David El'azar: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 2. 10. 2010, 14:27

Šablona:Infobox Vojenský velitel David „Dado“ Elazar (hebrejsky: דוד אלעזר; žil 27. srpna 1925 – 15. dubna 1976) byl izraelský generál a devátý náčelník Generálního štábu Izraelských obranných sil (IOS) sloužící v této funkci v letech 1972–1974. Po Jomkipurské válce byl nucen rezignovat po obvinění, že nese podíl na velkých izraelských ztrátách.

Biografie

Mládí

Elazar se narodil v Sarajevu, v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, v rodině sefardských Židů. V roce 1940 se přistěhoval do Palestiny v rámci programu mládežnická alija a usadil se v kibucu Ejn Šemer. Tam vstoupil do Palmach a v jeho řadách se účastnil řady bitev během války za nezávislost. Přes různé vojenské pozice byl nakonec velel slavnému batalionu ha-Porcim.

Vojenská kariéra

Po skončení války zůstal Elazar v armádě. V řadách obrněného sboru se v roce 1956 zúčastnil Sinajské války. Později zastával pozici zástupce velitele obrněného sboru a to až do roku 1961, kdy byl jmenován velitelem tohoto sboru. V roce 1964 byl jmenován velitelem severního velitelství. V této funkci prodělal Šestidenní válku v roce 1967 a dohlížel na izraelské obsazení Golanských výšin. Po válce byl jmenován do funkce velitele operací Generálního štábu IOS. 1. ledna 1972 byl jmenován náčelníkem Generálního štábu.

Náčelník Generálního štábu

V následných měsících ve funkci náčelníka Generálního štábu se Elazar zabýval zejména bojem s terorismem. Dne 30. května došlo letišti Lod k masakru, při kterém teroristé z japonské Rudé armády zabili 25 civilistů a 71 jich zranili. 5. září při letních olympijských hrách v Mnichově bylo při Mnichovském masakru Palestinci z Černého září zabito 11 izraelských sportovců. Jako odpověď na tento masakr Elazar nařídil do té doby největší útok proti palestinským základnám v Libanonu a Sýrii. V rámci operace Jaro mládí příslušníci zvláštních jednotek IOS Sajeret Matkal a Šajetet 13 se v noci z 9. na 10. dubna 1973 vylodili v Bejrútu a zavraždili řadu palestinských bojovníků včetně tří členů vedení Fatahu.

Na Elazarovův rozkaz bylo také sestřeleno libyjské dopravní letadlo, které díky navigační chybě zabloudilo do izraelského vzdušného prostoru. Zahynulo 100 cestujících.

Dne 27. května 1973 vyhlásilo velení IOS výjimečný stav a povolalo do služby záložníky jako odezvu na zvýšený pohyb egyptských jednotek. Výjimečný stav byl odvolán poté, co se ukázalo, že se jedná o egyptské vojenské cvičení. Později se zjistilo, že cvičení bylo součástí komplikovaného egyptského zastíracího plánu na oklamání Izraele.

1. října 1973 vypukla Jomkipurská válka útokem egyptských a syrských jednotek proti Izraeli. Díky špatnému vyhodnocení zpravodajských informací byla IOS zastižena nepřipravená. Začátku války předcházela Elazarova žádost o vyhlášení mobilizace. Ta byla ale šéfem Amanu Eli Zeirou a ministrem obrany Moše Dajanem odmítnuta, neboť válka je prý nepravděpodobná. Elazar se proto rozhodl vyhlásit omezenou mobilizaci na 5. října. Dajan navíc zamítl Elazarovo doporučení, aby izraelské letectvo provedlo preemtivní úder 1. října. Letadla nevzlétla.

