Privilegium maius: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 29. 12. 2010, 14:18

Privilegium maius (Větší privilegium) byl zfalšovaný středověký dokument, vytvořený na popud rakouského vévody Rudolfa IV. Habsburského v letech 1358–1359. Jednalo se o pozměněnou verzi tzv. Privilegia minus (Menší privilegium), vydaného císařem Fridrichem I. Barbarossou v roce 1156, který tímto dokumentem povýšil bývalou Východní marku (součást Bavorského vévodství) na samostatné vévodství.

Privilegia popsaná v dokumentu měla velký vliv na rakouskou politickou scénu a vytvořila zvláštní vazby mezi rodem Habsburků a Rakouskem.

Pozadí doby

Rod Habsburků získal vládu v Rakouském vévodství v roce 1282. Rudolf IV. (1339–1365) se snažil obnovit habsburský vliv na evropskou politiku budováním příbuzenských vztahů s císařem Karlem IV. a zvyšováním vážnosti rakouských panovníků. Nepatřil však mezi sedm kurfiřtů, říšských knížat s právem volit krále, jak ustanovil Karel IV. roku 1356 ve své Zlaté bule. Podobně jako Karel učinil Prahu centrem své vlády, snažil se Rudolf o totéž ve Vídni. Propůjčil městu zvláštní privilegia, započal velkolepé stavební plány a založil univerzitu. Toto vše mělo za cíl prestiž, legitimitu a vliv rodu a jeho rakouských zemí. Pro tento účel Rudolf objednal v zimě 1358/9 vytvoření dokumentu zvaného Privilegium maius. Smyslem nároků, které byly vepsány na různá místa původního textu, bylo postavit rakouské země na roveň kurfiřstvím a učinit je témě nezávislé na Říši.

Obsah dokumentu

Privilegium maius se skládá z pěti podvržených dokumentů. Některé z nich dokonce měli vydat historické římské provincii Noricum (ležící na území dnešního Rakouska) Julius Caesar a Nero. Ačkoliv byl svazek pečlivě vytvořen podle původního dokumentu, jehož originál se v téže době „ztratil“, byl již současníky, např. Franceskem Petrarkou, označen jako podvrh.

Rudolf IV. v podvrženém dokumentu prohlásil rakouské země za arcivévodství, obdařené podobnými právy, jako měly říšská knížectví, v nichž vládli kurfiřti. Mezi tato privilegia patřilo například:

nedělitelnost území;
následnictví prvorozeného syna (primogenitura), později rozšířená Pragmatickou sankcí (1713) i na ženské potomky;
nezávislé soudnictví a zákonodárná moc bez jakékoliv možnosti odvolání k císaři (privilegium de non evocando);
povolení používat určité symboly vlády.

Rudolf též vytvořil titul Pfalzerzherzog (arcivévoda falcký), podobného titulu rýnského kurfiřta. První habsburský vládce, který skutečně titul arcivévoda používal, byl Arnošt Železný, který vládl ve Vnitřních Rakousích v letech 1406–1424. Od 15. století pak všechna knížata z habsburského rodu byla titulována jako arciknížata (Erzherzöge).

Důsledky

Císař Karel IV. odmítl Privilegium maius potvrdit. Avšak Fridrich III., který byl jako první Habsburk korunován v roce 1452 císařem, byl schopen sám sobě a svým potomkům udělit povolení užívat titul arcivévody, což později potvrdili i jeho následovníci Rudolf II. a Karel VI. To však nezahrnovalo právo volit římského krále. V roce 1519 si proto musel arcivévoda Karel I. půjčit značnou sumu peněz na to, aby mohl uplatit kurfiřty, a zabezpečit si tak svoji volbu králem.

Privilegium maius zabezpečilo habsburkým arcivévodům postavení podobné králům, dávané v cizině najevo zvláštních odznaků moci. Habsburkové obdrželi nový základ pro svoji vládu v rakouských zemích. Rakousko a habsburský rod tak splynuly v jedno. Podvrh tedy nakonec znamenal úspěch. Rod později publikoval zvláštní vydání dokumentu a nepřipouštěl jakékoliv diskuse o jeho pravosti.

