Enzio Sardinský: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Ebrambot (diskuse | příspěvky)
šlus
Řádek 1: Řádek 1:
{{Pracuje se}}[[File:Enzo Codice Chigi.JPG|thumb|upright|Enzio v zajetí města Bologna ([[Giovanni Villani|Villaniho]] ''Nuova Cronica'')]]{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo=
[[File:Enzo Codice Chigi.JPG|thumb|upright|Enzio v zajetí města Bologna ([[Giovanni Villani|Villaniho]] ''Nuova Cronica'')]]{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo=
{{Příbuzný|otec|[[Fridrich II. Štaufský]]}}
{{Příbuzný|otec|[[Fridrich II. Štaufský]]}}
{{Příbuzný|matka|Adelaida z Urslinghenu}}
{{Příbuzný|matka|Adelaida z Urslinghenu}}
{{Příbuzný|I. manželka|Adéla z Lacon-Gunale}}
{{Příbuzný|I. manželka|Adéla z Lacon-Gunale}}
{{Příbuzný|II. manželka|neznémého jména z Egny}}
{{Příbuzný|II. manželka|neznámého jména z Egny}}
{{Příbuzný|dcera|Adelaida}}
{{Příbuzný|dcera|Adelaida}}
{{Příbuzný|dcera|Elena}}
{{Příbuzný|dcera|Elena}}
Řádek 9: Řádek 9:
{{Příbuzný|levobočná dcera|Konstancie}}
{{Příbuzný|levobočná dcera|Konstancie}}
{{Příbuzný|levobočný syn|Jindřich}}
{{Příbuzný|levobočný syn|Jindřich}}
}}'''Enzio Sardinský''', ''[[italština|it.]] Enzo di Sardegna'' ([1215]-[[11. března]] [[1272]] Bologna)<ref name="fmgEnzio">[http://fmg.ac/Projects/MedLands/GERMANY,%20Kings.htm#FriedrichIIGermanydied1250B www.fmg.ac]</ref> byl králem Korsiky a Sardiníe.
}}'''Enzio Sardinský''', ''[[italština|it.]] Enzo di Sardegna'' (zemřel [[11. března]] [[1272]] Bologna)<ref name="fmgEnzio">[http://fmg.ac/Projects/MedLands/GERMANY,%20Kings.htm#FriedrichIIGermanydied1250B www.fmg.ac]</ref> byl králem Korsiky a Sardiníe z dynastie [[Štaufové|Štaufů]].
Enzio byl nemanželským synem císaře [[Fridrich II. Štaufský|Fridricha II.]] a jeho zdatnou oporou během dlouhého sporu s papežskou kurií.<ref name="Úsvit382">{{Citace monografie | jméno= Peter | příjmení=Kováč | titul=Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.|vydavatel=Petr Kováč - Ars Auro Prior| místo= Praha | rok=2010| jazyk = |strany=382|isbn= 978-80-904298-2-6}}</ref> Velkou část života strávil ve vězení v Bologni.


== Život ==
Enzio byl nemanželským synem císaře [[Fridrich II. Štaufský|Fridricha II.]] ze vztahu s Adelaidou z Urslingenu. Z císařových levobočků byl nejstarší, zdědil po otci fyzickou podobu a Fridrich jej měl velmi rád. Enzio byl otci zdatnou oporou během dlouhého sporu s papežskou kurií. Roku 1238 byl pasován na rytíře a téhož roku se oženil s ovdovělou Adélou, jíž patřila polovina Sardínie. Nápad na sňatkové spojení vzešel od nevěstina klanu, který se tak chtěl vyvarovat nadvlády Pisánců. Sňatek byl roku 1246 z manželčina podnětu anulován, Enzio mezitím vybojoval [[bitva u Giglia|bitvu u Giglia]], kde se střetl s papežským loďstvem a byl zajat Miláňany. Roku 1247 se podílel na obléhání Parmy. Roku 1249 jej zajali Bolognané, kteří jej drželi mnoho let v zajetí.<ref name="Flor227">{{Citace monografie | titul = Florentské kroniky doby Dantovy | editoři = Zdeněk Kalista | redaktoři = | překladatelé = Zdeněk Kalista| vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1969 | strany = 227| isbn = |poznámka= dále jen [Florentské kroniky]}}</ref>
Enzio se narodil z Fridrichova vztahu s Adelaidou z Urslingenu. Z císařových levobočků byl nejstarší, zdědil po otci fyzickou podobu i zálibu v sokolnictví. Fridrich měl syna velmi rád.
Zemřel ve vězení, kde si dlouhou chvíli krátil skládáním básní a byl pohřben v kostele sv. Dominika v Bologni.<ref name="fmgEnzio"></ref>
{{Citát|...Enzio, jehož dokonce i všichni protivníci označovali za chvályhodného muže, byl vynikající rek a vynikal vrozenou šlechetností...|[[Ricobaldo z Ferrary]]<ref name="Úsvit381">''Úsvit'', str. 381</ref>}}
Roku 1238 byl Enzio pasován na rytíře a téhož roku se oženil s ovdovělou Adélou, jíž patřila polovina Sardínie. Nápad na sňatkové spojení vzešel od nevěstina klanu, který se tak chtěl vyvarovat nadvlády [[Pisa|Pisánců]]. Roku 1239 byl jmenován sardinským králem. Sňatek byl roku 1246 z manželčina podnětu anulován.