Na počátku bojů zaznamenal Izrael těžké ztráty a jeho jednotky ustupovaly na Sinaji. Teprve po dokončení mobilizace a hrubých chybách na straně Egypta se podařilo útočníky zatlačit zpět a 16. října izraelské jednotky dokonce vstoupily do Egypta. Elazar patřil, zejména v prvních dnech bojů k jedněm z mála velitelů, kteří si zachovávali optimismus a dokázali na události hledět s chladnou hlavou (na rozdíl od jiných vysokých důstojníků, např. Dajana, který hovořil o „pádu Třetího chrámu.“ Válka zároveň odhalila velké rozdíly ve schopnostech mnoha velitelů. Elazar dokázal získat pomoc zkušených vojenských velitelů, kteří již z armády odešli (Aharona Jariva, Chajima Bar-Leva či Rechav'ama Ze'eviho) a kteří dokázali přinést řadu zkušeností.

Přestože Izrael dokázal v závěru války proniknout hluboko na syrské území a obsadit pozice ztracené na začátku bojů a na jižní frontě se hlavně díky nekonvenčnímu zbůsobu vedení války generálem Šaronem podařilo dokončit obklíčení egyptské Třetí armády, zaplatil Izrael vysokou cenu zejména v lidských obětech.

Vyšetřování

Velké lidské ztráty během Jomkipurské války a fakt, že byl Izrael přistižen naprosto nepřipravený vyvolaly mezi veřejností vlnu protestů. 21. listopadu, okamžitě po skončení války byla ustavena Agranatova komise mající za úkol vyšetřit příčiny tak fatálního selhání ze strany IOS a zpravodajských služeb. Komise se během několika měsíců sešla na 140 setkáních a vyslechla velké množství svědků. Ve své konečné zprávě mimo jiné uvedla, že Elazar „nese osobní zodpovědnost za hodnocení situace a připravenost IOS“ a doporučila, aby byl, společně s náčelníkem Amanu, vojenské zpravodajské služby, uvolněn z funkce.

Elazar ihned nabídl svou rezignaci tvrdíc, že byl obětován, neboť komise nenavrhla žádné sankce proti politickému vedení země. Zároveň si stěžoval, že nikdo nevzal v potaz jeho činnost během války. Elazar jako starší vojenský důstojník patřil ke skupině těch, kteří věřili, že arabské státy se po Šestidenní válce neodváží Izrael znovu napadnout a pokud tak učiní a pokud tak učíní, Izrael „rozdrtí jejich kosti“ (tato mylná a rozšířená představa byla v izraeli označována jako „koncepce“). Za tento výrok byl Elazar kritizován zejména, neboť ho pronesl 8. října, tedy v době, kdy Egypt odrazil izraelský pokus o protiofenzivu.

Zároveň se ale ozývalo mnoho hlasů, které tvrdily, že ministerská předsedkyně Golda Meirová a ministr obrany Moše Dajan nesou též podíl odpovědnosti. Veřejnost tento názor vesměs podporovala a výsledkem byl veřejný tlak na rezignaci těchto dvou čelních představitelů. Meirová a Dajan později skutečně odstoupili.

Úmrtí

David Elazar zemřel 15. dubna 1976 na infarkt během plavání a byl pohřben na Herzlově hoře v Jeruzalémě. Objevil se názor, že měl poškozené srdce jako následek obvinění ze strany Agranatovy komise.^[zdroj?]

Odkazy

Šablona:Portál Izrael

Poznámky

V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Elazar na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

