Pečenga

Pečenga (rusky Пече́нга/Pečenga, norsky Petsjenga, švédsky Petsamo, severosámsky Beahcán, skoltskou sámštinou Peäccam) je sídlo městského typu s asi 3000 obyvateli v Murmanské oblasti v Pečengském rajónu v Rusku.

Historie

Konstantin Korovin. Rybářské lodě na Pečenze

Území Pečengy se nachází na severozápadě Ruské federace, na hranici s Norskem a Finskem u Barentsova moře. Oblast byla původně osídlena Sámy. V roce 1533 byl při ústí řeky Pečengy založen Pečengský klášter a oblast se stala součástí Archandělské gubernie, 1920 přešla pod Finsko a po Pokračovací válce připadla roku 1944 Sovětskému svazu.

Pečengský klášter byl založen svatým Trifonem, který se snažil pokřesťanštit sámské obyvatelstvo. V roce 1572 obývalo klášter asi 50 mnichů. 1583 byl klášter zničen Švédy. Území bylo následně osidlováno Pomory a jinými Rusy. V 19. století byl obnoven klášter.

Roku 1920 po smlouvě z Tartu připadlo Pečenga Finsku.

Pečenga se nachází u Barentského moře mezi Ruskem na východě, Norskem na západě a Finskem na jihu. Zeleně vyznačená oblast je finská část Rybačského poloostrova, která byla postoupena SSSR po zimní válce. Červená oblast je Jäniskoski, Která byla prodána SSSR v roce 1947.

V roce 1916 byla započata výstavba silnice ze Sodankylä přes Ivalo do přístavu Liinahamari, která byla dokončena roku 1931. Pečenga byla od té doby turisticky vyhledávanou destinací, protože se stala jediným přístavem u Barentsova moře dosažitelným automobilem.

V roce 1921 byly v Pečenze objeveny zásoby niklu. Roku 1934 pak začla těžba francouzskými a kanadskými společnostmi.

Během zimní války okupoval Pečengu Sovětský svaz. Po následné mírové smlouvě z Moskvy připadla SSSR jen část Rybačského poloostrova (finsky Kalastajasaarento).

V roce 1941, během pokračovací války, byla Pečenga využívána nacistickým Německem jako základna pro útoky na Murmansk. Roku 1944 Pečengu opět okupavala Rudá armáda. Pařížskou smlouvou z roku 1946 připadla Pečenga opět Sovětskému svazu.

V současnosti je Pečenga stále důležitou oblastí díky nezamrzajícímu přístavu v Liinahamari a díky zásobám niklu. Po válce SSSR zvýšilo jeho těžbu, což mělo špatné dopady na přírodní prostředí.

Externí odkazy

• (anglicky)(rusky) Oficiální stránky Pečengského distriktu