Metro v Paříži: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Ebrambot (diskuse | příspěvky)
m robot přidal: hr:Pariški metro
m →‎Linkové vedení: - změna odkazu
Řádek 27: Řádek 27:
Během historie prošlo číslování drobnými změnami, některé linky byly časem spojeny (13 a původní 14), jiné rozděleny.
Během historie prošlo číslování drobnými změnami, některé linky byly časem spojeny (13 a původní 14), jiné rozděleny.


* [[1 (linka metra v Paříži)|1]]: [[La Défense]] - Château de Vincennes (od roku [[1900]], dnes provoz na pneumatikách)
* [[1 (linka metra v Paříži)|1]]: [[La Défense (stanice metra v Paříži)|La Défense]] - Château de Vincennes (od roku [[1900]], dnes provoz na pneumatikách)
* [[2 (linka metra v Paříži)|2]]: Porte Dauphine - Nation (od roku 1900)
* [[2 (linka metra v Paříži)|2]]: Porte Dauphine - Nation (od roku 1900)
* [[3 (linka metra v Paříži)|3]]: Pont de Levallois-Bécon - Gallieni (od roku [[1904]])
* [[3 (linka metra v Paříži)|3]]: Pont de Levallois-Bécon - Gallieni (od roku [[1904]])

Verze z 12. 12. 2010, 17:00

Vstup do metra ve stanici Anatole France
Vlak linky 4 ve stanici Cité

Síť podzemní dráhy v Paříži má 14 linek a patří k největším, nejstarším, nejznámějším a nejvytíženějším na světě. Provozovatelem sítě je společnost RATP, která zajišťuje dopravu v celé Paříži a rovněž i v jejím okolí.

Jedná se o síť o celkové délce 213 km. Cestujícím slouží spousty stanic, dnes je to již okolo tří set (z toho kolem šedesáti přestupních). Každá z celkových čtrnácti linek má vlastní trať (až na malé výjimky), linky jsou číslované a mají i svojí barvu.

Metro bylo otevřeno na počest Světové výstavy v roce 1900, kterou Paříž právě v této době pořádala. Metro bylo zprovozněno pod názvem Métropolitain (zkratka názvu dopravce Compagnie du chemin de fer métropolitain de Paris), což se následně zkrátilo na Métro. Tento název má neformálně pařížské metro dodnes; tato zkratka se bez dlouhého e potom rozšířila do celého světa, kde označuje podobné systémy podzemních drah.

Technický přehled

Rozchod kolejí pařížského metra je standardní evropský, 1435 mm. Napájení vozů zajišťuje přívodní třetí kolejnice, elektrický proud je zde pod napětím 750 V. Průměrná mezistaniční vzdálenost představuje 562 m, v centru Paříže se však stanice nacházejí k sobě mnohem blíže. Průměrná cestovní rychlost je 35 km/h, maximální technická pak dvojnásobná (s výjimkou, kterou tvoří linka 14, tam je to 80 km/h).

Historicky první linky byly budovány jako hloubené metodou „vykopej a přikryj“, a to vzhledem k primitivním stavebním technikám; ražené úseky tehdy v podstatě neexistovaly a nestavěly se. Proto jsou také tyto linky vedeny ve směru dopravně vytížených pařížských tříd. Kromě toho byly vybudovány také mnohé úseky jako nadzemní (tj. po viaduktech), či povrchové.

V druhé polovině 20. století se však pařížské metro ukázalo naopak jako průkopník nových technologií; roku 1998 zde byla velkolepě zprovozněna první linka zcela automatizovaná.

Dopravní význam

Denně pařížské metro přepraví kolem čtyř a půl milionů cestujících. Těm jsou k dispozici celkem dva typy vlaků; některé s ocelovými koly, tj. klasické, a jiné s koly na pneumatikách (jedná se o linky 1, 4, 6 a 11).

Metro nespojuje jen jednotlivé části metropole; vede i za její hranice, do měst jako například Saint-Denis, a obstarává i jejich dopravní spojení. Je to páteř celé pařížské dopravy. Na ještě delší vzdálenosti po celém Île-de-France zajišťuje vhodnou dopravní obslužnost síť městské železnice RER.

Vlaky

Délka souprav je různá, pohybuje se od tří až po šest vozů v jedné soupravě. Do provozu je nasazováno celkem sedm typů vozů metra. Nejstarší jsou z 60. let, ty nejnovější naopak připomínají spíše než několik vagónů spřažených ve vlak jeden dlouhý několikakloubový vůz – jsou celé průchodné od jednoho konce soupravy až na druhý. To pomáhá zvýšit kapacitu celého systému, který bývá v časech dopravních špiček velmi vytížen.

Mapa pařížského metra

Linkové vedení

Během historie prošlo číslování drobnými změnami, některé linky byly časem spojeny (13 a původní 14), jiné rozděleny.

  • 1: La Défense - Château de Vincennes (od roku 1900, dnes provoz na pneumatikách)
  • 2: Porte Dauphine - Nation (od roku 1900)
  • 3: Pont de Levallois-Bécon - Gallieni (od roku 1904)
    • 3bis: Gambetta - Porte des Lilas (větev trasy 3)
  • 4: Porte de Clignancourt - Porte d'Orléans (od roku 1908, dnes provoz na pneumatikách)
  • 5: Place d'Italie - Bobigny-Pablo Picasso (od roku 1906)
  • 6: Charles de Gaulle-Étoile - Nation (od roku 1900, dnes provoz na pneumatikách)
  • 7: Villejuif-Louis Aragon/Mairie d'Ivry - La Courneuve-8 Mai 1945 (od roku 1910)
    • 7bis: Louis Blanc - Pré-Saint-Gervais (větev trasy 7)
  • 8: Balard - Créteil-Préfecture (od roku 1913)
  • 9: Pont de Sèvres - Mairie de Montreuil (od roku 1922)
  • 10: Boulogne-Pont de Saint-Cloud - Gare d'Austerlitz (od roku 1913)
  • 11:Châtelet - Mairie des Lilas (od roku 1935, dnes provoz na pneumatikách)
  • 12: Mairie d'Issy - Porte de La Chapelle (od roku 1910)
  • 13: Châtillon-Montrouge - Gabriel Péri-Asnières-Gennevilliers/Saint Denis-Université (od roku 1923; v roce 1937 spojena s původní linkou 14)
  • 14: Saint-Lazare - Olympiades (Od roku 1998; plně automatizovaná, řízená počítačem – cestující si tak mohou užívat výhled přímo před vlak, z místa strojvedoucího. Původní linka 14 byla roku 1937 spojena s linkou 13.)

Odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Metro v Paříži na Wikimedia Commons

Šablona:Portál Metro


Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link GA Šablona:Link GA