Radcliffova linie: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
MelancholieBot (diskuse | příspěvky)
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m sjednocení nadpisů
Řádek 20: Řádek 20:
* [[Durandova linie]]
* [[Durandova linie]]


== Externí zdroje ==
== Externí odkazy ==
* [http://www.unc.edu/depts/diplomat/archives_roll/2002_01-03/chester_partition/chester_partition.html Kreslení indo-pákistánské hranice (anglicky)]
* [http://www.unc.edu/depts/diplomat/archives_roll/2002_01-03/chester_partition/chester_partition.html Kreslení indo-pákistánské hranice (anglicky)]



Verze z 16. 11. 2010, 12:56

Převažující náboženství v regionech Britské Indie v roce 1909

Radcliffova linie (anglicky Radcliffe Line) je označení pro linii, dělící Paňdžáb na indickou a pákistánskou část a Bengálsko na indickou a bangladéšskou (před vznikem Bangladéše východopákistánskou) část.

Jméno Radcliffova linie je odvozeno od Cyrila Radcliffa, předsedy rozhraničovacích komisí, které linii stanovily.

Historie

18. července 1947 schválil britský parlament Zákon o nezávislosti Indie, který nařídil demarkaci hranic dominií Indie a Pákistánu. Demarkace měla být provedena do noci ze 14. na 15. srpna 1947. Předsedou dvou rozhraničovacích komisí, paňdžábské a bengálské, byl jmenován londýnský právník Cyril Radcliffe. V obou komisích byli též vždy dva muslimové a dva hinduisté. Cyril Radcliffe doručil indickému místokráli svůj verdikt (soubor map a doprovodný text) již 13. srpna 1947. Rozhodl v podstatě sám – domorodí členové komise nebyli schopni se dohodnout.[1] Indický místokrál (Louis Mountbatten) premiéry nově vzniklých dominií (dominium Indie a dominium Pákistán) Džaváharlála Néhrúa a Lijákata Alího Chána s výsledkem práce obou komisí seznámil až 16. srpna 1947. Ve veřejnou známost pak tento výsledek vstoupil až následujícího dne.

Po zveřejnění Radcliffovy linie se naplno rozběhla vlna náboženských masakrů a započalo masové stěhování obyvatelstva do nově vzniklých států podle náboženské příslušnosti (muslimové do Pákistánu, hinduisté a sikhové do Indie). Celkový počet obětí na životech se odhaduje na 250 000 až dva milióny lidí. Nejhůře dopadl Paňdžáb, kde se přestěhovalo až deset miliónů lidí.[2]

Reference

  1. Strnad a kol. (2003), str. 821
  2. Strnad a kol. (2003), str. 821

Literatura

  • Filipský, Jan, Knotková-Čapková, Blanka, Marek, Jan, Vavroušková, Stanislava: Dějiny Bangladéše, Bhútánu, Malediv, Nepálu, Pákistánu a Šrí Lanky, Nakladatelství Lidové noviny (2003), Praha, ISBN 80-7106-647-8
  • Strnad, Jaroslav, Filipský, Jan, Holman, Jaroslav, Vavroušková, Stanislava: Dějiny Indie, Nakladatelství Lidové noviny (2003), Praha, ISBN 80-7106-493-9

Související články

Externí odkazy