Enzio podporoval zájmy svého otce, byl jmenován generálním vikářem. Zúčastnil se [[bitva u Giglia|bitvy u Giglia]], kde se střetl s papežským loďstvem a u Gorgonzoly byl zajat [[Milán|Miláňany]] a poté vyměněn za jiného zajatce protistrany. Roku 1247 se podílel na obléhání [[Parma|Parmy]]. O dva roky později jej těsně po sňatku s dcerou [[Verona|veronského]] podesty v [[bitva u Fossalty|bitvě]] zajali Bolognané.{{#tag:ref| Fridrich varován astrology marně posílal synovi výstrahu před bitvou u Fossalty.<ref name="Úsvit348">''Úsvit'', str. 348 </ref>|group="pozn."}} Císař se marně snažil vyjednat synovo propuštění a již roku 1250 náhle zemřel.

Enzio se svobody nedočkal, byl vězněn až do své smrti roku 1272.<ref name="Flor227">{{Citace monografie | titul = Florentské kroniky doby Dantovy | editoři = Zdeněk Kalista | redaktoři = | překladatelé = Zdeněk Kalista| vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1969 | strany = 227| isbn = }}</ref> Dlouhou chvíli si krátil skládáním básní a byl pohřben v kostele sv. Dominika v Bologni.<ref name="fmgEnzio"></ref> Jeho osud ztvárnil [[Johann Josef Abert]] v opeře ''Král Enzio'' a palác, jenž mu sloužil za nucený příbytek se dnes jmenuje ''Palác krále Enzia''.


== Odkazy ==
== Odkazy ==
Řádek 24: Řádek 30:
<references />
<references />
=== Literatura ===
=== Literatura ===
* Christian Sperle, ''König Enzo von Sardinien und Friedrich von Antiochia. Zwei illegitime Söhne Kaiser Friedrichs II. und ihre Rolle in der Verwaltung des Regnum Italiae'', Peter Lang, 2001, ISBN 3-631-37457-7.

=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
* {{it}} [http://it.wikisource.org/wiki/Le_canzoni_di_re_Enzio Enziovy básně]



[[Kategorie:Štaufové]]
[[Kategorie:Štaufové]]
[[Kategorie:Narození 1215]]
[[Kategorie:Narození 13. století]]
[[Kategorie:Úmrtí 1272]]
[[Kategorie:Úmrtí 1272]]



Verze z 15. 10. 2010, 00:38

Enzio v zajetí města Bologna (Villaniho Nuova Cronica)

Příbuzenstvo
otec Fridrich II. Štaufský
matka Adelaida z Urslinghenu
I. manželka Adéla z Lacon-Gunale
II. manželka neznámého jména z Egny
dcera Adelaida
dcera Elena
levobočná dcera Magdaléna
levobočná dcera Konstancie
levobočný syn Jindřich

Enzio Sardinský, it. Enzo di Sardegna (zemřel 11. března 1272 Bologna)[1] byl králem Korsiky a Sardiníe z dynastie Štaufů.

Enzio byl nemanželským synem císaře Fridricha II. a jeho zdatnou oporou během dlouhého sporu s papežskou kurií.[2] Velkou část života strávil ve vězení v Bologni.

Život

Enzio se narodil z Fridrichova vztahu s Adelaidou z Urslingenu. Z císařových levobočků byl nejstarší, zdědil po otci fyzickou podobu i zálibu v sokolnictví. Fridrich měl syna velmi rád.

...Enzio, jehož dokonce i všichni protivníci označovali za chvályhodného muže, byl vynikající rek a vynikal vrozenou šlechetností...
— Ricobaldo z Ferrary[3]

Roku 1238 byl Enzio pasován na rytíře a téhož roku se oženil s ovdovělou Adélou, jíž patřila polovina Sardínie. Nápad na sňatkové spojení vzešel od nevěstina klanu, který se tak chtěl vyvarovat nadvlády Pisánců. Roku 1239 byl jmenován sardinským králem. Sňatek byl roku 1246 z manželčina podnětu anulován.

Enzio podporoval zájmy svého otce, byl jmenován generálním vikářem. Zúčastnil se bitvy u Giglia, kde se střetl s papežským loďstvem a u Gorgonzoly byl zajat Miláňany a poté vyměněn za jiného zajatce protistrany. Roku 1247 se podílel na obléhání Parmy. O dva roky později jej těsně po sňatku s dcerou veronského podesty v bitvě zajali Bolognané.[pozn. 1] Císař se marně snažil vyjednat synovo propuštění a již roku 1250 náhle zemřel.

Enzio se svobody nedočkal, byl vězněn až do své smrti roku 1272.[5] Dlouhou chvíli si krátil skládáním básní a byl pohřben v kostele sv. Dominika v Bologni.[1] Jeho osud ztvárnil Johann Josef Abert v opeře Král Enzio a palác, jenž mu sloužil za nucený příbytek se dnes jmenuje Palác krále Enzia.

Odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Enzio Sardinský na Wikimedia Commons Šablona:Portál Itálie Šablona:Portál Středověk

Poznámky

  1. Fridrich varován astrology marně posílal synovi výstrahu před bitvou u Fossalty.[4]

Reference

  1. a b www.fmg.ac
  2. KOVÁČ, Peter. Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.. Praha: Petr Kováč - Ars Auro Prior, 2010. ISBN 978-80-904298-2-6. S. 382. 
  3. Úsvit, str. 381
  4. Úsvit, str. 348
  5. Florentské kroniky doby Dantovy. Příprava vydání Zdeněk Kalista; překlad Zdeněk Kalista. Praha: Odeon, 1969. S. 227. 

Literatura

  • Christian Sperle, König Enzo von Sardinien und Friedrich von Antiochia. Zwei illegitime Söhne Kaiser Friedrichs II. und ihre Rolle in der Verwaltung des Regnum Italiae, Peter Lang, 2001, ISBN 3-631-37457-7.

Externí odkazy