]]
[[de:Spurkranz]]

Verze z 21. 8. 2011, 10:59

1 - okolek
2 - nákolek
3 - plocha odvalování

Okolek (někdy též nákolek, něm. Spurkranz, angl. flange, fr. boudin) je výstupek vytvořený po celém obvodu kola kolejového vozidla bránící sjetí kola z kolejnice.[1] Obvykle se nachází na vnitřní straně kola (směrem dovnitř vozidla), takže brání sjetí kola vně kolejnice; toto umístění je vhodné z hlediska fyzikálních poměrů za jízdy. Ve speciálních případech je okolek oboustranný.

Volba vnitřního okolku

Dvojkolí s vniřními okolky

Při průjezdu obloukem dochází k přitížení vnějšího kola (vzhledem ke středu oblouku) vlivem klopného momentu odvozeného od výšky těžiště vozidla a odstředivé síly; vnitřní kolo je naopak odlehčováno. To vede k volbě umístění okolku na vnitřní straně kola, aby vedoucím kolem bylo vnější kolo.

Oboustranné vedení okolku

Na výhybkách a kolejových kříženích je kolejnice v protilehlém místě srdcovky doplněna přídržnicí, která jistí okolek z vnitřní strany při přejezdu druhého kola přes srdcovku.

Rovněž při použití žlábkové kolejnice se počítá s oboustranným vedením okolku. Opornice na vnější straně kolejnice plní obdobnou roli jako hlava kolejnice u bezžlábkových kolejnic, avšak v celé délce koleje je okolek jištěn z vnitřních stran kolejnic i přídržnicí. Na výhybkách a kříženích je okolek v místě srdcovky veden žlábkem druhé kolejnice.

Na železničních přejezdech a u zadlážděných kolejí se užívá lišta chránící prostor pro průjezd okolku, ta by však neměla přijít s okolkem do kontaktu.

Oboustranný okolek

Kola s oboustrannými okolky se používají u pozemních lanovek s kyvadlovým provozem, kdy jeden vůz má na jedné straně kola s okolky a druhý vůz je má na straně opačné. Druhé kolo dvojkolí je pak hladké, bez okolků.

Toto řešení umožňuje konstrukci výhybek v místě míjení bez pohyblivých částí - tzv. Abtových výhybek. Ve výhybně se pak každý vůz drží své nepřerušené vnější kolejnice, zatímco vnitřní kolejnice je poskládána z částí tak, aby byl vzniklými mezerami umožněn průjezd okolku druhého vozu a křížení s lanem (lany).

Kola s oboustrannými okolky se užívají také u mostových a portálových jeřábů.

Odkazy

Reference

  1. * KOLEKTIV AUTORŮ. Průvodce po železnici pro přátele železniční techniky. Praha: NADAS, 1975. 288+40 s. Kapitola Okolek, s. 125. 

Související články