Šumavské podhůří: Porovnání verzí
→Geomorfologické podcelky: {{Viz též}} |
→Nejvyšší vrcholy: link |
||
Řádek 54: | Řádek 54: | ||
* [[Běleč (Šumavské podhůří)|Běleč]] (922 m) |
* [[Běleč (Šumavské podhůří)|Běleč]] (922 m) |
||
* [[Želivský vrch]] (770 m) |
* [[Želivský vrch]] (770 m) |
||
* [[Na |
* [[Na stráži (Bavorovská vrchovina)|Na stráži]] (700 m) |
||
Verze z 14. 1. 2011, 07:16
Šumavské podhůří je geomorfologický celek na severovýchodním okraji Šumavské hornatiny. Rozprostírá se na ploše 2407 km² (je tak rozsáhlejší než česká část vlastní Šumavy) a má průměrnou nadmořskou výšku 634 m.[1] Na západě a na jihu sousedí s Šumavou, na severu se Švihovskou vrchovinou a Blatenskou pahorkatinou, na východě s Českobudějovicku pánví a Novohradským podhůřím. Má charakter členité vrchoviny vrásno-zlomového původu s výraznou modelací selektivní eroze a denudace. Na jihovýchodě je tvořena širokými a oblými strukturními hřbety směru severozápad - jihovýchod. Kolmo na ně protékají hlavní toky podhůří Otava, Volyňka, Blanice a Vltava a vytvářejí hluboká až kaňonovitá údolí.
Geologická stavba
Šumavské podůří je tvořeno z rul, svorů a granulitů moldanubika.
Geomorfologické podcelky
Podhůří se člení na šest geomorfologických podcelků:
- Strážovská vrchovina
- Svatoborská vrchovina
- Vimperská vrchovina
- Prachatická hornatina
- Českokrumlovská vrchovina
- Bavorovská vrchovina
Nejvyšší vrcholy
Celkem je v tomto geomorfologickém celku 6 tisícovek[2]. Nejvyššími vrcholy jednotlivých podcelků jsou:
Související články
Reference
- ↑ DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987.
- ↑ FORMÁNEK, Tomáš. Tisícovky Čech, Moravy, Slezska. [s.l.]: Jerome, 2003. ISBN 80-903266-0-9.