Mamlúcký sultanát: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 30. 12. 2010, 15:10

Šablona:Infobox zaniklý stát Mamlúcký sultanát byl státní útvar řízený Mamlúky, kteří vládli Egyptu, Sýrii a sousedním oblastem od poloviny 13. století do začátku 16. století. V letech 1260 až 1517 vládli těmto oblastem jako součást dynastií Ajjúbovců a Abbásovců. V roce 1517 byli poraženi Turky, ale do roka se s nimi osmanský sultán usmířil a káhirské mamlúky opět pověřil řízením země^[1]. Další výrazné oslabení moci mamlúků přišlo v době Napoleonova tažení do Egypta, kdy bylo mamlúcké vojsko poraženo v tzv. bitvě pod pyramidami. Káhirští mamlúkové byli jedinou dlouhodobě existující dynastií, která se držela u moci bez závislosti na vlastní reprodukci, jelikož jejich řady tvořili výhradně nakoupení otroci. V době pádu Ajjúbovců byla většina Mamlúků Kypčaky. Byli vojenskými otroky, ale jejich postavení bylo vyšší než jiných otroků a běžných svobodných Egypťanů.

Dějiny

Vzestup

Mamlúcké pluky tvořily páteř pozdní Ajjúbovské armády. Každý sultán měl své osobní, dobře cvičené vojáky a As-Salih Ajjúb prostřednictvím Mamlúků udržoval moc. Jeho pluky čítaly na 800 až 1000 jezdců a jezdci byli přezdíváni Bahri(ové) (od arabského slova بحر - moře, řeka), protože jejich obydlí byla postavena na ostrově Rawda, na Nilu. Jednalo se většinou o Kipčacké Turky, pocházející z oblasti severně od Černého moře.

V roce 1249 vedl Ludvík IX. křížovou výpravu, invazi do Egypta. Dobyl Damiettu a poté pomalu postupoval na jih. Jak pokračovali, As-Salih Ajjúb zemřel a vlády se ujal jeho syn Al-Muazzam Turanšáh. Ten se nestihl dopravit k bitvě včas, avšak Bahrijští Mamlúci dokázali křižáky porazit a zajmout Ludvíka IX.. Nového sultána doprovázela jeho vlastní skupina Mamlúků, Mu`azzami(ové), kterým dával pravomoce na úkor Bahriů. Měsíc po zajmutí Ludvíka IX., skupinka Bahriů zabila Turanšáha.

Války s křižáky a Mongoly

Po smrti Turanšáha následovalo desetileté období politické destabilizace, během které se různé skupiny pokusily o uchopení moci. Roku 1254 se stala mocnou frakcí skupina pod velením Qutuze. Mnoho Bahriů opustilo Káhiru a začali sloužit ajjúbijským emírům v Sýrii. Mezitím, Mongolové pod velením Hülega dobyli Bagdád (1258) a směřovali dál na západ. Qutuz a Bahriové odložili vzájemné nesváry a spojili se proti společné hrozbě. Mamlúci se s Mongoly střetli v bitvě u Ain Jalut. I přes velké ztráty se Mamlúkům podařilo svého nepřítele porazit. Po odražení vnějších nepřátel pokračovaly boje mezi Qutuzem a Bahrii, které skončily Qutuzovou smrtí a vyhlášením sultanátu.

Mamlúci

Mamlúci (z arabštiny mamlúk, obvykle se překládá jako vlastněný = otrok, singulár: مملوك plurál: مماليك) byli původně vojenští otroci na orientálních dvorech a zároveň elitní islámští bojovníci. Jednalo se o Euroasijce zajaté v bojích nebo zakoupené v dětském věku na trhu s otroky. Po zakoupení byli podrobeni speciálnímu bojovému jezdeckému výcviku, aby se z nich stali tvrdí a nelítostní obránci svých pánů. Jenalo se o maskulinně orientovanou, asketickou a ortodoxně islámskou kastu otroků, která původně bezvýhradně sloužila svým pánům, ale od 9. století byli otroky už jen podle jména^[1]

↑ ^a ^b Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, Nakladatelství BB/art s.r.o. Praha 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 11 a 154 - 156

. Od té doby už mamlúkové sami nakupovali bílé chlapce, které vychovávali a sami se rozhodovali komu budou sloužit. Po ovládnutí Kavkazu Ruskem bylo stále obtížnější koupit na trhu s otroky další chlapce z této oblasti a tak začali mamlúkové do svých řad verbovat také mladé muže z Albánie a Řecka^[1]. Stali se vládnoucí vrstvou v Egyptě (1250–1517) a v Sýrii (1260–1516), v Iráku a v některých částech Indie.

