Kubáň (řeka): Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 27. 2. 2011, 14:59

Šablona:Infobox řeka Kubáň (rusky a ukrajinsky Кубань [Kubaň], adygejsky Псыж [Psyž], ve starověku řecky Hypanis) je řeka v Karačajevsko-Čerkesku, ve Stavropolském a v Krasnodarském kraji a v Adygejské republice v jižním Rusku, která protéká stejnojmenným regionem. Je dlouhá 906 km od pramenů Ullukamu, přičemž vlastní Kubáň měří 870 km. Povodí řeky má rozlohu 57 900 km².

Průběh toku

Horní tok

Vzniká soutokem řek Ullukam a Učkulam, které stékají z ledovce Ullukum na svazích Elbrusu ve Velkém Kavkaze. Od soutoku zdrojnic až k městu Něvinnomyssk teče převážně v hluboké a úzké soutěsce, má velký spád a překonává mnohé peřeje. U Něvinnomyssku byla vybudována přehrada, ze které je odváděna voda do Něvinnomysského kanálu.

Střední tok

Na středním toku nad soutokem s Labou teče v široké dolině s terasovitými úbočími. Poté, když se řeka stáčí na západ, objevuje se na levém břehu úval, který u Usť-Labinsku dosahuje šířky až 4 km. Koryto je v těch místech značně členité, vyskytují se v něm mělčiny a říční prahy, často se dělí na jednotlivá ramena.

Dolní tok

Pod ústím Laby má řeka značně vyšší průtok a okolní úval se ještě více rozšiřuje, když u železniční stanice Varenikovskaja dosahuje až 20 km, aby se pak směrem k ústí opět zúžil na 3 až 4 km. Koryto je v některých svých úsecích vyzvednuto nad okolní terén a obehnáno hrázemi. Mezi ústími řeka Laba a Afins se nacházejí Adygejské rákosiny o rozloze 300 km². Pod ústím Afinsu na ně navazují Zakubáňské rákosiny o rozloze 800 km². Ve vzdálenosti 116 km od ústí se odděluje pravé rameno Protoka o délce 130 km. Rozloha oblasti ústí řeky je 4300 km². Hlavní tok ústí do Těmrjuckého zálivu Azovského moře. Ještě na konci 19. století hlavní rameno končilo v Černém moři, ale po prohloubení ramen vedoucích do Azovského moře, už z něj voda do Černého moře nedotéká.

Přítoky

Všechny velké přítoky ústí zleva – Malý, Velký Zelenčuk, Urup, Laba, Belaja, Pšiš.

Vodní režim

Zdroj vody je smíšený, přičemž na horním toku převládá ledovcový a vysokohorský sněhový (49 %) a následují dešťový 27 % a podzemní 21 %. U Krasnodaru se zastoupení těchto tří zdrojů vody vyrovnává na 32 %. Pro řeku je charakteristické protáhlé letní období zvýšených vodních stavů, kdy dochází k povodním v důsledku dešťů. V zimě dochází k povodním při oblevách a také při deštích. Průměrný roční průtok vody u Krasnodaru činí 425 m³/s. Po vybudování hydrotechnických zařízení (Něvinnomyský kanál, Tščická, Krasnodarská a Šapsugská přehrada) a využitím vody na zavlažování se průtok řeky zmenšil přibližně na 30 m³/s. Průměrná kalnost vody je 682 g/m³, tudíž roční množství usazenin činí 8,4 Mt. Při ústích ramen delty a Protoky se pobřeží posunuje směrem do moře o 70 resp. 45 m ročně.

Využití

Na dolním toku řeky se nachází důležitá oblast pěstování rýže. V deltě je rozvinutý rybolov (candát obecný, plotice obecná, jeseteři, podoustev říční, ouklej lesklá. Vodní doprava je možná od Krasnodaru k ústí. Na řece leží města Karačajevsk, Čerkessk, Něvinnomyssk, Armavir, Novokubansk, Kropotkin, Usť-Labinsk, Krasnodar, Těmrjuk.

Literatura

V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Кубань“.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kubáň na Wikimedia Commons

@@ Řádek 27: / Řádek 27: @@
 Vzniká [[soutok]]em řek [[Ullukam]] a [[Učkulam]], které stékají z [[ledovec|ledovce]] [[Ullukum (ledovec)|Ullukum]] na svazích [[Elbrus]]u ve [[Velký Kavkaz|Velkém Kavkaze]]. Od soutoku [[zdrojnice|zdrojnic]] až k městu [[Něvinnomyssk]] teče převážně v hluboké a úzké [[soutěska|soutěsce]], má velký [[spád]] a překonává mnohé [[peřej]]e. U [[Něvinnomyssk]]u byla vybudována přehrada, ze které je odváděna voda do [[Něvinnomysský kanál|Něvinnomysského kanálu]].
 === Střední tok ===
-Na středním toku nad soutokem s [[Laba|Labou]] teče v široké [[údolí (geomorfologie)|dolině]] s [[terasa|terasovitými]] úbočími. Poté, když se řeka stáčí na západ, objevuje se na levém břehu [[úval]], který u [[Usť-Labinsk]]u dosahuje šířky až 4&nbsp;km. [[říční koryto|Koryto]] je v těch místech značně členité, vyskytují se v něm [[mělčina|mělčiny]] a [[říční prah]]y, často se dělí na jednotlivá [[říční rameno|ramena]].
+Na středním toku nad soutokem s [[Laba|Labou]] teče v široké [[údolí (geomorfologie)|dolině]] s [[terasa (geologie)|terasovitými]] úbočími. Poté, když se řeka stáčí na západ, objevuje se na levém břehu [[úval]], který u [[Usť-Labinsk]]u dosahuje šířky až 4&nbsp;km. [[říční koryto|Koryto]] je v těch místech značně členité, vyskytují se v něm [[mělčina|mělčiny]] a [[říční prah]]y, často se dělí na jednotlivá [[říční rameno|ramena]].
 === Dolní tok ===
 Pod ústím [[Laba|Laby]] má řeka značně vyšší [[průtok (hydrologie)|průtok]] a okolní úval se ještě více rozšiřuje, když u [[železniční stanice]] [[Varenikovskaja]] dosahuje až 20&nbsp;km, aby se pak směrem k [[ústí]] opět zúžil na 3 až 4&nbsp;km. Koryto je v některých svých úsecích vyzvednuto nad okolní terén a obehnáno [[hráz (stavba)|hrázemi]]. Mezi ústími řeka [[Laba]] a [[Afins]] se nacházejí [[Adygejské rákosiny]] o rozloze 300&nbsp;km². Pod ústím [[Afins]]u na ně navazují [[Zakubáňské rákosiny]] o rozloze 800&nbsp;km². Ve vzdálenosti 116&nbsp;km od ústí se odděluje pravé rameno [[Protoka]] o délce 130&nbsp;km. Rozloha oblasti ústí řeky je 4300&nbsp;km². Hlavní tok ústí do [[Těmrjucký záliv|Těmrjuckého zálivu]] [[Azovské moře|Azovského moře]]. Ještě na konci [[19. století]] hlavní rameno končilo v [[Černé moře|Černém moři]], ale po prohloubení ramen vedoucích do [[Azovské moře|Azovského moře]], už z něj voda do [[Černé moře|Černého moře]] nedotéká.