Černohorština

Černohorština (crnogorski jezik) je jihoslovanský jazyk, mateřský jazyk Černohorců a úřední jazyk v Černé Hoře. Po osamostatnění Černé Hory byl jazyk vyhlášen jako samostatný a v říjnu roku 2007 se stal jazykem oficiálním pro Černou Horu.

Úřední jazyk

Paragraf 13. černohorské Ústavy upřesňuje jako úřední jazyk v Černé Hoře černohorštinu a varianty jak v latince tak v cyrilici mají rovnocenné postavení.

Vláda Černé Hory na svém zasedání 10. července 2009 obnovila a uznala nový, standardizovaný, pravopis černohorštiny, přičemž byla přijata dvě nová písmena a dva nové hlasy. Původně existovaly návrhy na zavedení ještě jednoho hlasu (znak З, výslovnost [ʣ]), které nakonec byly zamítnuty. Momentálně probíhá administrativní zařazení černohorštiny do systému a následné získávání mezinárodního kódu pro tento jazyk.

Plakát na představení Gorski vijenac psaný v Černohorštině

Historie

Samotný termín černohorský jazyk použil poprvé francouzský autor, plukovník Vialla de Sommieres, ve svém cestopisu z roku 1813 "Voyage historique et politique au Montenegro", která byla publikována v roce 1820 a měla dva díly.

Vuk Stefanović Karadžić ve svém díle v němčině "Montenegro und die Montenegriner" z roku 1837 kde označuje slova Sommiera za nepravdivá, jelikož "on označil jest černohorský jazyk za dialekt jazyka Řeckého". V samém díle Karadžić vysvětluje, že "Černohorci sice patří k srbské větvi řeckého zákona" (řeckého (pravoslavného) vyznání). Srbský spisovatel Ljubomir Nenadović ve svém známém díle "O Černohorcích" z roku 1856 oznamuje, že při své návštěvě Černé Hory v polovině 19. století usoudil, že Černohorci mluví svým černohorským jazykem. Nenadović ještě napsal, že se v černohorských školách vyučuje srbština a tudíž v budoucnu lze očekávat rozdíly v těchto jazycích a že prý za sto let budou rozdíly ještě větší, než jsou mezi španělštinou a portugalštinou. Také se zmiňuje o své návštěvě města Cetinje, kde přesvědčoval své černohorské kolegy, aby "zavedli ten krásný jazyk, do kterého Bible přeložena jest a kterým se mluví a píše dnes v Beogradu a Novom Sadu. Tento jazyk, na kterém se doteď nejvíce psalo a překládalo, bude navždy srpským literárním jazykem. Neříkám, který z jazyků je lepší, jen připomínám, aby se kvůli literární jedinečnosti, menšiny přidružily k většinám, a aby všichni kteří na sobě srbské jméno nosí, měli tímto jazykem mluvit a psát". Kolegové z Cetinja ho naprosto ignorovali a jeho slova označili za bláboly.

Maďarský autor Jozsef Bajza ve svém díle "Černohorská otázka" ("A montenegrói kérdés") z roku 1927 napsal: "Válka Černohorců s Turky, válka, jež trvala pět století, Černohorce izolovala od zbytku světa a zahnala je do strmých a nepřístupných roklí. Proto byli Černohorci izolováni i lingvisticky. Jejich jazyk se rozvíjel nezávisle a dostal vlastní, originální, znaky. Dokonce i v jazyku je manifestována státní a nacionální nezávislost Černé Hory." Jako první z černohorských elitních vědců požadoval Radoje Radojević zavedení mateřského, černohorského, jazyka do Ústavy a školství (koncem '60. let 20. století) Lingvista Dr. Vojislav Nikčević během '90. let publikoval hodně, po sobě jdoucích děl, kde zkoumal pověst černohorského jazyka a pokusil se o jeho první kodifikaci. Zvláštnost černohorského jazyka podpořil i 62. Kongres mezinárodního PEN-a (Perth, Austrálie, 1995), kdy byly speciální revolucí pozvány "srpský a černohorský stát, ve jméně povinností a principů obsažených v Chartě UN, UNESCO-a a PEN-a, kvůli ochraně a promoce lingvistických a kulturních prav všech obyvatel Černé Hory."