Vláda a společnost

Mamlúcká domácnost

Své řady mamlúkové nedoplňovali biologickou reprodukcí, nýbrž nákupem chlapců, které cvičili v boji. Ctili nomádský způsob života, ale zároveň si užívali přepychu svých paláců v Egyptě. Mamlúkové měli manželky i harémy, ovšem postavení jejich žen bylo zvláštní, jelikož mamlúcká kultura byla silně maskulinní a nelpěla na nutnosti rozmnožování. V době Napoleonova tažení do Egypta byli mnozí Francouzi šokováni tím, že mamlúkové v sexu upřednosňovali mladé chlapce před ženami^[1]. Svůj majetek a postavení nemohl mamlúk přenést na své děti, ale vždy jen na jiného mamlúka, tedy na chlapce, zakoupeného na trhu s otroky. Toto pravidlo mamlúkové často obcházeli tím, že své syny prodávali do otroctví a ihned je zase vykoupili ^[1]

↑ ^a ^b ^c Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, str. 11 a 154 - 156

. Jinak se ale děti mamlúků nikdy nemohli stát elitními bojovníky a tak zastávali méně významné úřady při správě Egypta. Skutečnou rodinu mamlúků tvořili desítky zakoupených bílích chlapců, kteří si mezi sebou říkali bratře a svého pána nazývali otcem (používal se výraz Ustada) a byli k němu i ostatním mamlúkům loajální. Této loajalitě se říká khushdashiya (arabsky: خشداشية‎). Chlapci studovali náboženství a bojové umění. Když dospěli do určitého věku, jejich pán jim oficiálně daroval svobodu a oni pak jako dospělí mužové zůstávali oddáni svému Ustadovi. O majetek mamlúků se starali jejich ženy, jelikož mamlúci považovali obchodování a správu majetku za změkčilost, nehodnou velkých bojovníků. A tak ženy mamlúků disponovali obrovskými majetky, řídili chod paláce, vládli výběrčím daní a prostřednictvím milodarů pomáhali chudým ^[1]. Mamlúkové se snažili odlišit od většinové arabské populace, kterou v Egyptě ovládali, a tak si dávali turecká jména a spolu hovořili tureckým dialektem. Jako jediní měli také právo jezdit v Káhiře na koních, zatímco ostatní používali osly.

Architektura a umění

Součástí jejich samozvolené role ochránců islámské ortodoxie byla podpora stavby náboženských budov, včetně mešit. Stavělo se po celém území, většina budov se však stavěla v hlavním městě. Z těchto mamlúckých staveb jich mnoho přetrvalo do současnosti.

Seznam mamlúckých vládců

Mamlúčtí vládci s tureckým původem

Mu‘izzuddín Ajbak (1250–1257)
al-Mansúr Núruddín Alí (1257–1259)
al-Muzaffar Kutuz (1259–1260)
az-Záhir Ruknuddín Bajbars (1260–1277)
as-Sa‘íd Baraka (1277–1279)
al-Ádil Badruddín Salámiš (1279)
al-Mansúr Kalá’ún (1279–1290)
al-Ašraf Chalíl (1290–1293)
an-Násir Muhammad (1293–1294, 1298–1308, 1309–1340)
al-Ádil Kitbuga (1294–1296)
al-Mansúr Ladžin (1296–1298)
al-Muzaffar Bajbars (1308–1309)
al-Mansúr Abú Bakr (1340–1341)
al-Ašraf Kudžuk (1341–1342)
an-Násir Ahmad (1342)
as-Sálih Isma‘íl (1342–1345)
al-Kámil Ša‘bán (1345–1346)
al-Muzaffar Hádždží (1346–1347)
an-Násir al-Hasan (1347–1351, 1354–1360)
as-Sálih Saláhuddín (1351–1354)
al-Mansúr Muhammad (1360–1363)
al-Ašraf Ša‘bán (1363–1376)
al-Mansúr Alá’uddín Alí (1370–1381)
as-Sálih Hádždží (1381–1382, 1389–1390)

Mamlúčtí vládci s čerkeským původem

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mamluk Sultanate (Cairo) na anglické Wikipedii.

Literatura

TAUER, Felix. Svět islámu. Praha: [s.n.], 1984.

Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, Nakladatelství BB/art s.r.o. Praha 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 11 a 154 – 156."

Související články

Křížové výpravy

↑ Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, str. 154 - 156

[odkazovač-1] Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, Nakladatelství BB/art s.r.o. Praha 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 11 a 154 - 156

[odkazovač-2] Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, str. 11 a 154 - 156

[odkazovač-3] Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, str. 154 - 156

[1]

[1]

[1]

@@ Řádek 21: / Řádek 21: @@
 | zánik                   = [[1517]] -
 }}
-'''Mamlúcký sultanát''' byl státní útvar řízený Mamlúky, kteří vládli [[Egypt]]u, [[Sýrie|Sýrii]] a sousedním oblastem od poloviny [[13. století]] do začátku [[16. století]]. V letech [[1260]] až [[1517]] vládli těmto oblastem jako součást dynastií [[Ajjúbovci|Ajjúbovců]] a [[Abbásovci|Abbásovců]]. V roce [[1517]] byli poraženi [[Osmanská říše|Turky]], ale do roka se s nimi osmanský [[sultán]] usmířil a [[Káhira|káhirské]] mamlúky opět pověřil řízením země<ref name="odkazovač">Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, Nakladatelství BB/art s.r.o. Praha 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 11</ref>. Další výrazné oslabení moci mamlúků přišlo v době [[Napoleonovo egyptské tažení|Napoleonova tažení do Egypta]], kdy bylo mamlúcké vojsko poraženo v tzv. [[bitva pod pyramidami|bitvě pod pyramidami]]. Káhirští mamlúkové byli jedinou dlouhodobě existující dynastií, která se držela u moci bez závislosti na vlastní reprodukci, jelikož jejich řady tvořili výhradně nakoupení otroci. V době pádu [[Ajjúbovci|Ajjúbovců]] byla většina Mamlúků [[Polovci|Kypčaky]]. Byli vojenskými otroky, ale jejich postavení bylo vyšší než jiných otroků a běžných svobodných Egypťanů.
+'''Mamlúcký sultanát''' byl státní útvar řízený Mamlúky, kteří vládli [[Egypt]]u, [[Sýrie|Sýrii]] a sousedním oblastem od poloviny [[13. století]] do začátku [[16. století]]. V letech [[1260]] až [[1517]] vládli těmto oblastem jako součást dynastií [[Ajjúbovci|Ajjúbovců]] a [[Abbásovci|Abbásovců]]. V roce [[1517]] byli poraženi [[Osmanská říše|Turky]], ale do roka se s nimi osmanský [[sultán]] usmířil a [[Káhira|káhirské]] mamlúky opět pověřil řízením země<ref name="odkazovač">Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, Nakladatelství BB/art s.r.o. Praha 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 11 a 154 - 156</ref>. Další výrazné oslabení moci mamlúků přišlo v době [[Napoleonovo egyptské tažení|Napoleonova tažení do Egypta]], kdy bylo mamlúcké vojsko poraženo v tzv. [[bitva pod pyramidami|bitvě pod pyramidami]]. Káhirští mamlúkové byli jedinou dlouhodobě existující dynastií, která se držela u moci bez závislosti na vlastní reprodukci, jelikož jejich řady tvořili výhradně nakoupení otroci. V době pádu [[Ajjúbovci|Ajjúbovců]] byla většina Mamlúků [[Polovci|Kypčaky]]. Byli vojenskými otroky, ale jejich postavení bylo vyšší než jiných otroků a běžných svobodných Egypťanů.
 == Dějiny ==
@@ Řádek 33: / Řádek 33: @@
 == Mamlúci ==
-Mamlúci (z [[arabština|arabštiny]] ''mamlúk'', obvykle se překládá jako vlastněný = otrok, singulár: مملوك plurál: مماليك) byli původně vojenští otroci na orientálních dvorech a zároveň elitní [[islám]]ští bojovníci. Jednalo se o Euroasijce zajaté v bojích nebo zakoupené v dětském věku na trhu s otroky<ref name="odkazovač">Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, Nakladatelství BB/art s.r.o. Praha 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 11</ref>. Po zakoupení byli podrobeni speciálnímu bojovému jezdeckému výcviku, aby se z nich stali tvrdí a nelítostní obránci svých pánů. Jenalo se o maskulinně orientovanou, asketickou a ortodoxně islámskou [[Kasta|kastu]] otroků, která původně bezvýhradně sloužila svým pánům, ale od 9. století byli otroky už jen podle jména<ref