Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete

Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete (někdy s čárkou) zkráceně často jen Večer tříkrálový je hra od Williama Shakespearea. V originále název zní Twelfth Night, or What You Will, zkráceně často jen Twelfth Night. V překladu Antonína Přidala název zní Večer tříkrálový aneb Co kdo chce, v překladu Josefa Václava Sládka Večer tříkrálový neb Cokoli chcete. V překladu Aloise Bejblíka z roku 1978 název zní Komedie masopustu čili ať si to každý přebere jak chce.

Předpokládá se, že hra byla napsána mezi roky 1599 - 1601. Známe ji z foliového svazku z roku 1623.

Děj

Šablona:Spoiler (dle překladu Erika Adolfa Saudka)

I.1 Vévoda Orsino je nešťastně zamilován do Olivie, nic ho nebaví, sluhové nejsou přijímáni k Olivii, neví si s Vévodou rady.

I.2. Přímoří. Viola přežila ztroskotání lodi, domnívá se, že její bratr Sebastiano utonul, přesvědčí kapitána, aby jí pomohl vydávat se za chlapce – kleštěnce, aby byla přijata do služeb vévody, o kterém slyšela od otce (který zemřel, když jí bylo třináct)

I.3 Říhal, strýc Olivie je věčně opilý. Marie, Oliviina společnice ho kárá, nechce, aby Olivii v opilosti dohazoval nápadníky jako je rytíř Ondřej Třasořitka. Přichází Třasořitka, je to hlupák, Marii nazývá Slečna Marie Dejsedoní, potom co ho Říhal pobídne „Dej se do ní.“ Říhal si zřejmě z Třasořitky utahuje, chválí mu jeho tanec a nechá ho skákat co nejvýš.

I.4 Valentino, Orsinův sluha se diví, jak rychle si Cesario-Viola získala vévodovu náklonnost. Vévoda zadává C úkol, aby mu šel namlouvat Olivii a nevracel se dřív, než ho O vyslyší.

I.5 Šašek zkouší svůj vtip na Marii. Přichází Olivie, nemá na š náladu, ten svým vtipem dokáže, že s ním mluví, nechá si dokazovat, proč je ona sama bláznem – protože truchlí pro smrt bratra, který je v nebi. „ Je jistě v pekle, milá madono.“ „Vím, že je v nebi, milý šašku.“ „Tím větší blázen vy, madono, že truchlíte, když duše vašeho bratra je v nebi. – Vyhoďte blázna, pánové“. Šašek svým vtipem vyhrává i nad Malvoliem. Olivie nechce přijmout Cesaria, ten se nedá odbýt – přijímá ho . Zamiluje se do něj. Vévodu nechce. Když C odejde, posílá za ním O po M prsten, se vzkazem, že ho „vrací“ a že o vévodu nemá zájem a on ať se staví, jestli chce slyšet důvody.

II.1 Antonio a Sebastian, Violin bratr. S také přežil, myslí si, že Viola je mrtvá, A se mu snaží pomoci, S mu nakonec řekne kdo opravdu je, chce být sám.

II.2 Malvolio předává Cesariovi prsten a vzkaz od O.

II.3 Říhal se opíjí s Třasořitkou, tahá z něho peníze a dělá mu naděje na jeho neteř, přichází šašek, zpívá, pijí. Přichází Malvolio, vzkazuje od O, že pokud bude strýček chlastat, nechce ho v domě, také vynadá Marii, že drží s nimi – chce na ní žalovat. Marie rozhodnutá se mu pomstít se rozhodne napsat mu milostný dopis od O.

II.4 Vévoda tahá z C do koho se zamiloval – vypadá trochu jako on. Nechají si zazpívat od šaška. V chce, aby C znovu šel za O. C se mu snaží vysvětlit, že ho O nemiluje – marně. V jí posílá šperk.

II.5 Říhal,Třasořitka a Fabiano a Marie, čekají až se Malvolio chytne na špek, M nejdřív v samomluvě sní o tom, aby získal urozenost, pak nachází dopis a nahlas ho čte. Dopis ho navádí k tomu, aby nosil žluté punčochy, podvazky křížem, neustále se na O usmíval a Tobiáše Říhala urážel. Říhal s ostatními chválí Marii za její humor, oblíbili si ji.