Černohorský autor Borislav Jovanović ve své knize "Černohorská literární zdvořilost" z roku 2005 aktualizoval otázky ohledně negace, ignorace, utlačování a podceňování černohorského jazyka: "Na černohorský jazyk se lidé ještě dívají jako na nějaký jazykový diluvilijal, na varianty a podvarianty, provincialismy, černohorismy - vše v souladu s unitárními a asimilatorskými filoloskými koncepcemi. Mezitím, černohorský jazyk není, i přes zapírání, jazyk vyčerpaný či naopak mrtvý jazyk. Naopak, jedná se jazyk holosterický, živý. Přečkal vše co se mu stalo za posledních 100 let. I toto mluví v jeho prospěch o jeho živosti. ... To, co není uložené v živé, mluvené řeči (a je skoro všechno), je uloženo v knihách. Živá jazyková prakse v Černé Hoře je charakteristická v pohledu návratu původní ijekavice, což je orgánský fundament černohorského jazyka. Černohorští spisovatelé zanechali černohorský jazyk, dali mu a dávají jeho spornou vědeckou a nacionální legitimitu. A tak černohorský jazyk nezůstal bez svého domova; jeho literární využití se stalo jeho nejeminentnější citadelou. Svou mateřskou paměť zanechal černohorský jazyk právě na stránkách psané a mluvené literatury. Čím byl víc utlačován, tím více byl oživován a tím více se ozýval a černohorští spisovatelé věřili v jeho nezničitelnost, věřili ve svůj mateřský jazyk." Teprve v roce 2003, vlastně poprvé, během soupisu (v rubrice ostatní jazyky, vedle úřední srbštiny) bylo možné vyjádřit se a uznat černohorštinu jako mateřský jazyk. Přes 144.000 obyvatel Černé Hory, nebo-li přes 22%, uznává jako mateřský jazyk černohorský jazyk.

Abeceda/azbuka

Černohorština, na rozdíl od jiných jihoslovanských jazyků, má celkově 32 grafémů a fonémů (nejvíce ze všech jihoslovanských jazyků). Ke 30 grafémům a fonémům, které jsou společné i pro ostatní západní jihoslovanské jazyky, má ještě měkké Š (foném získaný spojením S a J, označení Ś) a měkké Ž (foném získaný spojením Z a J, označení Ź). Tyto fonémy má černohorština již od 16. století a jsou výsledkem procesu, který je znám jako tzv. novoštokavská jotace (proces, který zachvátil řadu nářečí jižních Slovanů, avšak pouze v Černé Hoře a některých oblastech jihu Hercegoviny vedl k vzniku nových hlásek.

Ś a Ź jsou lingvistickým dědictvím dvou dialektů černohorského jazyka: zetsko-sjenického a východohercegovinského, které v jiných oblastech srbochorvatského jazykového prostoru nedominují a jsou z něj vytlačovány.

• Abeceda

A B C Č Ć D Dž Đ E F G H I J K L Lj M N Nj O P R S Š Ś T U V Z Ž Ź

• Azbuka

А Б В Г Д Ђ Е Ж З З' И Ј К Л Љ М Н Њ О П Р С Т Ћ У Ф Х Ц Ч Џ Ш Ć

Charakteristiky

První (a z češtinářského pohledu nejdůležitější) rozdíl mezi černohorštinou a češtinou jsou I/Y. V černohorštině měkké I nezměkčuje, používá se jako Y (s tím, že v černohorštině ypsilon neexistuje). Příklady: snijeg [čteme: snyje:g] (sníh), dijete [čteme: dyje:te] (dítě), tijesto [čteme: tyje:sto].

S tím je spojen další problém oproti češtině; v černohorštině neexistují čárky nad samohláskami, délku a její zapamatování zvládají rodilý mluvčí a ostatní jižní Slované, ale pro všechny, kteří se učí černohorštinu, správné zapamatování délky může být problém. Např.: Sava (Sa:va - řeka Sáva), glagol (gla:gol - sloveso), rijeka (rije:ka - řeka) atd.

