Jiřina Šiklová: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
- chybí zdroj (doplněn), rodné jméno s refem |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[File:Jirina Siklova.JPG|thumb|Jiřina Šiklová v poslaneckém klubu Strany zelených]] |
[[File:Jirina Siklova.JPG|thumb|Jiřina Šiklová v poslaneckém klubu Strany zelených]] |
||
[[File:Jiřina Šiklová, RR, 20090228.jpg|thumb|Jiřina Šiklová (2009)]] |
[[File:Jiřina Šiklová, RR, 20090228.jpg|thumb|Jiřina Šiklová (2009)]] |
||
[[Doktor filozofie|PhDr.]] '''Jiřina Šiklová''', [[Kandidát věd|CSc.]] (* [[17. červen|17. června]] [[1935]], [[Praha]]) je [[Češi|česká]] [[sociologie|socioložka]] a [[publicistika|publicistka]]. Je též angažovaná v politice, v minulosti byla aktivní členkou reformního křídla [[Komunistická strana Československa|KSČ]], podepsala [[Charta 77|Chartu 77]] a v posledních letech kandidovala za [[Strana zelených|Stranu zelených]]. |
[[Doktor filozofie|PhDr.]] '''Jiřina Šiklová''', [[Kandidát věd|CSc.]], rozená '''Heroldová'''<ref name="matky"/> (* [[17. červen|17. června]] [[1935]], [[Praha]]) je [[Češi|česká]] [[sociologie|socioložka]] a [[publicistika|publicistka]]. Je též angažovaná v politice, v minulosti byla aktivní členkou reformního křídla [[Komunistická strana Československa|KSČ]], podepsala [[Charta 77|Chartu 77]] a v posledních letech kandidovala za [[Strana zelených|Stranu zelených]]. |
||
== Životopis == |
== Životopis == |
||
| Řádek 29: | Řádek 29: | ||
Je členkou správních rad několika nadací ([[Nadace rozvoje občanské společnosti]], [[Vize 97]], [[Nadace Charty 77#Konto Bariéry|Nadace Charty 77 – Konto Bariéry]], [[Nadace VIA]]), členkou redakčních rad zahraničních i domácích odborných časopisů (např. [[Listy]],<ref>[http://www.listy.cz/autori.php?jmeno=siklova Články v Listech]</ref> [[European Journal of Social Work]], [[East Central Europe]], [[Social Research]]). |
Je členkou správních rad několika nadací ([[Nadace rozvoje občanské společnosti]], [[Vize 97]], [[Nadace Charty 77#Konto Bariéry|Nadace Charty 77 – Konto Bariéry]], [[Nadace VIA]]), členkou redakčních rad zahraničních i domácích odborných časopisů (např. [[Listy]],<ref>[http://www.listy.cz/autori.php?jmeno=siklova Články v Listech]</ref> [[European Journal of Social Work]], [[East Central Europe]], [[Social Research]]). |
||
V roce [[1995]] získala ocenění [[Žena Evropy]] za svůj přínos integraci Evropy.{{ |
V roce [[1995]] získala ocenění [[Žena Evropy]] za svůj přínos integraci Evropy.<ref name="matky">{{Citace monografie |
||
| příjmení = Šiklová |
|||
| jméno = Jiřina |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Matky po e-mailu |
|||
| vydavatel = Kalich |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 2009 |
|||
| počet stran = 159 |
|||
| kapitola = Jiřina Šiklová |
|||
| strany = 157–159 |
|||
| isbn = 978-80-7017-124-0 |
|||
| jazyk = |
|||
}}</ref> V roce [[1999]] jí prezident [[Václav Havel]] udělil [[Medaile Za zásluhy|Medaili za zásluhy]] I. stupně. V únoru [[2000]] získala [[Plaketa Alice Masarykové|plaketu Alice Masarykové]] za zásluhy o rozvoj sociální práce v ČR. |
|||
Zastávala se myšlenky na vybudování radarové vojenské základny Spojených států v České republice.<ref>{{Citace elektronického periodika |
Zastávala se myšlenky na vybudování radarové vojenské základny Spojených států v České republice.<ref>{{Citace elektronického periodika |
||
Verze z 28. 6. 2011, 21:59
PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., rozená Heroldová[1] (* 17. června 1935, Praha) je česká socioložka a publicistka. Je též angažovaná v politice, v minulosti byla aktivní členkou reformního křídla KSČ, podepsala Chartu 77 a v posledních letech kandidovala za Stranu zelených.
