Čestný doktorát: Porovnání verzí
m lepší pahýl |
|||
Řádek 108: | Řádek 108: | ||
<references/> |
<references/> |
||
{{Pahýl}} |
{{Pahýl - školství}} |
||
[[Kategorie:Akademické tituly]] |
[[Kategorie:Akademické tituly]] |
Verze z 29. 5. 2011, 12:36
Doctor honoris causa (čestný doktor, zkratka dr. h. c. uváděná za jménem) je čestný akademický titul, který se uděluje bez studia a skládání zkoušek. Často titul uděluje akademická instituce (nejčastěji univerzita či jiná vysoká škola), kterou příslušný kandidát nestudoval ani na ní jinak nepůsobil.
Udělením titulu se oceňují významné zásluhy určité osobnosti v určitém oboru vědy či umění, zásluhy o mír, určitý stát, rozvoj vztahů mezi státy, na poli ochrany lidských práv apod. Udělení titulu může být provedeno slavnostním obřadem – promocí, titul bývá často udělen při příležitosti návštěvy instituce danou osobností.
Zkratka dr. h. c. mult. znamená, že dotyčný je držitelem více čestných doktorátů.
Grafická podoba zkratky
Jediná kodifikovaná forma zápisu zkratky tohoto titulu je dr. h. c. (tedy s malým d a s mezerami po dr. i h.), pokračuje-li věta dále, píše se za tímto titulem čárka, jelikož jde (vzhledem k uvedené osobě) o apoziční vztah (přístavek).[1] Jde však o český úzus; v jiných státech (Německo, USA) může být ustálená forma zápisu zkratky jiná.
Známí nositelé titulu dr. h. c.
Čeští
- Prof. RNDr. Jiří Bičák, DrSc., dr. h. c., teoretický fyzik
- Otokar Březina, básník
- Prof. MUDr. Zdeněk Dienstbier, DrSc. – radiobiolog
- Prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., dr. h. c., fyzikální chemik
- Antonín Dvořák, hudební skladatel
- Prof. Ing. Josef Dvořák, CSc., dr. h. c., profesor genetiky živočichů na Mendelově univerzitě v Brně
- Prof. RNDr. Miloslav Feistauer, DrSc., dr. h. c., matematik, katedra numerické matematiky, MFF UK
- Václav Havel (asi 35 čestných doktorátů), bývalý prezident ČSSR, ČSFR a ČR
- Prof. RNDr. Petr Hájek, DrSc., dr. h. c., matematik a logik
- Prof. Ing. Richard Hindls, CSc., dr. h. c., rektor VŠE od roku 2006
- Prof. RNDr. Antonín Holý, DrSc., dr. h. c. mult. – český chemik, vynálezce
- Prof. Ing. Petr Horyl, CSc., dr. h. c., emeritní děkan Fakulty strojní VŠB - TU Ostrava
- Prof. Ing. Jan Hron, DrSc., dr. h.c., děkan Provozně ekonomické fakulty ČZU v Praze, vedoucí Katedry řízení PEF, předseda České akademie zemědělských věd
- Leoš Janáček, hudební skladatel, získal první čestný doktorát udělený Masarykovou universitou.
- Prof. PhDr. Josef Jařab, CSc., dr. h. c
- Prof. Viktor Kaplan, vynálezce Kaplanovy turbíny
- Prof. Ing. Václav Klaus, CSc., dr. h. c. mult., český prezident (Innsbruck, Rakousko, březen 2007, Waseda University, Tokio 2007, Česká republika, Vysoké učení technické v Brně, duben 2011)
- Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc., dr. h.c. - český právník a vysokoškolský pedagog
- František Křižík, vynálezce (1906)
- Prof. Ing. Kozák Josef, DrSc., dr.h.c. - Pedologie a ochrana půd, ČZU
- Prof. ing. Vladimír Kučera, DrSc., dr. h. c. – vedoucí Masarykova ústavu vyšších studií při ČVUT, dříve děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze
- Oto Mádr, teolog
- Prof. JUDr. Karel Malý, DrSc., dr. h. c. – právník, rektor Univerzity Karlovy v letech 1994 až 2000
- Prof. PhDr. Radim Palouš, dr. h. c. mult., rektor Univerzity Karlovy v letech 1991 až 1994
- Prof. PhDr. Jan Patočka, DrSc., dr. h. c.
- Karel Pejml, dr. h. c., významný český klimatolog a spisovatel, zakladatel české historické klimatologie
- Prof. ThDr. Petr Pokorný,
- Prof. JUDr. Ing. Viktor Porada, DrSc., dr. h. c. - vedoucí katedry trestního práva, kriminalistiky a forenzních disciplín Vysoká škola Karlovy Vary, ředitel Ústavu kriminalistiky a forenzních disciplín, prorektor pro vědu, výzkum a vědecké ústavy
- Prof. ThDr. Josef Bohumil Souček, dr. h. c.
- Josef Škvorecký, spisovatel, titul dr. h. c. v oboru vědy o umění udělen 29. 10. 1991 (MU v Brně)[2]
- Prof. PhDr. František Šmahel, DrSc., dr. h. c.
- Prof. František Štolba (1839–1910), chemik a rektor ČVUT
- Prof. PhDr. Radoslav Večerka, DrSc., dr. h. c. mult.