Černohorský jazyk má dva dialekty: východo-hercegovinský dialekt na západě a severo-západě a zetsko-jihosandžačský dialekt na zbytku území. Černohorský jazyk má zvláštní typ ijekavice (jeden z rozdílů oproti srbštině). Černohorský jazyk se rozvíjel za unikátních podmínek a proto je jedinečný kvůli své socio-lingvistické entitě; zároveň má své fonologické, morfologické, pravopisné a další literární jedinečnosti oproti jiným jihoslovanským jazykům.

Černohorské jotování (písmeno J (jot) + další písmeno - D, C, Š, Ž; de facto změkčování) je další zajimavostí. Např. D a J vždy dávají Đ ((dj); tvrdší české Ď); příklady: đevojka (dívka), niđe (nikde), poneđeljak (pondělí), ovđe (tady), đed (děd). Možnost jotování existuje i u písmena C; C a J dávají Ć (přibližně odpovídá českému Č); příklady: ćepanica (kláda), šćeti (chtít), ćelokupni (celkový).

Zvláštní černohorská fonologická ijekavica: sijeno (seno), bijelo (bílé), nijesam (nejsem)

Zvláštní černohorská morfonologická ijekavica: ovijeh (těchto), ovijema (těmito), tijema (těmi)

Místo šestého pádu se v každodění, hovorové černohorštině používá čtvrtý pád; např.: Živi u grad (žije v město), ćera đecu po ulica (honí děti po ulice), voda u krš (voda v skála).

Osobní zájmena - já, ty - v druhém, třetím, čtvrtém a pátém pádě mají koncovku -e, takže se používá: Daj mene tu knjigu (dej mě tu knihu) nebo Tebe ću vrnuti oni dug (tebe vrátím tamten dluh).

Nově byly zavedeny ještě dva fonémy a dva grafémy - měkké Ž a měkké Š. Kromě černohorštiny jedině ještě polština má měkké Š (šj) a Ž (žj).

Příklady pro nově zavedené fonémy a grafémy Ś a Ź:

Ś: śekira (sekera), śutra (zítra), śever (sever), śeme (sémě), ośetiti (ucítit), śediti (sedět), Śćepan (Štěpán)

Ź: źevati (zívat), iźutra (po ránu), źenica (zornice), iźede (vyžere hovorově), iźelica (jedlík), źapiti (zapít), Źaga (přezdívka od jména Žarko)

Příklady podstatných a přídavných jmen v černohorštině:

preśednik, śekira, lijes, lama, putijer, jeka, miśćelo, brondzin, urivak, gravalje, pinjata, konata, banak, deka, škanj, kamarin, kotula, stolovača, ožeg, mašice, sač, škatula, šalpa, špag, ogar, cijeđ, jeina, štica, sapatnik, sopernik, lubarda, kudelja, ljesa, baun, iščupak, pojata, pržina, śedok, razvale, razura, riječanje, luča, koštanj, ruga, mjed, jarošt, čislo, nožice, kufijerta, ckvrna, gramata, hrtenica, dne, očalin, drača, teća, tica, izba, krupa, teno, tjeskota, trupina, ljutac, ljučevina, vlaka, stima, rapa, ponjava, podina, čajina, čoek, parapet, śenokos, pjev, sakup, varevina, guvno, izvanjac, božjak, cijuk, cjepač, javje, zbiće, fiska, maragun, acal, argat, jav, badanj, banak, krtola, kučak, bječva, bogatun, navlaštito, uvor, sijerak, gvardija, grun, zviježđe, šiljeg, sić, dekica, prenje, kuneta, šterika, śet(a), frkun, saket, frnjoka, puce, štramac, utek, tavalja, zađevica, zapt, zvijerac, raka, kotarica, načpolj, zubja, petrusin, ožica, kašeta, plot, takulin, šnala, solijerna, svojta, fis, frčka, koc, aljine, čapra, kiljan, brav, pavrijez, čengele, čkuklja, lastra, raštan, lupež, banda, sičija, fuzda, crevlje, pośeta, čaktar, vjeđa, džanja, strag, pokajanje, baština, plotina, škrinja, pipun, direk, oriz, bizin, špiglo, stud, džupa, teslica, košćela, mamuta, makanja, osjena, kokot, kot, krok, kulje, laznina, nugao, lužina, luka, masak, mješina, pjesna, odsuda, oraj, polom, potoč, pot, okit, otpis, pupulj, Arbanas, jaspra, bogatun, capa, frmentin, korota, mudrina, pośekotina...

