Stolní počítač

IBM PC (IBM 5150) se zeleným monochromatickým monitorem (IBM 5151) a operačním systémem MS-DOS 5.0

Desktop (nebo desktopový počítač) je klasický stolní počítač, tak jak jej většina uživatelů zná. Tato zkratka pochází z angličtiny a dá se volně přeložit jako „na stole“.

Pod tímto pojmem se většinou rozumí klasické PC, které je možno používat samo o sobě. Není nutné jej napojit do systému střediskových počítačů. Hlavní použití tohoto termínu je pro rozlišení jednotlivých typů počítačů – laptop, PDA a desktop jsou nejčastější kategorie, do kterých se počítače rozdělují.

Desktopy patří mezi nejrozšířenější typ počítačů. Jsou používány ve školách, pro práci, ale i pro zábavu. Nejčastěji na nich uživatelé vytvářejí textové dokumenty, upravují fotografie a nebo používají ke vzájemné komunikaci přes Internetovou síť. Desktopy jsou modulární, lze je velmi jednoduše vylepšovat a přestavovat.

Pod pojmem desktop se také rozumí způsob umístění počítačové skříně - tzv. case. Rozumí se tím, že skříň leží horizontálně a monitor počítače leží na ní: Přesně tak, jak je vyobrazeno na této stránce.

Historie

1977–1982

První desktopové počítače se začaly vyrábět v pozdních 70. a 80. letech, protože tehdy ještě nebyly žádné PDA ani laptopy. Prvním masově rozšířeným a úspěšným desktopem byl počítač Apple II., který v roce 1977 představila firma Apple Computer. V roce 1982 pak přišel na svět první počítač typu „IBM kompatibilní“, s procesorem Intel 8086 a architekturou x86, k níž je (i přes spoustu dalších inovací) zachovávána zpětná kompatibilita doposud.

80. léta

Spolu s desktopy soupeřily různé koncepty počítačů. V 80. letech to byly 8bitové herní počítače (typu Atari 800, ZX Spectrum, Commodore 64, …), které neměly zvláštní skříň a potřebnou elektroniku schovávaly pod klávesnicí; na přelomu 80. a 90. let je postupně vystřídaly počítače 16bitové (jako např. Atari 130, Amiga 500/1200/…).

Otevřený koncept

Tyto 8- a 16bitové počítače (stejně jako počítače Apple) byly zpravidla vyráběny centrálně jednou firmou, naopak osobní počítače (u nichž desktopová podoba převládala) nabídly otevřený koncept, vznikly standardizované sloty a rozhraní, do nichž mohly být vloženy jiné než originální komponenty. Desktopový počítač se stal konfigurovatelnou „skládačkou“, ve které se dalo vyměnit téměř všechno od zdroje, počítačové skříně, základní desky, chlazení, procesoru a koprocesoru, paměti, rozšiřujících karet až po periferní zařízení. Vznikly tak příležitosti pro spoustu dalších výrobců počítačových komponent a doplňků a spolu s tím rostl i počítačový průmysl. Tato otevřená strategie se nakonec ukázala úspěšnější než centralizovaná výroba počítače jednou společností od začátku až do konce, a desktop tak úspěšně přežil éru 80. a 90. let.

90. léta

V polovině 90. let se konala druhá éra rozšíření desktopových počítačů, díky masové marketingové kampani o jejich Multimediálních možnostech. Druhá polovina 90. pak byla ve znamenání neustálého zvyšování výkonu procesorů a grafické karty spolu s inovacemi v multimediálních rozšířeních instrukční sady leckterého nově uvedeného procesoru.

21. století

Od konce 90. let, spolu s další miniaturizací výrazně vzrostla výroba notebooků a v 1. dekádě 21. století sílila nutnost (nebo móda) toho „být mobilní“ a „bezdrátový“. V třetím kvartálu roku 2008 prodej notebooků překonal prodej desktopů a přibližně ve stejné době nastoupily netbooky, Tablet PC, APU a několik dalších globálních trendů – např. hybridní zařízení kombinující počítač s mobilním telefonem nebo možnostmi GPS, spolu s mobilitou tendence snížit TDP, být ekologičtější atd. Desktopy jsou tedy nyní zanechány v kvantitativní menšině, ale stále mají své místo v podobě serverů a pracovních stanic v profesionálních pracovištích.

Související články

• Desktopové prostředí
• Osobní počítač
• PDA
• Hardware
• Software