Modernismus (teologie): Porovnání verzí
m Odkaz na redirect: USA |
m →Modernistická krize: pravopis: předložka, + odkaz Encyklika |
||
Řádek 15: | Řádek 15: | ||
==Modernistická krize== |
==Modernistická krize== |
||
Papež [[Pius X.]] ([[1903]]–[[1914]]) reagoval na modernismus tím, že jej odsoudil jako herezi v |
Papež [[Pius X.]] ([[1903]]–[[1914]]) reagoval na modernismus tím, že jej odsoudil jako herezi v [[Encyklika|encyklice]] ''Pascendi Dominici gregis'' ([[1907]]) a dekretu ''Lamentabili sane exitu''. Kněz [[Umberto Benigni]] navíc zorganisoval skupinu katolických intelektuálů ''[[Sodalitium Pianum]]'' (Solidarita s Piem) – [[integrismus|integristů]] – která bojovala proti modernistům (a to též prostředky krajně pochybnými). |
||
[[Kategorie:Hereze]] |
[[Kategorie:Hereze]] |
Verze z 20. 7. 2006, 14:08
Jako modernismus se v náboženství označuje myšlenkový proud přelomu 19. a 20. století, který se pokusil spojit historické křesťanství s moderní vědou a filozofií.
Pojem modernismus byl nejprve použit v protestantství, avšak jeho zásady byly přijímány též teology jiných církví. Reakcí byl uvnitř protestantských církví křesťanský fundamentalismus a evangelikalismus. Modernismus však zasáhl také reformní židovství, především v USA. Nejdůležitějšího rozšíření se však modernismus dočkal v katolické církvi, kde též došlo k tzv. modernistické krizi.
Modernismus přišel s aplikací historicko-kritické metody v biblické exegezi a dějinách dogmatu. Dogmatické pravdy nejsou podle modernistů věčné, nýbrž dobově podmíněné.
Někteří modernisté
- Alfred Firmin Loisy: V L'Évangile et l'Église (1902) odhalil, že se Ježíš považoval za proroka a že nechtěl založil církev ani neuvažoval o svátostech. Podle Loisyho je úkolem církve dávat naději, nikoliv zvěstovat dogmata. Křesťanství má být náboženstvím humanismu, nikoliv kontroly myšlení.
- George Tyrrell
- Édouard Le Roy
- Baron Friedrich von Hügel
- Ernesto Buonaiuti
- Giovanni Semeria
- Antonio Fogazzaro
Modernistická krize
Papež Pius X. (1903–1914) reagoval na modernismus tím, že jej odsoudil jako herezi v encyklice Pascendi Dominici gregis (1907) a dekretu Lamentabili sane exitu. Kněz Umberto Benigni navíc zorganisoval skupinu katolických intelektuálů Sodalitium Pianum (Solidarita s Piem) – integristů – která bojovala proti modernistům (a to též prostředky krajně pochybnými).