(anglicky) Židovská agentura - David Elazar

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+{{Infobox Vojenský velitel
-[[Soubor:David Elazar grave.JPG|thumb|Elazarův hrob]]
+ | barva                = lightsteelblue
-'''David "Dado" Elazar''' ([[1925]]–[[1976]]) byl [[izrael]]ský [[generál]] a devátý [[Ramatkal|náčelník Generálního štábu]] [[Izraelské obranné síly|Izraelských obranných sil]] (IOS) sloužící v této funkci v letech [[1972]]–[[1974]]. Po [[Jomkipurská válka|Jomkipurské válce]] byl nucen rezignovat po obvinění, že nese podíl na velkých izraelských ztrátách.
+ | jméno                = David Elazar
+ | přezdívka            = Dado
+ | obrázek              = David Elazar grave.JPG
+ | šířka obrázku        = 200px
+ | popis                = Elazarův hrob
+ | datum narození       = [[27. srpen|27. srpna]] [[1925]]
+ | místo narození       = [[Sarajevo]], [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců|Království Srbů,<br/>Chorvatů a Slovinců]]
+ | datum úmrtí          = [[15. duben|15. dubna]] [[1976]]
+ | místo úmrtí          = [[Izrael]]
+ | civil                =
+ | hodnost              = [[generálporučík]] (''rav aluf''),<br/>[[ramatkal|náčelník Generálního štábu]]
+ | doba služby          = 1942–1973
+ | sloužil              = [[Palmach]]<br/>[[Izraelské obranné síly]]
+ | složka               =
+ | jednotka             =
+ | velel                =
+ | války                = [[File:Independence war ribbon.svg|50px|Stuha války za nezávislost]] [[První arabsko-izraelská válka|válka za nezávislost]]<br />[[File:Sinai war ribbon.svg|50px|Stuha sinajské války]] [[Suezská krize|sinajská válka]]<br />[[File:Six day war ribbon.svg|50px|Stuha šestidenní války]] [[šestidenní válka]]<br />[[File:Hatasharibon.svg|50px|Stuha opotřebovací války]] [[opotřebovací válka]]<br/>[[File:Yomkippurribon.svg|50px|Stuha jomkipurské války]] [[jomkipurská válka]]
+ | bitvy                =
+ | vyznamenání          =
+}}
+'''David „Dado“ Elazar''' ({{Vjazyce|he}}: דוד אלעזר; žil [[27. srpen|27. srpna]] [[1925]] – [[15. duben|15. dubna]] [[1976]]) byl [[izrael]]ský [[generál]] a devátý [[Ramatkal|náčelník Generálního štábu]] [[Izraelské obranné síly|Izraelských obranných sil]] (IOS) sloužící v této funkci v letech [[1972]]–[[1974]]. Po [[Jomkipurská válka|Jomkipurské válce]] byl nucen rezignovat po obvinění, že nese podíl na velkých izraelských ztrátách.
 == Biografie ==
 === Mládí ===
-Elazar se narodil v [[Sarajevo|Sarajevu]], v [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]], v rodině [[Sfaradim|sefardských]] [[Židé|Židů]]. V roce [[1940]] se přistěhoval do Palestiny v rámci programu mládežnická [[alija]] a usadil se v [[kibuc]]u [[Ein Šemer]]. Tam vstoupil do [[Palmach]] a v jeho řadách se účastnil řady bitev během [[První arabsko-izraelská válka|války za nezávislost]]. Přes různé vojenské pozice byl nakonec velel slavnému batalionu ha-Porcim.
+Elazar se narodil v [[Sarajevo|Sarajevu]], v [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců]], v rodině [[Sfaradim|sefardských]] [[Židé|Židů]]. V roce [[1940]] se přistěhoval do Palestiny v rámci programu mládežnická [[alija]] a usadil se v [[kibuc]]u [[Ejn Šemer]]. Tam vstoupil do [[Palmach]] a v jeho řadách se účastnil řady bitev během [[První arabsko-izraelská válka|války za nezávislost]]. Přes různé vojenské pozice byl nakonec velel slavnému batalionu ha-Porcim.
 === Vojenská kariéra ===
