Karibové: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Carib indian family by John Gabriel Stedman.jpg|thumb|Karibská rodina]] |
[[Soubor:Carib indian family by John Gabriel Stedman.jpg|thumb|Karibská rodina]] |
||
'''Karibové''' je společný název pro skupinu [[Indiáni|indiánských]] [[Etnikum|etnik]], hovořících příbuznými jazyky. Do obecného povědomí se dostali zejména díky [[kanibalismus|kanibalismu]], který byl rozšířen u některých karibských kmenů. |
|||
| ⚫ | |||
== Rozšíření == |
|||
Jazyky Karibů tvoří karibskou rodinu. Jsou to většinou rolníci, rybáři a lovci. Rozvinula se u nich také některá řemesla, jako jsou hrnčířství, košíkářství či tkalcovství. Jedná se o málo [[Hierarchie|hierarchizovanou]] společnost. U některých etnik byl doložen [[kanibalismus]]. Slovo kanibal ostatně vzniklo podle názvu jedné ze skupin Karibů, Calino, ze které vzešlo pojmenování Karibales, a z toho následně dnešní slovo kanibal.<ref name="CoJeCo">{{Citace elektronické monografie |
|||
| ⚫ | Žijí na [[Antily|Antilách]] a jinde v [[Karibik|karibské oblasti]], na pobřeží [[Střední Amerika|Střední Ameriky]] a v severní části [[Jižní Amerika|Jižní Americe]], zde především v povodí [[Orinoko|Orinoka]] a přilehlá oblasti savan severně od toku [[Amazonka|Amazonky]]. Karibové tvoří celou řadu samostatných etnických skupin, hovořících vzájemně příbuznými jazyky, patřícícmi do karibské jazykové rodiny. Jsou to např. Taulipangové ([[Pemon]]), Makušiové, Makiritariové, Akawojové, Wajanové, vlastní Karibové a další. V součanosti dosahuje počet osob, hovořících karibskými jazyky, asi 200 000 osob. |
||
== Způsob života == |
|||
Karibové obývali především pobřeží, oblast savan a Guyanskou vysočinu, tedy oblasti, kde se příliš nedařilo tropickému zemědělství. Živili se proto hlavně rybolovem a sběrem planě rostoucích rostlin, zemědělství a lov měly menší význam.Byli zruční košíkáři a tkalci, u některých skupin se rozvinulo také hrnčířství. Prosluli i jako výrobci lodí. Kromě dlabaných [[piroga|pirog]] zhotovovali také kánoe z kůry, podobně jako severoameričtí indiáni. Muži i ženy nosili většinou pouze bederní zástěrky, později často zdobené korálky. Typické pro ně byly pásky z lýka a rostliných vláken, které nosili pevně utažené na lýtkách a pažích. Vlasy nosila obě pohlaví dlouhé, nad čelem zastřižené do ofiny. Příslušníci některých skupin nosili na čele chumáč peří z krku [[Kondor královský|kondora královského]], nebo čelenku zdobenou jeho peřím. Tento pták byl pro ně posvátný. |
|||
== Společenský systém == |
|||
Společnost Karibů byla obvykle málo [[Hierarchie|hierarchizovaná]]. Náčelníci měli svou moc propůjčenou zpravidla pouze po dobu válečných výprav. Byli obávanými válečníky, po moři i řekách podnikali nájezdy na sousední skupiny, hlavně [[Aravakové|Aravaky]] a [[Warraové|Warray]]. Muže nepřátel usmrtili a často i snědli, ženy odvedli do [[Otrok|otroctví]]. Jejich oblíbenou zbraní byly palice z tvrdého dřeva, které měly často po obvodu ostrá žebra. [[Kanibalismus]] byl dolože u mnoha karibských skupin. Samo slovo kanibal vzniklo z názvu jedné ze skupin ostrovních Karibů, ''Calino'', případně z obecného pojmenvání ''Karibales'', a z toho následně dnešní slovo kanibal.<ref name="CoJeCo">{{Citace elektronické monografie |
|||
| autor = -red- |
| autor = -red- |
||
| vydavatel = Encyklopedie CoJeCo |
| vydavatel = Encyklopedie CoJeCo |
||
| Řádek 13: | Řádek 20: | ||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
== Historie == |
|||
Původ kmene lze vystopovat v jihovýchodní [[Brazílie|Brazílii]], odkud postupovali severním směrem až na [[Malé Antily]]. Na ostrovech a pobřeží většinou vymřeli v [[16. století|16.]] až [[17. století]]. Přeživší antilští Karibové žijí v [[Dominika|Dominice]] a nevelké skupiny lze nalézt také ve [[Venezuela|Venezuele]], [[Kolumbie|Kolumbii]] a [[Brazílie|Brazílii]]. Někteří splynuli s ostatním obyvatelstvem, ale jiní si uchovávají svůj tradiční způsob života.<ref name="CoJeCo"/> |
|||
Původ Karibů lze vystopovat v oblasti [[Guyanská vysočina|Guyanské vysočiny]] a savanách (llanos) severovýchodní [[Brazílie|Brazílie]] a jižní [[Venezuela|Venezuely]], odkud něky v 1. tisíciletí n. l. postupovali severním směrem na pobřeží, odkud pak osídlili i [[Malé Antily]]. Na ostrovech většinou vymřeli již v [[16. století|16.]] až [[17. století]], dílem byli vybiti [[španělé|conquistador]]y, ale většinou vyhynuli na zavlečené choroby. Zčásti se také smísili s černochy, čímž vznikli míšenci ([[zambo]]vé), označovaní jako Garifové. Ti dodnes žijí na mnohých antilských ostrovech i na bořeží Střední Ameriky ([[Kostarika]], [[Panama]]). Malé zbytky antilských Karibů přežily pouze na ostrově [[Dominika]]. Větší počet karibských skupin dosud přežívá ve [[Venezuela|Venezuele]], [[Kolumbie|Kolumbii]], [[Surinam]]u, [[Francouzská Guyana|Francouzské Guyaně]] a [[Brazílie|Brazílii]]. Někteří splynuli s ostatním obyvatelstvem, ale jiní si uchovávají svůj tradiční způsob života.<ref name="CoJeCo"/> |
|||
== Reference == |
== Reference == |
||
Verze z 26. 6. 2011, 11:11
Karibové je společný název pro skupinu indiánských etnik, hovořících příbuznými jazyky. Do obecného povědomí se dostali zejména díky kanibalismu, který byl rozšířen u některých karibských kmenů.
