Temný den 19. května 1780: Porovnání verzí
+ eo |
+ odkaz |
||
| Řádek 16: | Řádek 16: | ||
V noci, která následovala po temném dnu 19. května 1780, se mraky rozptýlily a objevil se Měsíc, který byl podle očitých svědků «rudý jako krev». |
V noci, která následovala po temném dnu 19. května 1780, se mraky rozptýlily a objevil se Měsíc, který byl podle očitých svědků «rudý jako krev». |
||
Rektor Yaleské university tuto událost komentuje slovy: ''19. květen 1780 byl pozoruhodným dnem. V mnoha domech se rozsvítily svíčky; ptáci utichli a slepice se vrátily na hřad... Všeobecně převažoval názor, že den soudu je nablízku''. |
Rektor Yaleské university tuto událost komentuje slovy: ''19. květen 1780 byl pozoruhodným dnem. V mnoha domech se rozsvítily svíčky; ptáci utichli a slepice se vrátily na hřad... Všeobecně převažoval názor, že [[soudný den|den soudu]] je nablízku''. |
||
<ref>Timothy Dwight, cit v ''Connecticut Historical Collections'', dopl. John W. Barber, 2 vyd. (New Haven, CT: Durrie & Peck a J. W. Barber, 1836), str. 403 |
<ref>Timothy Dwight, cit v ''Connecticut Historical Collections'', dopl. John W. Barber, 2 vyd. (New Haven, CT: Durrie & Peck a J. W. Barber, 1836), str. 403 |
||
</ref> |
</ref> |
||
Verze z 14. 3. 2011, 14:22
Temný den, zvaný též Zatmění slunce 1780
Severovýchodní část Severní Ameriky zahalila mimořádná temnota. Tento úkaz, zaznamenaný v historických knihách astronomie, nastal 19. května 1780. Nebylo to klasické zatmění Slunce a tento fakt zůstává stále nevysvětlený. Očitý svědek prohlásil: List bílého papíru vzdáleného několik centimetrů od oka byl stejně neviditelný, jako ten nejčernější samet.[1] Zastření tmou trvalo dlouhé hodiny a mnoho míst v Americe bylo v úplné temnotě.
Jiný zdroj v knize Naše první století uvádí: Jako téměř, ne-li naprosto ojedinělý, nejtajuplnější a až dosud neobjasněný úkaz svého druhu, … zůstává temný den 19. května 1780 – nejzáhadnější zatmění celé viditelné oblohy a ovzduší v Nové Anglii. [2] Hustá tma během dne byla asi hodinu nebo dvě před příchodem večera vystřídána částečně jasnou oblohou a objevilo se Slunce, ačkoli bylo stále zatemněno černou, hustou mlhou. Po západu Slunce se znovu objevily mraky a velmi rychle se setmělo. a jinde I noční tma byla neméně nezvyklá a hrůzu nahánějící než tma ve dne. Přesto, že byl téměř úplněk, nedaly se rozpoznat žádné předměty, leč při nějakém umělém světle. [3] V noci, která následovala po temném dnu 19. května 1780, se mraky rozptýlily a objevil se Měsíc, který byl podle očitých svědků «rudý jako krev».
Rektor Yaleské university tuto událost komentuje slovy: 19. květen 1780 byl pozoruhodným dnem. V mnoha domech se rozsvítily svíčky; ptáci utichli a slepice se vrátily na hřad... Všeobecně převažoval názor, že den soudu je nablízku. [4]
Samuel Williams z Harvardu podává zprávu, že temnota postupovala s mraky od jihozápadu mezi desátou a jedenáctou hodinou dopoledne a trvala až do poloviny příští noci; na různých místech se lišila svou intenzitou a trváním. Na některých místech lidé nemohli číst noviny ani venku. [5]
Podle názoru Samuela Tennyho tma následujícího večera... nemohla být úplnější, ani kdyby byla zakryta všechna světla vesmíru neproniknutelným stínem. [6]
Onoho večera v devět hodin byl měsíc v úplňku, ale tma trvala až do půlnoci. Když se měsíc ukázal, měl barvu krve.
Odkazy
Reference
- ↑ Samuel Tenney, dopis ve Sbírce Massachusettské historické společnosti, 1785
- ↑ R. M. Devens, Our First Century, str. 89.
- ↑ Isaiah Thomas, American Oracle of Liberty, sv. 10, č. 472 (25. květen 1780)
- ↑ Timothy Dwight, cit v Connecticut Historical Collections, dopl. John W. Barber, 2 vyd. (New Haven, CT: Durrie & Peck a J. W. Barber, 1836), str. 403
- ↑ Samuel Williams, "An Account of a Very Uncommon Darkness in the State of New-England, 19. květen 1780", v Memoirs of the American Academy of Arts and Sciences: to the End of the Year 1783 (Boston, MA: Adams and Nourse, 1785), sv. 1, str. 234.235.
- ↑ Dopis Samuela Tennyho, Exeter, NH, prosinec 1785 v Collections of the Massachusetts Historical Society for the Year 1792, Boston, MA: Belknap and Hall, 1792), sv. 1, str. 97