-Po skončení války zůstal Elazar v armádě. V řadách obrněného sboru se v roce [[1956]] zúčastnil [[Sinajská válka|Sinajské války]]. Později zastával pozici zástupce velitele obrněného sboru a to až do roku [[1961]], kdy byl jmenován velitelem tohoto sboru. V roce 1964 byl jmenován velitelem [[Severní velitelství (Izrael)|severního velitelství]]. V této funkci prodělal [[Šestidenní válka|Šestidenní válku]] v roce [[1967]] a dohlížel na izraelské obsazení [[Golanské výšiny|Golanských výšin]]. Po válce byl jmenován do funkce velitele operací Generálního štábu IOS. [[1. leden|1. ledna]] [[1972]] byl jmenován náčelníkem Generálního štábu.
+Po skončení války zůstal Elazar v armádě. V řadách obrněného sboru se v roce [[1956]] zúčastnil [[Suezská krize|Sinajské války]]. Později zastával pozici zástupce velitele obrněného sboru a to až do roku [[1961]], kdy byl jmenován velitelem tohoto sboru. V roce 1964 byl jmenován velitelem [[Severní velitelství (Izrael)|severního velitelství]]. V této funkci prodělal [[Šestidenní válka|Šestidenní válku]] v roce [[1967]] a dohlížel na izraelské obsazení [[Golanské výšiny|Golanských výšin]]. Po válce byl jmenován do funkce velitele operací Generálního štábu IOS. [[1. leden|1. ledna]] [[1972]] byl jmenován náčelníkem Generálního štábu.
 ==== Náčelník Generálního štábu ====
-V následných měsících ve funkci náčelníka Generálního štábu se Elazar zabýval zejména bojem s [[Terorismus|terorismem]]. [[30. května]] došlo [[Lod|letišti Lod]] k masakru, při kterém teroristé z japonské Rudé armády zabili 25 civilistů a 71 jich zranili. [[5. září]] při [[Letní olympijské hry 1972|letních olympijských hrách]] v [[Mnichov]]ě bylo při [[Mnichovský masakr|Mnichovském masakru]] Palestinci z [[Černé září (skupina)|Černého září]] zabito 11 izraelských sportovců. Jako odpověď na tento masakr Elazar nařídil do té doby největší útok proti palestinským základnám v [[Libanon]]u a [[Sýrie|Sýrii]]. V rámci [[operace Jaro mládí]] příslušníci zvláštních jednotek IOS [[Sajeret Matkal]] a [[Šajetet 13]] se v noci z 9. na 10. dubna [[1973]] vylodili v [[Bejrút]]u a zavraždili řadu palestinských bojovníků včetně tří členů vedení [[Fatah]]u.
+V následných měsících ve funkci náčelníka Generálního štábu se Elazar zabýval zejména bojem s [[Terorismus|terorismem]]. Dne [[30. květen|30. května]] došlo [[Lod|letišti Lod]] k masakru, při kterém teroristé z japonské Rudé armády zabili 25 civilistů a 71 jich zranili. [[5. září]] při [[Letní olympijské hry 1972|letních olympijských hrách]] v [[Mnichov]]ě bylo při [[Mnichovský masakr|Mnichovském masakru]] Palestinci z [[Černé září (skupina)|Černého září]] zabito 11 izraelských sportovců. Jako odpověď na tento masakr Elazar nařídil do té doby největší útok proti palestinským základnám v [[Libanon]]u a [[Sýrie|Sýrii]]. V rámci [[operace Jaro mládí]] příslušníci zvláštních jednotek IOS [[Sajeret Matkal]] a [[Šajetet 13]] se v noci z 9. na 10. dubna [[1973]] vylodili v [[Bejrút]]u a zavraždili řadu palestinských bojovníků včetně tří členů vedení [[Fatah]]u.
 Na Elazarovův rozkaz bylo také sestřeleno [[Libye|libyjské]] dopravní letadlo, které díky navigační chybě zabloudilo do izraelského vzdušného prostoru. Zahynulo 100 cestujících.
-[[27. května]] [[1973]] vyhlásilo velení IOS výjimečný stav a povolalo do služby záložníky jako odezvu na zvýšený pohyb [[Egypt|egyptských]] jednotek. Výjimečný stav byl odvolán poté, co se ukázalo, že se jedná o egyptské vojenské cvičení. Později se zjistilo, že cvičení bylo součástí komplikovaného egyptského zastíracího plánu na oklamání Izraele.
