Vulgární latina: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
ChuispastonBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (robot přidal: he:לטינית וולגארית
WikitanvirBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (robot změnil: he:לטינית וולגרית
Řádek 45: Řádek 45:
[[fr:Latin vulgaire]]
[[fr:Latin vulgaire]]
[[gl:Latín vulgar]]
[[gl:Latín vulgar]]
[[he:לטינית וולגארית]]
[[he:לטינית וולגרית]]
[[hr:Vulgarni latinski jezik]]
[[hr:Vulgarni latinski jezik]]
[[hu:Vulgáris latin]]
[[hu:Vulgáris latin]]

Verze z 12. 5. 2011, 05:53

Nápisy v Pompejích

Vulgární latina nebo lidová latina (latinsky sermo vulgaris tedy lidový jazyk) je všeobecné označení pro mluvené nářečí latiny v Římské říši (hlavně v západních provinciích) zhruba až do období 9. století, kdy se z jednotlivých nářečí vyvinuly románské jazyky. Na toto období navazuje a částečně se s ním překrývá další fáze vývoje latiny, která existuje paralelně dál, viz středověká latina.

I když pojem není omezený jen na pozdně latinské období, mnohé rysy a pravděpodobně i nářečí se objevily až v tomto období, a proto se o lidové latině hovoří hlavně od tohoto období.

Při bližším pohledu má lidová latina více definicí:

  • Za prvé je to mluvená latina Římské říše. Při psaní se naopak používala pozdější latina odvozená od (poměrně umělé) klasické latiny.
  • Za druhé je to podle některých názorů hypotetický předchůdce románských jazyků. Tento jazyk možno rekonstruovat jen na základě ojedinělých nápisů (např. v Pompejích) a pozdějších románských jazyků:
    • a) všech románských jazyků
    • b) jen západorománských jazyků: nářečí na sever a západ od čáry La Spezia-Rimini, Francie a pyrenejského poloostrova, jako i slabě doložená románská řeč severozápadní Afriky. Podle této koncepce se tedy jihovýchodní italština, rumunština a dalmatština vyvinuly odděleně od ostatních románských jazyků.
  • Za třetí je to podle některých názorů označení gramatických inovací v mnohých pozdnělatinských textech, jako například Peregrinatio Aetheriae ze 4. století nebo texty Gregoria z Toursu. Tyto texty jsou velmi cenné, protože „chyby“, které se v nich vyskytují, dokládají tehdejší hovorový jazyk.

Románské jazyky se vyvinuly z lidové latiny pozdnělatinského období, nazývané sermo romana rustica, a ne tedy z psané latiny. Často přitom byly místo neutrálních latinských slov přebrány expresivnější: např. „caput“ (hlava) byl nahrazeno slovem „testa“ (mísa, hliněný hrnec), z toho ve fr. tête (hlava); nebo „equus“ (kůň) byl nahrazen slovem „caballus“ (pracovní kůň, starý kůň), z toho ve fr. cheval / ita. cavallo / šp. caballo / port. cavalo (prostě kůň).

Nejbližším současným jazykem k vulgární latině je sardinština.

Související články

Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA