Věteřovská kultura: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
mBez shrnutí editace
Řádek 57: Řádek 57:


== Sídliště ==
== Sídliště ==
Z období věteřovské skupiny jsou známa neopevněná nížinná sídliště, tak výrazně se rozvíjející výššinné opevněné areály ([[hradiště]]), které jsu povážovány za centrální lokality s důležitou funkcí v obchodě a výrobě (zejm. barevné metalurgii).<ref> Stuchlík 1993, s. 265</ref>
Z období věteřovské skupiny jsou známa jak neopevněná nížinná sídliště, tak výrazně se rozvíjející výššinné opevněné areály ([[hradiště]]), které jsu povážovány za centrální lokality s důležitou funkcí v obchodě a výrobě (zejm. barevné metalurgii).<ref> Stuchlík 1993, s. 265</ref>


== Pohřební ritus ==
== Pohřební ritus ==

Verze z 17. 7. 2011, 09:49

Je archeologická skupina závěru starší doby bronzové pojmenovaná dle výšinné lokality u Věteřova (okr. Hodonín), která společně s takzvanou maďarovskou skupinou (dle lokality Maďarovce, Slovensko, okr. Levice) tvoří tzv. věteřovsko - maďarovskou kulturu.[pozn. 1] Věteřovská skupina náleží k tzv. protourbánnímu horizontu. Tak označujeme některé středoevropské archeologické kultury závěru starší doby bronzové, které se svým charakterem (opevněná sídliště pravděpodobně centrálního charakteru, rozvinuté dálkové kontakty atd.) vzdáleněně přibližují civilizacím tehdejšího Středomoří (mínojské a mykénské kultuře).[1]


Dějiny bádání

V období prvotního bádání o starší době bronzové, byly památky věteřovské skupiny řazeny k únětické kultuře, resp. jejímu závěru. První samostatné vydělení pozdější věteřovské skupiny publikoval Karel Tihelka roku 1946, který ji označil za tzv. věteřovský typ. [2]

Klima a přírodní prostředí

Z klimatického hlediska spadá starší doba bronzová (tedy včetně období věteřovské skupiny) do období tzv. subboreálu, jehož klima bylo relativně vlhké a teplé (teplotní průměry se pohybovali přibližně o 2 C° výše než dnes).[3]

Rozšíření

Věteřovské nálezy jsou známy z území Čech, Moravy, JZ Slovenska a Dolního Rakouska.

Sídliště

Z období věteřovské skupiny jsou známa jak neopevněná nížinná sídliště, tak výrazně se rozvíjející výššinné opevněné areály (hradiště), které jsu povážovány za centrální lokality s důležitou funkcí v obchodě a výrobě (zejm. barevné metalurgii).[4]

Pohřební ritus

Narozdíl od předcházející únětické kultury, výrazeně ubylo v období věteřovské skupiny památek funerálního charakteru. Počet známých pohřebišť je velmi nízký (dlouhou dobu badatelé předpokládali, že nositelé věteřovské skupiny vůbec na pohřebištích nepohřbívali), vyšší je pak výskyt pohřbů v sídlištních objektech (např. zásobních jamách), popřípadě pohřby dětí v nádobách tzv. (phitoích).[5]

Pohřebiště

Asi nejlépe známým věteřovskýcm pohřebištěm v Čechách je areál z Prahy - Bohnic. Pohřební ritus zdejších hrobů celkem odpovídá zvyklostem předcházejícícho období, tj. mladšímu období únětické kultury. Pohřbení jedinci byly uloženi ve skrčené poloze, hlavní osou skeletu ve směru S-J (hlavou k J), hrobová jáma byla upravena kamenným obložením. Pohřby byly vybaveny keramickými nádobami, zemřelí a jejich kroj byli zdobeni menším počtem bronzových předmětů (šat sepnutý jehlicemi, vlasy zdobeny bronzovými kroužky, atd.), vyjímečně i předměty z jantaru (korálky). [6]

Z území Moravy je známo 16 lokalit (8 z nich však není zcela průkazných) s hroby věteřovské skupiny. Mezi nestarší známé a také nejlépe prozkoumané patří hroby z mohylníku v Boroticích, kde bylo v několika mohylách zaznamenáno celkem 52 hrobů datovatelných do období věteřovské skupiny. Jedná se o poměrně jedinečnou lokalitu, jelikož de facto jinde z období věteřovsko - maďarovské kultury pohřby pod mohylami neznáme. [7]

Pohřby v sídlištních objektech

Pohřby v sídlištních objektech jsou v období věteřovské skupiny podstatně častější, resp. archeologicky častěji zaznamenávané, než pohřby uložené v hrobových jamách na samostatných pohřebištích. Tento zvyk ukládat zemřelé jedince do sídlištních jam (obvykle tzv. zásobních jam, u kterých se předpokládá, že původně sloužily ke skladování obilí) je dobře známý již z předcházejícího období únětické kultury. Nálezy lidských objektů v sídlitních jamách jsou různé. Může se jednak pouze jednotlivé kosti či části skeletu, které se v některých případech mohly dostat do objektu i neúmyslně, nebo častěji o prokazatelně intencionální pohřby celých skeletů. Ty mohou být jednak uloženy způsobem, který je znám z "regulérních" pohřbů v hrobových jamách (uložení na boku ve skrčené poloze, přítomnost pohřební výbavy atd.)[pozn. 2] nebo způsobem, který se jeví jako nepietní, kdy je například skelet v pozici, která naznačuje jeho vhození do objektu, popř. odporuje zvykům známým z pohřbů v hrobových jamách.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SKLENÁŘ, K., a kol. Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: [s.n.], 2002. Heslo Věteřovská kultura, s. 389. 
  2. ↑ STUCHLÍK, S. V lesku zlatavého bronzu. In: PODBORSKÝ, V. Pravěké dějiny Moravy. Brno: [s.n.], 1993. S. 263.
  3. ↑ RYBNÍČEK, K – RYBNÍČKOVÁ, E. Historie vegetace. In: MORAVEC, J. Fytocenologie. Brno: [s.n.], 2000. S. 272.
  4. ↑ Stuchlík 1993, s. 265
  5. ↑ Stuchlík 1993, s. 267
  6. ↑ LUTOVSKÝ, M - L. SMEJTEK, a kol. Praha pravěká. Praha: [s.n.], 2005. S. 393. 
  7. ↑ STUCHLÍK, S. Borotice. Mohylové pohřebiště z doby bronzové. [s.l.]: [s.n.], 2010. Dostupné online. Autoreferát disertační práce. 
  8. ↑ Stuchlík 1993, s. 270

Poznámky

  1. ↑ Někteří badatelé používají pojmu věteřovská a maďarovská kultura, tvořící věteřovsko-maďarovský kulturní komplex
  2. ↑ Tento způsob je často označován ne zcela přesně jako rituální

Externí odkazy


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Věteřovská_kultura&oldid=7151462“