Josef Ferdinand Bavorský: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
MastiBot (diskuse | příspěvky)
JoweBot (diskuse | příspěvky)
m přidána Kategorie:Muži za použití HotCat
Řádek 46: Řádek 46:
[[Kategorie:Wittelsbachové]]
[[Kategorie:Wittelsbachové]]
[[Kategorie:Asturijská knížata]]
[[Kategorie:Asturijská knížata]]
[[Kategorie:Muži]]


[[ca:Josep Ferran de Baviera]]
[[ca:Josep Ferran de Baviera]]

Verze z 19. 9. 2010, 23:30

Josef Ferdinand, kurprinc bavorský na portrétu Josepha Viviena z roku 1698.

Josef Ferdinand Leopold, asturijský kníže a kurprinc bavorský (28. října 16926. února 1699 Brusel) byl předčasně zesnulý dědic španělského krále Karla II.

Původ

Josef Ferdinand se narodil z manželství bavorského kurfiřta Maximilána II. Emanuela s Marií Antonií Habsburskou. Marie Antonie byla jediným přeživším dítětem z prvního manželství císaře Svaté říše římské Leopolda I. s Markétou Terezou Habsburskou a na otcovo „přání“ se v šestnácti letech stala první ženou bavorského kurfiřta, kterému porodila tři syny. A zemřela krátce po Josefově narození.

Rodina

Josef Ferdinand Leopold Otec:
Maxmilián II. Emanuel
Děd:
Ferdinand Maria Bavorský
Praděd:
Maxmilián I. Bavorský
Prababička:
Marie Anna Habsburská
Babička:
Adéla Savojská
Praděd:
Viktor Amadeus I. Savojský
Prababička:
Kristýna Francouzská
Matka:
Marie Antonie Habsburská
Děd:
Leopold I.
Praděd:
Ferdinand III.
Prababička:
Marie Anna Španělská
Babička:
Markéta Habsburská
Praděd:
Filip IV. Španělský
Prababička:
Marie Anna Habsburská

Politické plány

Španělský král Karel II. jej ve své závěti zvolil za svého nástupce v čele španělské říše a jeho volba nalezla podporu ze strany Holandska a Anglie. Nakonec ji s velkou nechutí uznal i Ludvík XIV., který hodlal španělský trůn získat spíše pro svůj rod (ve smlouvě, kterou o této věci uzavřel v roce 1698 s Vilémem III. Oranžským za to považoval rozsáhlá území Španělska v Toskánsku, okolo Pyrenejí a v Itálii). Nástupnictví Josefa Ferdinanda nebylo po chuti také Leopoldovi I., který hodlal získat španělský trůn pro svého syna Karla a navíc neměl dostat žádné kompenzace (proti spojené síle Anglie, Holandska a Francie se ovšem postavit nemohl a následnictví akceptoval). Nástupnictví ve Španělsku se zdálo vyřešeno, avšak ani ne sedmiletý kurprinc při pobytu v Bruselu nečekaně onemocněl jakousi žaludeční chorobou a zemřel.

Francouzi i rakouští Habsburkové okamžitě prohlásili, že druhá strana mladého následníka otrávila, aby si uvolnila cestu ke španělskému trůnu. Jelikož se žádný další přijatelný kandidát neobjevil (nová smlouva mezi Francií a Anglií sice přidělovala Španělsko Leopoldovu synu Karlovi a Itálii Filipovi z Anjou, ale Leopold I. ji nikdy neuznal a podpis Ludvíka XIV. byl patrně jen taktický tah, neboť krátce po smrti Karla II. uznal za španělského krále Filipa) vypukly po smrti Karla II. války o dědictví španělské.

Literatura

  • Vít Vlnas: Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka, Ladislav Horáček - Paseka a Národní galerie v Praze 2001, ISBN 80-7185-380-1, str. 133-135