Georgij Vasiljevič Čičerin: Porovnání verzí
m r2.7.1) (robot přidal: lv:Georgijs Čičerins |
m →Život: +wikilink |
||
Řádek 33: | Řádek 33: | ||
Po vypuknutí [[1. světová válka|1. světové války]] přijal Čičerin protiválečný postoj, což ho sblížilo z [[Bolševici|bolševickou]] frakcí [[Vladimir Lenin|Vladimira Lenina]]. V roce [[1917]] byl zatčen britskou policií pro svou protiválečnou činnost a strávil pár měsíců v brixtonské věznici. Mezitím v Rusku převzali moc Bolševici a první lidový komisař zahraničních věcí [[Lev Trockij]] zajistil Čičerinovo propuštění a bezpečnou cestu do Ruska výměnou za britské občany, držené v té době v Rusku (mezi nimi i [[George Buchanan]], britský velvyslanec). |
Po vypuknutí [[1. světová válka|1. světové války]] přijal Čičerin protiválečný postoj, což ho sblížilo z [[Bolševici|bolševickou]] frakcí [[Vladimir Lenin|Vladimira Lenina]]. V roce [[1917]] byl zatčen britskou policií pro svou protiválečnou činnost a strávil pár měsíců v brixtonské věznici. Mezitím v Rusku převzali moc Bolševici a první lidový komisař zahraničních věcí [[Lev Trockij]] zajistil Čičerinovo propuštění a bezpečnou cestu do Ruska výměnou za britské občany, držené v té době v Rusku (mezi nimi i [[George Buchanan]], britský velvyslanec). |
||
Po svém návratu se oficiálně přidal k Bolševikům a byl členem Trockého delegace na jednáních o [[Brest-Litevský mír|míru v Brestu-Litevském]]. Po abdikaci Trockého zaujal jeho místo v čele lidového komisariátu zahraničních věcí. V roce [[1922]] se účastnil [[Janovská konference|Janovské konference]] a následně podepsal s [[Výmarská republika|Německem]] [[Rapallská smlouva (1922)|Rapallskou smlouvu]]. Jeho cílem byla úzká spolupráce s Německem (jelikož ani poversailleské Německo ani bolševické Rusko neměli silné zastoupení na mezinárodní scéně). Díky tomu navázal úzkou spolupráci s německým ministrem zahraničí a pozdějším velvyslancem v Moskvě [[Ulrich von Brockdorff-Rantzau|Ulrichem von Brockdorff-Rantzau]]. Byl znám svým [[workoholismus|workoholismem]], ale v pozdější době začalo jeho onemocnění zasahovat do jeho práce a proto byl v roce 1930 nahrazen [[Maxim Litvinov|Maximem Litvinovem]]. Zemřel roku 1936 v Moskvě. |
Po svém návratu se oficiálně přidal k Bolševikům a byl členem Trockého delegace na jednáních o [[Brest-Litevský mír|míru v Brestu-Litevském]]. Po abdikaci Trockého zaujal jeho místo v čele lidového komisariátu zahraničních věcí. V roce [[1922]] se účastnil [[Rapallská smlouva (1922)#Janovská konference|Janovské konference]] a následně podepsal s [[Výmarská republika|Německem]] [[Rapallská smlouva (1922)|Rapallskou smlouvu]]. Jeho cílem byla úzká spolupráce s Německem (jelikož ani poversailleské Německo ani bolševické Rusko neměli silné zastoupení na mezinárodní scéně). Díky tomu navázal úzkou spolupráci s německým ministrem zahraničí a pozdějším velvyslancem v Moskvě [[Ulrich von Brockdorff-Rantzau|Ulrichem von Brockdorff-Rantzau]]. Byl znám svým [[workoholismus|workoholismem]], ale v pozdější době začalo jeho onemocnění zasahovat do jeho práce a proto byl v roce 1930 nahrazen [[Maxim Litvinov|Maximem Litvinovem]]. Zemřel roku 1936 v Moskvě. |
||
Verze z 29. 7. 2011, 22:47
strýc | Boris Čičerin |
---|
Georgij Vasiljevič Čičerin (24. listopadu 1872 - 7. července 1936) byl ruský revolucionář a sovětský lidový komisař pro zahraniční věci v letech 1918-1930.
Život
Čičerin se narodil do šlechtické rodiny ve městě Karaul v Tambovské gubernii. Jeho otec Vasilij Nikolajevič Čičerin byl diplomatem Ruského impéria. Už v mládí byl fascinován historií a klasickou hudbou, převážně Richardem Wagnerem. Naučil se většinu hlavních evropských jazyků, stejně jako pár asijských. Vystudoval Petrohradskou univerzitu v oboru historie a jazyků. Poté pracoval v letech 1897 až 1903 v archívu ruského ministerstva zahraničních věcí.
V roce 1904 náhle zbohatl, když zdědil statek svého strýce Borise Čičerina. Tento kapitál pak použil na podporu revolučních aktivit v průběhu revoluce v roce 1905. Za tuto činnost byl následně nucen opustit Rusko a strávit 13 let ve vyhnanství v Západní Evropě. Zde se přidal k menševické frakci Ruské sociálně demokratické dělnické strany.
Po vypuknutí 1. světové války přijal Čičerin protiválečný postoj, což ho sblížilo z bolševickou frakcí Vladimira Lenina. V roce 1917 byl zatčen britskou policií pro svou protiválečnou činnost a strávil pár měsíců v brixtonské věznici. Mezitím v Rusku převzali moc Bolševici a první lidový komisař zahraničních věcí Lev Trockij zajistil Čičerinovo propuštění a bezpečnou cestu do Ruska výměnou za britské občany, držené v té době v Rusku (mezi nimi i George Buchanan, britský velvyslanec).
Po svém návratu se oficiálně přidal k Bolševikům a byl členem Trockého delegace na jednáních o míru v Brestu-Litevském. Po abdikaci Trockého zaujal jeho místo v čele lidového komisariátu zahraničních věcí. V roce 1922 se účastnil Janovské konference a následně podepsal s Německem Rapallskou smlouvu. Jeho cílem byla úzká spolupráce s Německem (jelikož ani poversailleské Německo ani bolševické Rusko neměli silné zastoupení na mezinárodní scéně). Díky tomu navázal úzkou spolupráci s německým ministrem zahraničí a pozdějším velvyslancem v Moskvě Ulrichem von Brockdorff-Rantzau. Byl znám svým workoholismem, ale v pozdější době začalo jeho onemocnění zasahovat do jeho práce a proto byl v roce 1930 nahrazen Maximem Litvinovem. Zemřel roku 1936 v Moskvě.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georgy Chicherin na anglické Wikipedii.