Dokument pozbyl svého významu v roce 1806, kdy zanikla Svatá říše římská. V roce 1852 Wilhelm Wattenbach prokázal, že se jedná o podvrh, a vytvořil označení Privilegium maius a Privilegium minus, aby oba dokumenty odlišil.

Odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Privilegium maius na Wikimedia Commons V tomto článku byl použit překlad textu z článku Privilegium Maius na anglické Wikipedii.

Literatura

HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie = Die Habsburger. Eine biographisches Lexikon. Překlad Milada a Milan Kouřimských. 3. vyd. Praha: Brána, 2010. 408 s. ISBN 978-80-7243-455-8. S. 365. Přeloženo ze čtvrtého, upraveného vydání.
VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. 1. doplněné a aktualizované. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4. S. 156–157.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+[[File:Privilegium maius detail.jpg|thumb|Detail titulní strany vydání Privilegia maius císaře [[Maxmilián I. Habsburský|Maxmiliána I.]] z roku [[1512]]]]
-{{Pracuje se}}
 '''Privilegium maius''' (Větší privilegium) byl zfalšovaný středověký dokument, vytvořený na popud rakouského vévody [[Rudolf IV. Habsburský|Rudolfa IV. Habsburského]] v letech [[1358]]–[[1359]]. Jednalo se o pozměněnou verzi tzv. [[Privilegium minus|Privilegia minus]] (Menší privilegium), vydaného císařem [[Fridrich I. Barbarossa|Fridrichem I. Barbarossou]] v roce [[1156]], který tímto dokumentem povýšil bývalou [[Východní marka|Východní marku]] (součást [[Bavorské vévodství|Bavorského vévodství]]) na samostatné [[vévodství]].
@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 == Pozadí doby ==
-Rod Habsburků získal vládu v Rakouském vévodství v roce [[1282]]. Rudolf IV. ([[1339]]–[[1365]]) se snažil obnovit habsburský vliv na evropskou politiku budováním příbuzenských vztahů s císařem [[Karel IV.|Karlem IV.]] a zvyšováním vážnosti rakouských panovníků. Nepatřil však mezi sedm [[kurfiřt]]ů, říšských knížat s právem volit krále, jak ustanovil Karel IV. roku [[1356]] ve své [[Zlatá bula Karla IV.|Zlaté bule]]. Podobně jako Karel učinil [[Praha|Prahu]] centrem své vlády, snažil se Rudolf o totéž ve [[Vídeň|Vídni]]. Propůjčil městu zvláštní privilegia, započal velkolepé stavební plány a založil [[Vídeňská univerzita|univerzitu]]. Toto vše mělo za cíl prestiž, legitimitu a vliv rodu a jeho rakouských zemí. Pro tento účel Rudolf objednal v zimě 1358/9 vytvoření dokumentu zvaného ''Privilegium maius''.
+Rod Habsburků získal vládu v Rakouském vévodství v roce [[1282]]. Rudolf IV. ([[1339]]–[[1365]]) se snažil obnovit habsburský vliv na evropskou politiku budováním příbuzenských vztahů s císařem [[Karel IV.|Karlem IV.]] a zvyšováním vážnosti rakouských panovníků. Nepatřil však mezi sedm [[kurfiřt]]ů, říšských knížat s právem volit krále, jak ustanovil Karel IV. roku [[1356]] ve své [[Zlatá bula Karla IV.|Zlaté bule]]. Podobně jako Karel učinil [[Praha|Prahu]] centrem své vlády, snažil se Rudolf o totéž ve [[Vídeň|Vídni]]. Propůjčil městu zvláštní privilegia, započal velkolepé stavební plány a založil [[Vídeňská univerzita|univerzitu]]. Toto vše mělo za cíl prestiž, legitimitu a vliv rodu a jeho rakouských zemí. Pro tento účel Rudolf objednal v zimě 1358/9 vytvoření dokumentu zvaného ''Privilegium maius''. Smyslem nároků, které byly vepsány na různá místa původního textu, bylo postavit rakouské země na roveň kurfiřstvím a učinit je témě nezávislé na [[Svatá říše římská|Říši]].
+== Obsah dokumentu ==