III.1 Viola mluví s šaškem – bubínek není jeho oporou, nýbrž kostel – opíra se o něj jeho chata. V: O nic se nestaráš. Š: … o vás se nestarám. Jestliže to znamená nestarat se o nic, měl byste se vlastně rozplynout. V si nechává zavolat Olivii. V mluví s Ř a T – O ho očekává. O vyznává Cesariovi svou lásku, ten ji lituje. C: Naposledy jsem předplakával svého pána bědy. O: Přijď zas!

III.2 Ř a F přesvědčují T, že to že se O nechala před ním vidět s C ji jen usvědčuje z její lásky k T. Ř mu radí, aby vyzval C na souboj. Přichází M a zve na další švandu s Malvoliem.

III.3 Sebastiano a Antonio se domluví se, že se večer sejdou, S se jde podívat po městě. A nemůže, protože za války byl proti vévodovi a nezaplatil pokutu po prohře – chytli by ho.

III.4 Marie říká Olivii, že M je nějaký divný, přichází M v punčochách a kření se. O ho nechá odvést – má úžeh. O odchází za C, který za ní přišel. M povýšeně mluví s Ř. Ř s ním jedná jako s bláznem, M odejde. Marie je nabádá, aby šli za ním. T přináší svou výzvu na kontrolu – je samá urážka. Po tom, co T odchází, Ř říká F, že C radši nažene strach slovně – po přečtení by totiž poznal, že T je pitomec.

C znovu škemrá na O lásku pro vévodu, s tím, že se cítí tak špatně, jako ona z nešťastné lásky k němu.

Ř nahání C hrůzu, ten nechce bojovat, pak tvrdí T, že ho C zbil, T už taky nechce bojovat, nabízí koně na usmířenou. Nakonec se Ř s F podaří docílit toho, že C a T tasí. Přichází Antonio – tasí a chce zachránit Sebastiana. Biřici ho zatknou, A žádá zpět své peníze, které S zapůjčil na cestu městem – C o ničem neví – A ho považuje za zrádce, Ř a F také, nabádají T, aby ho přecejen zbil, že C zdaleka není tak odvážný, jak se zdál.

IV.1 Šašek poslaný pro C potkává S a nevěří mu, že o ničem neví. Přichází T a chce S zmlátit, Říhal taky. Přichází Olivie, usmíří je, zve S k sobě.

IV.2 Malvolio je zamčený ve tmě, Ř, M a F přemluví šaška – převlékne se za kněze. Š: (Pythagoras: duše naší prababičky snad přebývá v okřídlenci) – nemohu uznat, že máš zdravý rozum, dokud se neobrátíš na víru Pythagorovu. Ř chce, aby se legrace s M už dokončila, Š jedná s M jako šašek i kněz najednou, potom sám za sebe a M ho prosí, aby ho nechal napsat dopis a doručil jej Olivii.

IV.3 Olivie se omlouvá za spěch a žádá S, aby si ji vzal – S souhlasí.

IV.4 Na scéně je Š s F – mluví o M dopisu, přichází Vévoda s družinou. Objeví se A s biřici, C žádá po V jeho záchranu – zachránil ji v boji, vysvětluje se, že C není A známý – slouží u vévody už tři měsíce, nemohl být s ním. Přichází Olivie, nárokuje si C, ten popírá, že si ji vzal, vévoda už málem uvěří. Přichází T a Ř – zranění, tvrdí, že jim to udělal C, ten to popírá. Přichází S, má se k Olivii – vévoda vidí, že jsou dva, S se setkává s A – zná ho. S mluví s Violou zdlouhavě přichází na to, že jsou ze stejného města a mají stejného otce, C se přizná, že je žena, vévoda ji chce – tolikrát mu řekla, že nikdy by nemohla jako jeho mít ženu rád. Potřebují V ženské šaty, ty má kapitán, ten uvězněn Malvoliem, Š vyndavá dopis od M – není blázen, první dopis psala M – Olivii je to již jasné, lituje M. O nabízí dvojí svatbu u sebe, vévoda přijímá, odchází, vévoda chce, aby C ještě chvíli hrál C, dokud nebude mít šaty. Š zpívá na konec píseň o svém osudu - životě: „pršelo a vítr fičel … teď abyste nám jen tleskali a každý zas brzy přišel.“ Šablona:Endspoiler