Životopis
Pochází z rodiny lékaře a sociálního demokrata, její matka byla učitelka. Vystudovala historii a filosofii na Filozofické fakultě Univezity Karlovy v Praze (studium ukončila v roce 1958).
Spoluzakládala Katedru sociologie FF UK, kde se zabývala problematikou mládeže a studentského hnutí. V řadách KSČ působila od roku 1956. Její aktivní angažmá v komunistické straně začalo na podzim roku 1967 po zavření Literárních novin, kdy přemlouvala spolustraníky, aby z KSČ nevystupovali, ale zůstali tam a podpořili tím tu část, která se snažila o reformu. V roce 1968 se stala funkcionářkou a vedoucí stranické skupiny na FF UK. Poté za tuto skupinu podepsala manifest Dva tisíce slov a působila v tzv. nátlakové skupině Červení proti. V roce 1969 stranu opustila. Léta členství Šiklové v KSČ byla po roce 1989 v některých publikacích uváděna nepřesně.[2][3][4] Po propuštění z univerzity[5] pracovala jako uklízečka a sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde se podílela na výzkumu, avšak bez možnosti publikovat. Od 70. let spolupracovala s Petrem Pithartem na distribuci zahraničních i exilových knih do tehdejšího Československa, podepsala Chartu 77.
V normalizačních letech byla perzekvována a od května 1981 vězněna za pašování nelegální[5] literatury (byla obviněna z podvracení republiky ve skupině ve spojení se zahraničím). Spolupracovala také s Dokumentačním střediskem československé nezávislé kultury v Scheinfeldu (SRN), kde na zámku Schwarzenberg shromažďoval Vilém Prečan veškerou exilovou a samizdatovou literaturu.
Po změně režimu v roce 1989 byla pozvána opět přednášet sociologii, iniciovala založení Katedry sociální práce (nikoli aplikované sociologie) na FF UK v Praze, kterou do roku 2000 vedla. Založila také Centrum a knihovnu Gender Studies v Praze (která se později rozrostla na obecně prospěšnou společnost s mnohem širším záběrem).
Je členkou správních rad několika nadací (Nadace rozvoje občanské společnosti, Vize 97, Nadace Charty 77 – Konto Bariéry, Nadace VIA), členkou redakčních rad zahraničních i domácích odborných časopisů (např. Listy,[6] European Journal of Social Work, East Central Europe, Social Research).
V roce 1995 získala ocenění Žena Evropy za svůj přínos integraci Evropy.[1] V roce 1999 jí prezident Václav Havel udělil Medaili za zásluhy I. stupně. V únoru 2000 získala plaketu Alice Masarykové za zásluhy o rozvoj sociální práce v ČR.
Zastávala se myšlenky na vybudování radarové vojenské základny Spojených států v České republice.[7]
Knihy
- Jiřina Šiklová: Deník staré paní. Kalich, Praha 2003.
- Jiřina Šiklová: Dopisy vnučce. Kalich, Praha 2007.
- Jiřina Šiklová: Matky po e-mailu. Kalich, Praha 2009.
Odkazy
Reference
- ↑ a b ŠIKLOVÁ, Jiřina. Matky po e-mailu. Praha: Kalich, 2009. 159 s. ISBN 978-80-7017-124-0. Kapitola Jiřina Šiklová, s. 157–159.
- ↑ http://www.worldonline.cz/wome/livechat_st.php?asa=17&id_clanku=130&rdr=
- ↑ Podivný případ Jiřiny Šiklové
- ↑ Jiřina Šiklová a společnost s ručením omezeným
- ↑ a b MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 282.
- ↑ Články v Listech
- ↑ KOUŘIL, Vít. Ženy u nás mají slušnou pozici. Sedmá generace [online]. 2007-05 [cit. 2008-03-17]. Roč. 2007, čís. 05. Dostupné online.
Literatura
- KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. Praha: Mladá fronta, 2011. 392 s. ISBN 978-80-204-2373-3.
Externí odkazy
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiřina Šiklová Šablona:Sisterlinks
- Článek v sociálním revue
- Článek na www.feminismus.cz
- Článek Šedá zóna z roku 1990/2004.
- Rozhovor v Salonu Práva (2004)
- Chat na Tiscali (2003)
- Rozhovor v pořadu ČRo O Roma vakeren (2004)
- Rozhovor s Václavem Moravcem na BBC (2005)
- Rozhovor v Sedmé generaci (2007)
- Jiřina Šiklová pro rádio Impuls; Impulsy Václava Moravce