Africká hudba

V širším smyslu hudba obyvatelstva celého afrického kontinentu (i arabskoislámská hudba), v užším smyslu lidová hudba černých obyvatel Afriky. Je velmi těsně spojena s životními a pracovními úkony obyvatel a s kultovními obřady. Je záležitostí vždy celého kolektivu, je jí připisována magická moc. Pro velkou rozlohu území zahrnuje velmi odlišné typy. Vokální hudba je převážně jednohlasá, někdy též vícehlasá s paralelním vedením hlasů v terciích, kvartách, ale též heterofonní až polyfonní. K charakteristickým znakům africké hudby patří krátké melodicko-rytmické fráze (patterns), které jsou opakovány a rozvíjeny responsoriální, popřípadě antifonální technikou (princip zvolání a odpovědi). Z hlediska tónového systému převládá v africké hudbě pentatonika, bohatá je rytmická stránka (častá polyrytmie). Hudební nástroje jsou vyráběny zvláště z kmenů stromů, bambusu, slonoviny, zvířecích koží a plodů některých tropických tykvovitých rostlin, převažují nástroje bicí (bubny, chřestítka, rolničky, zvony), z dechových jsou zastoupeny různé druhy příčných fléten a píšťal, dále jednoduché trubky a rohy, často se uplatňují i strunné drnkací nástroje. Profesionální africké hudební umění se rozvíjí jako výsledek národně osvobozeneckého boje, středisky rozvoje jsou zvláště Ghana, Nigérie, Senegal.