Afekt

Soubor:Maori Rugbyplayer tatooed.jpg

Tvář v afektu (Maori)

Afekt (z latiny affectus) je krátkodobá, silná a prudká emoční reakce na významný podnět při sníženém sebeovládání. Je odreagováním náhle vzniklého emočního napětí a zpravidla vede k určitému jednání výrazovému (radost, žal, vztek, hnus, stud), popřípadě i zkratovému. Bývá doprovázen změnami některých tělesných funkcí, jako například dýchání, srdeční činnosti, neurohumorální sekrece apod. Stane-li se afekt jakožto obecná reakce na něco příjemného či nelibého předmětem obranných mechanismů, může vzniknout řada defenzivních způsobů zpracování afektu (blokáda afektu, odložení, přesunutí, izolace, maskování afektu).

Historie

Platón rozlišuje čtyři kategorie afektů, "hnutí mysli" či "vášní": rozkoš, bolest, žádost a strach. Podle Aristotela je jich sedm: žádost, hněv, strach, odvaha, radost, láska, nenávist, stesk, žárlivost a soucit. Podle Descarta, Les passions de l´ame (1649) lze rozlišovat radost, nenávist, lásku, smutek, touhu a obdiv.

Odvozená slova

Afektivní znamená citový, týkající se citů, například afektivní poruchy.

Afektivita znamená citovost, emotivní stránku člověka.

Afektovaný označuje jednání nebo člověka, který vědomě zdůrazňuje afektivitu, přehnanou a nevěrohodnou citovost.

Afikovat znamená citově oslovit, pohnout.

Odkazy

Související články

• Cit
• Emoce
• Vášeň

Literatura

• J. Borossa, Témata psychoanalýzy 1: Nevědomí, afekty a emoce, úzkost, fantazie, hysterie. Praha: Portál, 2002 - 183 s. ISBN 80-7178-609-8