Oxid arsenitý: Porovnání verzí
→Příznaky otravy: +případ KH |
m robot přidal: sh:Arsenolit; kosmetické úpravy |
||
Řádek 104: | Řádek 104: | ||
* pruhy na nehtech a jejich lámavost |
* pruhy na nehtech a jejich lámavost |
||
V místech, kde byly [[podzemní voda|podzemní vody]], užívané jako zdroj [[pitná voda|pitné vody]], bohaté na sloučeniny arsenu, je známo, že organismus místních obyvatel si na nadměrný přísun arsenu do těla zvykl a projevy chronické otravy s buď neprojevily vůbec, nebo byly jen velmi mírné. Dnes je tento jev díky chemické kontrole zdrojů vody velmi vzácný. Může se však objevit tam, kde nebylo správně naloženo s uzavřenými [[Důl| |
V místech, kde byly [[podzemní voda|podzemní vody]], užívané jako zdroj [[pitná voda|pitné vody]], bohaté na sloučeniny arsenu, je známo, že organismus místních obyvatel si na nadměrný přísun arsenu do těla zvykl a projevy chronické otravy s buď neprojevily vůbec, nebo byly jen velmi mírné. Dnes je tento jev díky chemické kontrole zdrojů vody velmi vzácný. Může se však objevit tam, kde nebylo správně naloženo s uzavřenými [[Důl|důln]]ími díly; příkladem může být výskyt arsenu ve vodě a [[Půda (pedologie)|půdě]] u [[Kutná Hora|Kutné Hory]] jako důsledek unikající vody z bývalého dolu na [[Kaňk (352 m)|Kaňku]].<ref>[http://www.mu.kutnahora.cz/data/pageadds/1265_OHS.doc Výsledky screeningu možné zátěže arsenem a kadmiem obyvatel Kutné Hory provedené v listopadu 2000 v Malíně]</ref> |
||
=== Léčení === |
=== Léčení === |
||
Řádek 159: | Řádek 159: | ||
[[ro:Arsenic]] |
[[ro:Arsenic]] |
||
[[ru:Оксид мышьяка(III)]] |
[[ru:Оксид мышьяка(III)]] |
||
[[sh:Arsenolit]] |
|||
[[sl:Arzenov trioksid]] |
[[sl:Arzenov trioksid]] |
||
[[sr:Арсенолит]] |
[[sr:Арсенолит]] |
Verze z 28. 9. 2010, 23:56
Šablona:Infobox Chemická sloučenina
Oxid arsenitý, známý také pod triviálním názvem arsenik nebo otrušík, případně pod staršími českými jmény utrejch nebo utrých, je jeden ze tří oxidů arsenu. Setkáváme se s ním nejčastěji v podobě bílého krystalického nebo amorfního prášku nebo hrudek. Jedná se o látku bez zápachu, velmi toxickou. Arsen má rovněž karcinogenní účinky, tudíž může při dlouhodobé otravě dojít k rozvoji nádorů, např. rakoviny kůže, plic nebo jater.
Připravuje se oxidací kovového práškového arsenu vzdušným kyslíkem při zahřívání na vyšší teplotu:
- 4 As + 3 O2 → As4O6,
případně žíháním arsenových rud za přístupu vzduchu, např. arsenopyritu:
- 4 FeAsS + 10 O2 → 2 Fe2O3 + As4O6 + 4 SO2,
přičemž čistý oxid arsenitý sublimuje při teplotě 315 °C (za normálního tlaku).
Oxid arsenitý se vyskytuje ve třech modifikacích: krystaluje jednak v krychlové, jednak v jednoklonné soustavě, nebo jako amorfní forma. V roztoku a v plynné fázi se vyskytuje v dimerní formě (viz tabulka); teprve při zahřátí par nad 1800 °C se mění v monomerní formu sumárního vzorce As2O3. Je slabě rozpustný ve vodě a dobře rozpustný v kyselině chlorovodíkové za vzniku chloridu arsenitého:
- As4O6 + 12 HCl → 4 AsCl3 + 6 H2O
Oxid arsenitý je amfoterní, tzn. rozpouští se v kyselinách i v silných zásadách, např. hydroxidu draselném za vzniku solí kyseliny arsenité, arsenitanů, v tomto případě arsenitanu tridraselného:
- As4O6 + 12 KOH → 4 K3AsO3 + 6 H2O.
Kyslíkem se dále oxiduje na oxid arseničný:
- As4O6 + 2 O2 → As4O10.
V přírodě se oxid arsenitý nachází ve formě minerálů arsenolitu, tzv. arsenový květ (krychlová modifikace) a claudetitu (jednoklonná modifikace).
Použití
V minulosti nacházel velmi široké uplatnění:
- příprava jiných sloučenin arsenu v anorganické a organické chemii
- výroba skla (čeření skla)
- výroba emailů a barev (tzv. arseniková zeleň)
- konzervace kůže a dřeva
- jako součást jedů na hlodavce (rodenticidy)
- jako součást prostředků pro hubení roztočů (akaricidy)
Oxid arsenitý se v současnosti již k těmto účelům nevyužívá, zejména z důvodu jeho toxicity, karcinogenity a nepříznivého vlivu na přírodní prostředí.
Otrava arsenikem
Otrava arsenikem je nejčastějším případem otravy sloučeninami arsenu. Přibližně 1000 let byl arsenik užíván jako jed na hlodavce, protože je bezbarvý, bez chuti a zápachu. Na přelomu 19. a 20. století byl užíván v medicíně jako Fowlerův roztok (Liquor Kalii arsenicosi) v jednoprocentní směsi s uhličitanem draselným, zejména k léčení kožních onemocnění. Při předávkování tento koktejl způsoboval vleklou (chronickou) otravu.
Smrt nastává po požití 0,3 g arseniku (s ohledem na individuální stav osoby). Při dostatečně velké dávce nastává smrt během několika hodin. Smrtelná dávka (LD50) je 20 mg/kg
Příznaky otravy
Příznaky akutní otravy jsou bolest břicha, nucení ke zvracení a třes. Při požití menší dávky nebo při vleklé otravě nastupují příznaky apatie, zvracení, průjem, později dehydratace, selhání ledvin. Pokud postižená osoba přežije toto období, dochází k trvalému poškození jater a nervového systému (polyneuropatie).
Jinými běžnými příznaky vleklé otravy jsou:
- kožní změny
- zánět středního ucha
- bolesti břicha
- průjmy
- poruchy periferní cirkulace krve
- úbytek míšní hmoty
- padání vlasů
- pruhy na nehtech a jejich lámavost
V místech, kde byly podzemní vody, užívané jako zdroj pitné vody, bohaté na sloučeniny arsenu, je známo, že organismus místních obyvatel si na nadměrný přísun arsenu do těla zvykl a projevy chronické otravy s buď neprojevily vůbec, nebo byly jen velmi mírné. Dnes je tento jev díky chemické kontrole zdrojů vody velmi vzácný. Může se však objevit tam, kde nebylo správně naloženo s uzavřenými důlními díly; příkladem může být výskyt arsenu ve vodě a půdě u Kutné Hory jako důsledek unikající vody z bývalého dolu na Kaňku.[1]
Léčení
- vypumpování žaludku s dodatkem magnesia
- podání protijedu metallorum Sautera
- léčení následného porušení elektrolytické rovnováhy těla, nízkého krevního tlaku aj.
Regulace
V lednu 2010 byl Evropskou agenturou pro chemické látky zařazen na kandidátský seznam nebezpečných látek vzbuzujících mimořádní obavy pro autorizaci dle směrnice REACH.[2]
Reference
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.