+Privilegium maius se skládá z pěti podvržených dokumentů. Některé z nich dokonce měli vydat historické [[Římská říše|římské]] provincii [[Noricum]] (ležící na území dnešního Rakouska) [[Julius Caesar]] a [[Nero]]. Ačkoliv byl svazek pečlivě vytvořen podle původního dokumentu, jehož originál se v téže době „ztratil“, byl již současníky, např. [[Francesco Petrarca|Franceskem Petrarkou]], označen jako podvrh.
+Rudolf IV. v podvrženém dokumentu prohlásil rakouské země za arcivévodství, obdařené podobnými právy, jako měly říšská knížectví, v nichž vládli kurfiřti. Mezi tato privilegia patřilo například:
+* nedělitelnost území;
+* následnictví prvorozeného syna (primogenitura), později rozšířená [[Pragmatická sankce|Pragmatickou sankcí]] ([[1713]]) i na ženské potomky;
+* nezávislé soudnictví a zákonodárná moc bez jakékoliv možnosti odvolání k [[císař]]i (privilegium de non evocando);
+* povolení používat určité symboly vlády.
+Rudolf též vytvořil titul ''Pfalzerzherzog'' (arcivévoda falcký), podobného titulu [[Rýnská Falc|rýnského]] kurfiřta. První habsburský vládce, který skutečně titul [[arcivévoda]] používal, byl [[Arnošt Habsburský (1377-1424)|Arnošt Železný]], který vládl ve [[Vnitřní Rakousy|Vnitřních Rakousích]] v letech [[1406]]–[[1424]]. Od 15. století pak všechna knížata z habsburského rodu byla titulována jako arciknížata (''Erzherzöge'').
+== Důsledky ==
+Císař Karel IV. odmítl Privilegium maius potvrdit. Avšak [[Fridrich III. Habsburský|Fridrich III.]], který byl jako první Habsburk korunován v roce [[1452]] císařem, byl schopen sám sobě a svým potomkům udělit povolení užívat titul arcivévody, což později potvrdili i jeho následovníci [[Rudolf II.]] a [[Karel VI.]] To však nezahrnovalo právo volit římského krále. V roce [[1519]] si proto musel arcivévoda [[Karel V.|Karel I.]] půjčit značnou sumu peněz na to, aby mohl uplatit kurfiřty, a zabezpečit si tak svoji volbu králem.
+Privilegium maius zabezpečilo habsburkým arcivévodům postavení podobné králům, dávané v cizině najevo zvláštních odznaků moci. Habsburkové obdrželi nový základ pro svoji vládu v rakouských zemích. Rakousko a habsburský rod tak splynuly v jedno. Podvrh tedy nakonec znamenal úspěch. Rod později publikoval zvláštní vydání dokumentu a nepřipouštěl jakékoliv diskuse o jeho pravosti.
+Dokument pozbyl svého významu v roce [[1806]], kdy zanikla [[Svatá říše římská]]. V roce [[1852]] [[Wilhelm Wattenbach]] prokázal, že se jedná o podvrh, a vytvořil označení Privilegium maius a Privilegium minus, aby oba dokumenty odlišil.
+== Odkazy ==
+{{Commonscat}}
+{{Překlad|jazyk=en|článek=Privilegium Maius|revize=401598060}}
+=== Literatura ===
+* {{Citace monografie | příjmení = Hamannová | jméno = Brigitte | odkaz na autora = Brigitte Hamannová | titul = Habsburkové. Životopisná encyklopedie = Die Habsburger. Eine biographisches Lexikon | vydavatel = Brána | místo = Praha | rok = 2010 | překladatelé = Milada a Milan Kouřimských | počet stran = 408 | strany = 365 | vydání = 3 | poznámka = Přeloženo ze čtvrtého, upraveného vydání | isbn = 978-80-7243-455-8}}
+* {{Citace monografie | příjmení = Veber | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Veber | spoluautoři = a kol. | titul = Dějiny Rakouska | vydání = 1. doplněné a aktualizované | místo = Praha | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | rok = 2009 | strany=156–157 | isbn = 978-80-7106-239-4}}
 [[Kategorie:Dějiny Rakouska]]
 [[Kategorie:Padělky]]
+[[da:Privilegium Maius]]
+[[de:Privilegium Maius]]
+[[en:Privilegium Maius]]
+[[it:Privilegium maius]]
+[[ru:Privilegium Maius]]