+Dne [[27. květen|27. května]] [[1973]] vyhlásilo velení IOS výjimečný stav a povolalo do služby záložníky jako odezvu na zvýšený pohyb [[Egypt|egyptských]] jednotek. Výjimečný stav byl odvolán poté, co se ukázalo, že se jedná o egyptské vojenské cvičení. Později se zjistilo, že cvičení bylo součástí komplikovaného egyptského zastíracího plánu na oklamání Izraele.
-[[1. říjen|1. října]] [[1973]] vypukla [[Jomkipurská válka]] útokem egyptských a syrských jednotek proti Izraeli. Díky špatnému vyhodnocení zpravodajských informací byla IOS zastižena nepřipravená. Začátku války předcházela Elazarova žádost o vyhlášení mobilizace. Ta byla ale šéfem [[Aman (zpravodajská služba)|Amanu]] [[Eli Zeira|Eli Zeirou]] a [[Ministr obrany Izraele|ministrem obrany]] [[Moše Dajan]]em odmítnuta, neboť válka je prý nepravděpodobná. Elazar se proto rozhodl vyhlásit omezenou mobilizaci na [[5. října]]. Dajan navíc zamítl Elazarovo doporučení, aby izraelské letectvo provedlo preemtivní úder 1. října. Letadla nevzlétla.
+[[1. říjen|1. října]] [[1973]] vypukla [[Jomkipurská válka]] útokem egyptských a syrských jednotek proti Izraeli. Díky špatnému vyhodnocení zpravodajských informací byla IOS zastižena nepřipravená. Začátku války předcházela Elazarova žádost o vyhlášení mobilizace. Ta byla ale šéfem [[Aman (zpravodajská služba)|Amanu]] [[Eli Zeira|Eli Zeirou]] a [[Ministr obrany Izraele|ministrem obrany]] [[Moše Dajan]]em odmítnuta, neboť válka je prý nepravděpodobná. Elazar se proto rozhodl vyhlásit omezenou mobilizaci na [[5. říjen|5. října]]. Dajan navíc zamítl Elazarovo doporučení, aby izraelské letectvo provedlo preemtivní úder 1. října. Letadla nevzlétla.
-Na počátku bojů zaznamenal Izrael těžké ztráty a jeho jednotky ustupovaly na [[Sinajský poloostrov|Sinaji]]. Teprve po dokončení mobilizace a hrubých chybách na straně Egypta se podařilo útočníky zatlačit zpět a [[16. října]] izraelské jednotky dokonce vstoupily do Egypta. Elazar patřil, zejména v prvních dnech bojů k jedněm z mála velitelů, kteří si zachovávali optimismus a dokázali na události hledět s chladnou hlavou (na rozdíl od jiných vysokých důstojníků, např. Dajana, který hovořil o „''pádu Třetího chrámu''.“ Válka zároveň odhalila velké rozdíly ve schopnostech mnoha velitelů. Elazar dokázal získat pomoc zkušených vojenských velitelů, kteří již z armády odešli ([[Aharon Jariv|Aharona Jariva]], [[Chajim Bar-Lev|Chajima Bar-Leva]] či [[Rechavam Ze'evi|Rechavama Ze'eviho]]) a kteří dokázali přinést řadu zkušeností.
+Na počátku bojů zaznamenal Izrael těžké ztráty a jeho jednotky ustupovaly na [[Sinajský poloostrov|Sinaji]]. Teprve po dokončení mobilizace a hrubých chybách na straně Egypta se podařilo útočníky zatlačit zpět a [[16. říjen|16. října]] izraelské jednotky dokonce vstoupily do Egypta. Elazar patřil, zejména v prvních dnech bojů k jedněm z mála velitelů, kteří si zachovávali optimismus a dokázali na události hledět s chladnou hlavou (na rozdíl od jiných vysokých důstojníků, např. Dajana, který hovořil o „''pádu Třetího chrámu''.“ Válka zároveň odhalila velké rozdíly ve schopnostech mnoha velitelů. Elazar dokázal získat pomoc zkušených vojenských velitelů, kteří již z armády odešli ([[Aharon Jariv|Aharona Jariva]], [[Chajim Bar-Lev|Chajima Bar-Leva]] či [[Rechav'am Ze'evi|Rechav'ama Ze'eviho]]) a kteří dokázali přinést řadu zkušeností.
 Přestože Izrael dokázal v závěru války proniknout hluboko na syrské území a obsadit pozice ztracené na začátku bojů a na jižní frontě se hlavně díky nekonvenčnímu zbůsobu vedení války generálem [[Ariel Šaron|Šaronem]] podařilo dokončit obklíčení egyptské Třetí armády, zaplatil Izrael vysokou cenu zejména v lidských obětech.