name="odkazovač">Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, Nakladatelství BB/art s.r.o. Praha 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 11</ref>. Od té doby už mamlúkové sami nakupovali bílé chlapce, které vychovávali a sami se rozhodovali komu budou sloužit. Po ovládnutí [[Kavkaz]]u [[Rusko|Ruskem]] bylo stále obtížnější koupit na trhu s otroky další chlapce z této oblasti a tak začali mamlúkové do svých řad verbovat také mladé muže z [[Albánie]] a [[Řecko|Řecka]]<ref name="odkazovač">Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, Nakladatelství BB/art s.r.o. Praha 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 11</ref>.Stali se vládnoucí vrstvou v [[Egypt]]ě ([[1250]]–[[1517]]) a v [[Sýrie|Sýrii]] ([[1260]]–[[1516]]), v [[Irák]]u a v některých částech [[Indie]].
+Mamlúci (z [[arabština|arabštiny]] ''mamlúk'', obvykle se překládá jako vlastněný = otrok, singulár: مملوك plurál: مماليك) byli původně vojenští otroci na orientálních dvorech a zároveň elitní [[islám]]ští bojovníci. Jednalo se o Euroasijce zajaté v bojích nebo zakoupené v dětském věku na trhu s otroky. Po zakoupení byli podrobeni speciálnímu bojovému jezdeckému výcviku, aby se z nich stali tvrdí a nelítostní obránci svých pánů. Jenalo se o maskulinně orientovanou, asketickou a ortodoxně islámskou [[Kasta|kastu]] otroků, která původně bezvýhradně sloužila svým pánům, ale od 9. století byli otroky už jen podle jména<ref name="odkazovač"/><references/>. Od té doby už mamlúkové sami nakupovali bílé chlapce, které vychovávali a sami se rozhodovali komu budou sloužit. Po ovládnutí [[Kavkaz]]u [[Rusko|Ruskem]] bylo stále obtížnější koupit na trhu s otroky další chlapce z této oblasti a tak začali mamlúkové do svých řad verbovat také mladé muže z [[Albánie]] a [[Řecko|Řecka]]<ref name="odkazovač">Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, str. 11 a 154 - 156</ref>. Stali se vládnoucí vrstvou v [[Egypt]]ě ([[1250]]–[[1517]]) a v [[Sýrie|Sýrii]] ([[1260]]–[[1516]]), v [[Irák]]u a v některých částech [[Indie]].
 == Vláda a společnost ==
 === Mamlúcká domácnost ===
-Své řady mamlúkové nedoplňovali biologickou reprodukcí, nýbrž nákupem chlapců, které cvičili v boji<ref name="odkazovač">Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, Nakladatelství BB/art s.r.o. Praha 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 154 - 158</ref>. Ctili [[nomád]]ský způsob života, ale zároveň si užívali přepychu svých paláců v [[Egypt]]ě. Mamlúkové měli manželky i [[harém]]y, ovšem postavení jejich žen bylo zvláštní, jelikož mamlúcká kultura byla silně maskulinní a nelpěla na nutnosti rozmnožování. V době [[Napoleonovo egyptské tažení|Napoleonova tažení do Egypta]] byli mnozí [[Francouzi]] šokováni tím, že mamlúkové v sexu upřednosňovali mladé chlapce před ženami<ref name="odkazovač">Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, Nakladatelství BB/art s.r.o. Praha 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 154 - 158</ref>. Svůj majetek a postavení nemohl mamlúk přenést na své děti, ale vždy jen na jiného mamlúka, tedy na chlapce, zakoupeného na trhu s otroky<ref name="odkazovač">Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, Nakladatelství BB/art s.r.o. Praha 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 154 - 158</ref>. Toto pravidlo mamlúkové často obcházeli tím, že své syny prodávali do otroctví a ihned je zase vykoupili. Jinak se ale děti mamlúků nikdy nemohli stát elitními bojovníky a tak zastávali méně významné úřady při správě Egypta<ref name="odkazovač">Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, Nakladatelství BB/art s.r.o. Praha 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 154 - 158</ref>. Skutečnou rodinu mamlúků tvořili desítky zakoupených bílích chlapců, kteří si mezi sebou říkali ''bratře'' a svého pána nazývali ''otcem'' (používal se výraz ''Ustada'') a byli k němu i ostatním mamlúkům loajální. Této loajalitě se říká ''khushdashiya'' ([[arabština|arabsky]]: {{Cizojazyčně|ar|خشداشية}}). Chlapci studovali náboženství a bojové umění. Když dospěli do určitého věku, jejich pán jim oficiálně daroval svobodu a oni pak jako dospělí mužové zůstávali oddáni svému ''Ustadovi''. O majetek mamlúků se starali jejich ženy, jelikož mamlúci považovali obchodování a správu majetku za změkčilost, nehodnou velkých bojovníků. A tak ženy mamlúků disponovali obrovskými majetky, řídili chod paláce, vládli výběrčím daní a prostřednictvím milodarů pomáhali chudým<ref name="odkazovač">Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, Nakladatelství BB/art s.r.o. Praha 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 154 - 158</ref>. Mamlúkové se snažili odlišit od většinové arabské populace, kterou v Egyptě ovládali, a tak si dávali [[turecko|turecká]] jména a spolu hovořili tureckým dialektem<ref name="odkazovač">Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, Nakladatelství BB/art s.r.o. Praha 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 154 - 158</ref>. Jako jediní měli také právo jezdit v [[Káhira|Káhiře]] na koních, zatímco ostatní používali osly.
+Své řady mamlúkové nedoplňovali biologickou reprodukcí, nýbrž nákupem chlapců, které cvičili v boji. Ctili [[nomád]]ský způsob života, ale zároveň si užívali přepychu svých paláců v [[Egypt]]ě. Mamlúkové měli manželky i [[harém]]y, ovšem postavení jejich žen bylo zvláštní, jelikož mamlúcká kultura byla silně maskulinní a nelpěla na nutnosti rozmnožování. V době [[Napoleonovo egyptské tažení|Napoleonova tažení do Egypta]] byli mnozí [[Francouzi]] šokováni tím, že mamlúkové v sexu upřednosňovali mladé chlapce před ženami<ref name="odkazovač">Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, str. 11 a 154 - 156</ref>. Svůj majetek a postavení nemohl mamlúk přenést na své děti, ale vždy jen na jiného mamlúka, tedy na chlapce, zakoupeného na trhu s otroky. Toto pravidlo mamlúkové často obcházeli tím, že své syny prodávali do otroctví a ihned je zase vykoupili <ref name="odkazovač"/><references/>. Jinak se ale děti mamlúků nikdy nemohli stát elitními bojovníky a tak zastávali méně významné úřady při správě Egypta. Skutečnou rodinu mamlúků tvořili desítky zakoupených bílích chlapců, kteří si mezi sebou říkali ''bratře'' a svého pána nazývali ''otcem'' (používal se výraz ''Ustada'') a byli k němu i ostatním mamlúkům loajální. Této loajalitě se říká ''khushdashiya'' ([[arabština|arabsky]]: {{Cizojazyčně|ar|خشداشية}}). Chlapci studovali náboženství a bojové umění. Když dospěli do určitého věku, jejich pán jim oficiálně daroval svobodu a oni pak jako dospělí mužové zůstávali oddáni svému ''Ustadovi''. O majetek mamlúků se starali jejich ženy, jelikož mamlúci považovali obchodování a správu majetku za změkčilost, nehodnou velkých bojovníků. A tak ženy mamlúků disponovali obrovskými majetky, řídili chod paláce, vládli výběrčím daní a prostřednictvím milodarů pomáhali chudým <ref name="odkazovač">Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, str. 154 - 156</ref>. Mamlúkové se snažili odlišit od většinové arabské populace, kterou v Egyptě ovládali, a tak si dávali [[turecko|turecká]] jména a spolu hovořili tureckým dialektem. Jako jediní měli také právo jezdit v [[Káhira|Káhiře]] na koních, zatímco ostatní používali osly.
 == Architektura a umění ==
 Součástí jejich samozvolené role ochránců [[islám]]ské [[ortodoxie]] byla podpora stavby náboženských budov, včetně [[mešita|mešit]]. Stavělo se po celém území, většina budov se však stavěla v hlavním městě. Z těchto mamlúckých staveb jich mnoho přetrvalo do současnosti.
@@ Řádek 102: / Řádek 102: @@
 }}
 <!-- <references /> -->
 === Literatura ===
 {{Citace monografie
@@ Řádek 111: / Řádek 112: @@
  | jazyk = čeština
 }}
+* Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, Nakladatelství BB/art s.r.o. Praha 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 11 a 154 – 156."
 === Související články ===
 * [[Křížové výpravy]]