- Prof. Ing. Antonín Víteček, CSc., dr. h. c. mult., emeritní děkan Fakulty strojní VŠB - TU Ostrava
- Prof. ing. Zdeněk Vostracký, DrSc. dr. h. c. – emeritní rektor Západočeské univerzity
- Jaroslav Vrchlický, básník
- Prof. Ing. Ivan Wilhelm, CSc., dr. h. c. mult. (* 1. května 1942, Trnava), jaderný fyzik a bývalý rektor Univerzity Karlovy
- Prof. Ing. Rudolf Zahradník, DrSc., dr. h. c. mult., fyzikální chemik
- Prof. Ing. Jaroslav Hlušek, CSc., dr. h. c. - rektor Mendelovy Univerzity v Brně
- Jan Antonín Baťa, dr. h. c. - průmyslník, čestný titul odebrán po roce 1947[3]
Zahraniční
- Hans Urs von Balthasar, dr. h. c. mult., švýcarský teolog, podle T. Halíka jedna z nejvzdělanějších osobností 20. století
- Zygmunt Bauman, polský sociolog
- Peter L. Berger, dr. h. c. mult., americký sociolog a luteránský teolog
- Ingmar Bergman, švédský režisér (Peking, Čína, duben 1997)
- George W. Bush, bývalý prezident USA (čestný doktorát práv na univerzitě v Yale, květen 2001; stejný titul obdržel i jeho otec)
- Bill Clinton, bývalý prezident USA, červen 2007, Ohio State University
- Phil Collins, Berklee College of Music
- Tändzin Gjamccho, současný tibetský dalajláma, Londýnská metropolitní univerzita[4]
- Albert Einstein, 1935, Harvard University
- Umberto Eco, dr. h. c. mult. (více než 30 čestných doktorátů)
- Bill Gates
- Al Gore
- Jürgen Habermas
- Otto von Habsburg
- Sri Chinmoy
- Noam Chomsky, Uppsala, 2007
- Hans Küng, dr. h. c. mult., kontroverzní teolog
- Claude Lévi-Strauss (asi 14 čestných doktorátů)
- JUDr. Vladimír Mečiar, bývalý slovenský premiér
- Yoko Ono
- Sir prof.Karl Raimund Popper, dr. h. c. – filosof, čestný doktorát obdržel také na Univerzítě Karlově v Praze
- Terry Pratchett (Warwick 1999)
- Joseph Ratzinger, dr. h. c. mult., současný papež
- J. K. Rowlingová, autorka knih o Harry Potterovi, za podporu výzkumu roztroušené sklerózy, červenec 2006, čestný doktorát práv Aberdeen University, Skotsko, VB
- Salman Rushdie, indický spisovatel, čestný doktorát Svobodné univerzity Berlín (1999)
- Arnold Schwarzenegger, bývalý kulturista a herec, nynější guvernér Kalifornie (17. května 1986, University of Wisconsin Superior)
- Albert Schweitzer
- Steven Spielberg, dr. h. c. mult., americký režisér
- Mike Tyson, boxer
- Simon Wiesenthal, "lovec nacistů"
Čestné doktoráty udělené pod nátlakem
- Josef Vrana, biskup a apoštolský administrátor olomoucké arcidiecéze, Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Litoměřicích, 1975 (tento doktorát, jehož udělení bylo vynuceno československou vládou, odmítla Římskokatolická církev uznat).[5]
Odebrané čestné doktoráty
- Robert Mugabe, diktátor Zimbabwe, který zruinoval svou zemi; čestné doktoráty mu byly posléze odebrány
Způsob zápisu v jiných zemích
V jiných státech se může způsob, jakým je titul spolu se jménem uváděn, od českého úzu lišit, např.:
- Německo
- Prof. Dr. Dr. h.c. mult. Ludwig M. Eichinger - ředitel Institutu pro německý jazyk (Institut für die deutsche Sprache) v Mannheimu (od října 2002)
- Staatsminister a.D. Dr. h.c. mult. Hans Zehetmair - předseda Rady pro německý pravopis (Rat für deutsche Rechtschreibung, od prosince 2004)
Zdroje
- Seznam známých držitelů čestných doktorátů (anglicky)
- Čestné doktoráty udělené Masarykovou univerzitou v Brně
- Čestné doktoráty udělené Karlovou univerzitou v Praze od roku 1990
- Čestné doktoráty udělené Univerzitou Palackého od roku 1990
- Seznam čestných doktorátů udělených Ostravskou univerzitou v Ostravě
- Seznam čestných doktorátů udělených ČVUT v letech 1905-2007
Reference
- ↑ http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=782
- ↑ http://muni.cz/history/awards/honorary_doctorates/90/1
- ↑ KUSLOVÁ, Hana. Představení osobnosti J. A. Bati. In: Jan Antonín Baťa - život a dílo, pokračovatel práce Tomáše Bati : mezinárodní konference : sborník : Zlín 2.-3. května 2007. Zlín: Statutární město Zlín, 2007. ISBN 978-80-239-9247-2. S. 5.
- ↑ http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/7411257.stm
- ↑ Stejně jako další čestné doktoráty udělené z donucení kolaborujícím duchovním, jako byli Josef Plojhar, Jozef Feranec, Štefan Onderko, Gejza Navrátil, Alexandr Horák; viz Stanislav Balík, Jiří Hanuš: Katolická církev v Československu 1945-1989; Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2007, ISBN 978-80-7325-130-7 (str. 137-138)