Gaumáta: Porovnání verzí
m úprava úvodu |
m pokračování v úpravách |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Gaumáta''' ([[Stará perština|staropersky]] [[File:OldPersian-GA.svg|15px]][[File:OldPersian-U.svg|15px]][[File:OldPersian-MA.svg|15px]][[File:OldPersian-A.svg|15px]][[File:OldPersian-TA.svg|15px]]) byl [[Perská říše|perský]] [[Šáhanšáh|král]] panující od března do září roku [[522 př. n. l.]] Je zmiňován v [[Behistunský nápis|Behistunském nápisu]] i v [[Hérodotos|Hérodotových]] ''[[Histories apodeixis|Dějinách]]'', v obou případech jako muž [[Médie|médského]] původu (mág), stojící mimo [[Achaimenovci|achaimenovskou]] královskou [[Dynastie|dynastii]]. Oficiálně se vydával za syna [[Kýros II.|Kýra Velikého]] [[Smerdis|Smerdia]], který byl |
'''Gaumáta''' ([[Stará perština|staropersky]] [[File:OldPersian-GA.svg|15px]][[File:OldPersian-U.svg|15px]][[File:OldPersian-MA.svg|15px]][[File:OldPersian-A.svg|15px]][[File:OldPersian-TA.svg|15px]]) byl [[Perská říše|perský]] [[Šáhanšáh|král]] panující od března do září roku [[522 př. n. l.]] Je zmiňován v [[Behistunský nápis|Behistunském nápisu]] i v [[Hérodotos|Hérodotových]] ''[[Histories apodeixis|Dějinách]]'', v obou případech jako muž [[Médie|médského]] původu (mág), stojící mimo [[Achaimenovci|achaimenovskou]] královskou [[Dynastie|dynastii]]. Oficiálně se prý vydával za syna [[Kýros II.|Kýra Velikého]] [[Smerdis|Smerdia]], který byl už nějakou dobu mrtev – jeho bratr král [[Kambýsés II.|Kambýsés]] ho dal totiž tajně zavraždit. |
||
Gaumátova osoba vyvolává mezi [[Historiografie|historiky]] kontroverze, neboť část z nich pokládá krále ve skutečnosti za Smerdia a výklad Behistunského nápisu za zmanipulovaný jeho zadavatelem, králem [[Dareios I.|Dareiem I.]] Ten měl podle nich zájem vylíčit osobu svého předchůdce ve špatném světle, jako uzurpátora, aby ospravedlnil svůj nástup na trůn. Hérodotos, píšící o sedmdesát let později, je pak jen poplatný verzi tradované navenek. |
|||
== Gaumátova vzpoura == |
== Gaumátova vzpoura == |
||
Verze z 5. 5. 2011, 16:13
Gaumáta (staropersky 
) byl perský král panující od března do září roku 522 př. n. l. Je zmiňován v Behistunském nápisu i v Hérodotových Dějinách, v obou případech jako muž médského původu (mág), stojící mimo achaimenovskou královskou dynastii. Oficiálně se prý vydával za syna Kýra Velikého Smerdia, který byl už nějakou dobu mrtev – jeho bratr král Kambýsés ho dal totiž tajně zavraždit.
Gaumátova osoba vyvolává mezi historiky kontroverze, neboť část z nich pokládá krále ve skutečnosti za Smerdia a výklad Behistunského nápisu za zmanipulovaný jeho zadavatelem, králem Dareiem I. Ten měl podle nich zájem vylíčit osobu svého předchůdce ve špatném světle, jako uzurpátora, aby ospravedlnil svůj nástup na trůn. Hérodotos, píšící o sedmdesát let později, je pak jen poplatný verzi tradované navenek.
Gaumátova vzpoura
Podle Behistunského nápisu propukla Gaumátova vzpoura 11. března 522 v Pasargadech, tj. v době, kdy král Kambýsés pobýval daleko od centra říše (patrně v Egyptě či v Palestině). Do 1. července uznaly nepravého Smerdia všechny perské državy, zatímco Kambýsés zemřel na následky zranění, jež si předtím způsobil vlastním mečem.
Máme-li věřit Hérodotovi, odhalil Gaumátův podvod jako první velmož Otanés (Utána) a své poznatky sdělil členu mladší linie Achaimenovců Dareiovi, synu Hystaspovu. Společně s pěti dalšími šlechtici pak připravili atentát na uchvatilete, který úspěšně provedli 29. září 522. Hérodotos klade převrat do elamských Sus, zatímco perské prameny uvádějí tvrz Sikajauvatiš v Médii, ležící asi 25 km od Behistunu. V každém případě byl Lžismerdis zabit a Dareios provolán novým králem králů.
Jediné vyobrazení Gaumáty se dochovalo na Behistunském nápisu, vytesaném do skály jen několik let po vzpouře. Gaumáta zde leží před Dareiem I. a král má o něj pyšně opřenou nohu.
Otázka totožnosti
O Gaumátově totožnosti, resp. o tom, zda se náhodou nejednalo o „skutečného“ Smerdia, se v minulosti vedla řada sporů, patrně však neprávem. Důvody jsou dva:
1. Dareios sice mohl údaje o svém předchůdci zfalšovat, aby tak zdůraznil vlastní panovnickou legitimitu, za potomka královského rodu se však obvykle prohlašovali všichni tehdejší vzbouřenci. Z pozdějších odbojníků proti Dareiovi dva tvrdili, že jsou vnuky posledního babylónského krále Nabonida, jeden se vydával za prince Chšathritu z rodu médského krále Kyaxara a další opět za Smerdia.
2. Gaumáta nechal podle všeho zničit kultovní místa, kde byly uctívány duchové zemřelých příslušníků mladší linie Achaimenovců. Na základě tehdejších náboženských představ se tím chránil před Dareiovou snahou zajistit si perský trůn. Nezdá se příliš pravděpodobné, že by to musel činit pravý Smerdis, syn slavného zakladatele monarchie.
Literatura
- HOLLAND, Tom. Perský oheň. První světová velmoc a boj o Západ. Praha: Dokořán, 2007. 415 s. ISBN 978-80-7363-094-2.
- KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977. 252 s.
- WIESEHÖFER, Josef. Das antike Persien. Von 550 v. Chr. bis 650 n. Chr.. München ; Zürich: Artemis und Winkler, 1993. 426 s. ISBN 3-7608-1080-2. (německy)
