Charón: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
ArthurBot (diskuse | příspěvky)
m Robot změnil šablonu Commonscat z Charon na Charon
m Portálové šablony dle doporučení (s pomocí dat od Dannyho B.)
Řádek 15: Řádek 15:


== Odkazy ==
== Odkazy ==
{{Portál Antika}}
{{Commonscat|Charon}}
{{Commonscat|Charon}}
=== Související články ===
=== Související články ===
Řádek 25: Řádek 24:
* ''Ottův slovník naučný'', heslo Charón. Sv. 12, str. 74
* ''Ottův slovník naučný'', heslo Charón. Sv. 12, str. 74


{{Portály|Antika}}
[[Kategorie:Hrdinové a postavy řecké mytologie]]
[[Kategorie:Hrdinové a postavy řecké mytologie]]



Verze z 17. 1. 2011, 13:43

Tento článek je o postavě řecké mytologie. O měsící planety Pluto pojednává článek Charon (měsíc).
Luca Giordano: Charónova bárka, Spánek, Noc a Morfeus.

Charón (řecky Χάρων, lat. Charon) syn boha věčné tmy Ereba a bohyně noci Nykty, převozník mrtvých do podsvětí. Bývá znázorněn jako hrubý, vyzáblý a nevlídný stařec nebo jako okřídlený démon s dvojitou sekyrou, s kladivem nebo veslem.

Mytologie

Michelangelo: Charón
(Poslední soud, Vatikán 1540)

Do řecké mytologie se patrně dostal později, v Homérových básních se nevyskytuje. V etruské kultuře se obdobné božstvo nazývalo Charun. Charon převážel přes řeku, která se u řeckých autorů nazývá Acherón nebo Léthé (= zapomnění), u latinských autorů Styx, a to pouze do podsvětí, nikoli zpět na svět. Převézt však mohl jen duše řádně pohřbených mrtvých, kdežto duše nepohřbených bloudily navěky na březích řeky. Za převezení vyžadoval jako odměnu peníz. Proto Řekové dávali svým mrtvým pod jazyk obolus, aby mu jejich duše měly čím zaplatit.

Jen výjimečně se do podsvětní říše dostal někdo živý. Za to, že Charón převezl Hérakla musel pak z rozkazu samotného boha Háda sloužit po celý rok v okovech. Také dle Vergiliovy Aeneidy (VI. kniha) dala Sybilla Aineovi Zlaté rouno, aby na něm překonal řeku, ačkoliv byl stále naživu.

Obraz v umění a v literatuře

Charón byl často znázorňován na náhrobních reliéfech a pohřebních vázách. Nejpozoruhodněji je snad vyobrazen (společně s bohem Hermem) na váze tzv. Saburova malíře. Ta byla zhotovena kolem roku 450 př. n. l. a nyní je umístěna v Národním archeologickém muzeu v Athénách. Vyskytuje se také často na renesančních a barokních obrazech a freskách, například na Michelangelově „Posledním soudu“ v Sixtinské kapli ve Vatikánu.

Charón se vyskytuje v Aristofanově komedii „Žáby“, a je to také první postava, s níž se v podsvětí setkává Dante (Božská komedie, Peklo, zpěv 3). V novele Thomase Manna „Smrt v Benátkách“ vystupuje jako Cháron gondoliér, který hlavního hrdinu vozí po Benátkách. Podobných narážek je ve starší i novější literatuře celá řada.

Odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Charón na Wikimedia Commons

Související články

Externí odkazy

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Charón. Sv. 12, str. 74