 ==== Vyšetřování ====
-Velké lidské ztráty během Jomkipurské války a fakt, že byl Izrael přistižen naprosto nepřipravený vyvolaly mezi veřejností vlnu protestů. [[21. listopadu]], okamžitě po skončení války byla ustavena [[Arganatova komise]] mající za úkol vyšetřit příčiny tak fatálního selhání ze strany IOS a zpravodajských služeb. Komise se během několika měsíců sešla na 140 setkáních a vyslechla velké množství svědků. Ve své konečné zprávě mimo jiné uvedla, že Elazar „''nese osobní zodpovědnost za hodnocení situace a připravenost IOS''“ a doporučila, aby byl, společně s náčelníkem Amanu, vojenské zpravodajské služby, uvolněn z funkce.
+Velké lidské ztráty během Jomkipurské války a fakt, že byl Izrael přistižen naprosto nepřipravený vyvolaly mezi veřejností vlnu protestů. [[21. listopad]]u, okamžitě po skončení války byla ustavena [[Agranatova komise]] mající za úkol vyšetřit příčiny tak fatálního selhání ze strany IOS a zpravodajských služeb. Komise se během několika měsíců sešla na 140 setkáních a vyslechla velké množství svědků. Ve své konečné zprávě mimo jiné uvedla, že Elazar „''nese osobní zodpovědnost za hodnocení situace a připravenost IOS''“ a doporučila, aby byl, společně s náčelníkem Amanu, vojenské zpravodajské služby, uvolněn z funkce.
-Elazar ihned nabídl svou rezignaci tvrdíc, že byl obětován, neboť komise nenavrhla žádné sankce proti politickému vedení země. Zároveň si stěžoval, že nikdo nevzal v potaz jeho činnost během války. Elazar jako starší vojenský důstojník patřil ke skupině těch, kteří věřili, že arabské státy se po Šestidenní válce neodváží Izrael znovu napadnout a pokud tak učiní a pokud tak učíní, Izrael „''rozdrtí jejich kosti''“ (tato mylná a rozšířená představa byla v izraeli označována jako „''koncepce''“). Za tento výrok byl Elazar kritizován zejména, neboť ho pronesl [[8. října]], tedy v době, kdy Egypt odrazil izraelský pokus o protiofenzivu.
+Elazar ihned nabídl svou rezignaci tvrdíc, že byl obětován, neboť komise nenavrhla žádné sankce proti politickému vedení země. Zároveň si stěžoval, že nikdo nevzal v potaz jeho činnost během války. Elazar jako starší vojenský důstojník patřil ke skupině těch, kteří věřili, že arabské státy se po Šestidenní válce neodváží Izrael znovu napadnout a pokud tak učiní a pokud tak učíní, Izrael „''rozdrtí jejich kosti''“ (tato mylná a rozšířená představa byla v izraeli označována jako „''koncepce''“). Za tento výrok byl Elazar kritizován zejména, neboť ho pronesl [[8. říjen|8. října]], tedy v době, kdy Egypt odrazil izraelský pokus o protiofenzivu.
 Zároveň se ale ozývalo mnoho hlasů, které tvrdily, že [[Premiér Izraele|ministerská předsedkyně]] [[Golda Meirová]] a ministr obrany Moše Dajan nesou též podíl odpovědnosti. Veřejnost tento názor vesměs podporovala a výsledkem byl veřejný tlak na rezignaci těchto dvou čelních představitelů. Meirová a Dajan později skutečně odstoupili.
 === Úmrtí ===
-David Elazar zemřel [[15. dubna]] [[1976]] na [[infarkt]] během plavání a byl pohřben na [[Herzlova hora|Herzlově hoře]] v [[Jeruzalém]]ě. Objevil se názor, že měl poškozené srdce jako následek obvinění ze strany Arganatovy komise.{{chybí zdroj}}
+David Elazar zemřel [[15. duben|15. dubna]] [[1976]] na [[infarkt]] během plavání a byl pohřben na [[Herzlova hora|Herzlově hoře]] v [[Jeruzalém]]ě. Objevil se názor, že měl poškozené srdce jako následek obvinění ze strany Agranatovy komise.{{chybí zdroj}}
 == Odkazy ==