Příklady sloves v černohorštině:

iźljeći, opsijecati, čepukati, bastati, banuti, trenući, uljeći, fištati, cjelivati, trsiti, bataliti, brečati, ćosati, davijati, doakati, obijediti, obršiti, oburdati, otpagavati, pasati, planuti, prismakati, razjagmiti, razminuti , razurati, rogiti, salećeti, sekati, skučiti, slučiti, survati, panuti, utvarati, pomaljati, milušiti, mrčiti, trijebiti, drobiti, zanijeti, obisti, utuliti, kumiti, ščuliziti, iskati, užditi, uljesti, vardati, propasti, umučati, prešućeti, iźesti, frisnuti, vrnuti, naličiti, zađenuti, odvrvjeti, miljeti, odmiljeti, zaruđeti, śenjati, vrijeći, omatufiti, oditi, driješiti, sjargati, otrsiti, zamandaliti, konačiti, svijati, ucvijeliti, pošeniti, povrnuti, prepanuti, udijevati, alavertiti, piždriti, obidovati, žlijebiti, njunjoriti, žuliti, čunuti, snijevati, itati, stužiti, upiriti, zjati, prigati, navrnuti, krepati, šlapnuti, špijati, cotati, klepati, danuti, krivati, obalaverditi, jakati, zadijevati, śesti, priprijeti, krknuti, minuti, ogranuti, odaslati, ožeći, pregnuti, prignati, putiti, arlaukati, čamovati, čunuti, kiśeliti, kojevitezati...

Slovní zásoba

Černohorský jazyk byl dlouho ovlivněn nadvládou Osmanské říše, během které se do jazyka rozšířily tzv. turcismy, tedy přejímky hlavně v oblasti gastronomie, armády, vlastnictví majetku či státní správy. Jakmile byl turecký prvek odstraněn, začaly pronikat vlivy jiné, například německé či ruské.

Turcismy

• at (oř) z tureckého at
• avlija (dvůr)
• bakar (měď) z tureckého bakır
• boja (barva) z tureckého boya
• bubreg (ledvina) z tureckého böbrek
• bunar (studna) z tureckého pınar
• budala (hlupák) z tureckého budala
• čarapa (ponožka) z tureckého çorap
• čelik (ocel) z tureckého çelik
• dućan (obchod) z tureckého dükkân
• džep (kapsa) z tureckého cep
• jastuk (polštář) z tureckého yastık
• kat (kat) z tureckého kat
• kula (věž) z tureckého kule
• kutija (krabice) z tureckého kutu
• majmun (opice) z tureckého maymun
• pamuk (bavlna) z tureckého pamuk
• pekmez (povidla) z tureckého pekmez
• pilić (kuře) z tureckého piliç
• rakija (rakija) z tureckého rakı
• sapun (mýdlo) z tureckého sabun
• sat (hodina) z tureckého sati
• šećer (cukr) z tureckého şeker
• temelj (základ) z tureckého temel
• torba (sáček) z tureckého torba

Germanismy

• blic (blesk u fotoaparátu) z německého Blitz (blesk)
• cimer (spolubydlící) z německého Zimmer (pokoj)
• fakat (skutečnost, fakt) z německého Fact
• fruštuk (snídaně) z německého Frühstück
• šajbna (matka - u šroubu) z německého Scheibe (kolečko)
• vic (vtip) z německého Witze

Související články

• Srbochorvatština
• Srbština
• Bosenština

Portály: Jazyk | Černá Hora