Rozšíření
Žijí na Antilách a jinde v karibské oblasti, na pobřeží Střední Ameriky a v severní části Jižní Americe, zde především v povodí Orinoka a přilehlá oblasti savan severně od toku Amazonky. Karibové tvoří celou řadu samostatných etnických skupin, hovořících vzájemně příbuznými jazyky, patřícícmi do karibské jazykové rodiny. Jsou to např. Taulipangové (Pemon), Makušiové, Makiritariové, Akawojové, Wajanové, vlastní Karibové a další. V součanosti dosahuje počet osob, hovořících karibskými jazyky, asi 200 000 osob.
Způsob života
Karibové obývali především pobřeží, oblast savan a Guyanskou vysočinu, tedy oblasti, kde se příliš nedařilo tropickému zemědělství. Živili se proto hlavně rybolovem a sběrem planě rostoucích rostlin, zemědělství a lov měly menší význam.Byli zruční košíkáři a tkalci, u některých skupin se rozvinulo také hrnčířství. Prosluli i jako výrobci lodí. Kromě dlabaných pirog zhotovovali také kánoe z kůry, podobně jako severoameričtí indiáni. Muži i ženy nosili většinou pouze bederní zástěrky, později často zdobené korálky. Typické pro ně byly pásky z lýka a rostliných vláken, které nosili pevně utažené na lýtkách a pažích. Vlasy nosila obě pohlaví dlouhé, nad čelem zastřižené do ofiny. Příslušníci některých skupin nosili na čele chumáč peří z krku kondora královského, nebo čelenku zdobenou jeho peřím. Tento pták byl pro ně posvátný.
Společenský systém
Společnost Karibů byla obvykle málo hierarchizovaná. Náčelníci měli svou moc propůjčenou zpravidla pouze po dobu válečných výprav. Byli obávanými válečníky, po moři i řekách podnikali nájezdy na sousední skupiny, hlavně Aravaky a Warray. Muže nepřátel usmrtili a často i snědli, ženy odvedli do otroctví. Jejich oblíbenou zbraní byly palice z tvrdého dřeva, které měly často po obvodu ostrá žebra. Kanibalismus byl dolože u mnoha karibských skupin. Samo slovo kanibal vzniklo z názvu jedné ze skupin ostrovních Karibů, Calino, případně z obecného pojmenvání Karibales, a z toho následně dnešní slovo kanibal.[1]
Historie
Původ Karibů lze vystopovat v oblasti Guyanské vysočiny a savanách (llanos) severovýchodní Brazílie a jižní Venezuely, odkud něky v 1. tisíciletí n. l. postupovali severním směrem na pobřeží, odkud pak osídlili i Malé Antily. Na ostrovech většinou vymřeli již v 16. až 17. století, dílem byli vybiti conquistadory, ale většinou vyhynuli na zavlečené choroby. Zčásti se také smísili s černochy, čímž vznikli míšenci (zambové), označovaní jako Garifové. Ti dodnes žijí na mnohých antilských ostrovech i na bořeží Střední Ameriky (Kostarika, Panama). Malé zbytky antilských Karibů přežily pouze na ostrově Dominika. Větší počet karibských skupin dosud přežívá ve Venezuele, Kolumbii, Surinamu, Francouzské Guyaně a Brazílii. Někteří splynuli s ostatním obyvatelstvem, ale jiní si uchovávají svůj tradiční způsob života.[1]
Reference
- ↑ a b -red-. Karibové [online]. Encyklopedie CoJeCo, 2000-03-14, rev. 2007-03-06 [cit. 2011-05-17]. Dostupné online.