Jan V. Portugalský

Jan V. Portugalský

Jan V. Portugalský (portugalsky João V de Portugal), zvaný apodado el Magnánimo (Šlechetný) nebo také portugalský král slunce, 22. října 1689, Lisabon - 31. července 1750, Lisabon, byl portugalský král v letech 1706 - 1750 a třináctý vévoda z Braganzy mezi roky 1689 - 1750. Nastoupil na trůn po svém otci Petru II., který zemřel v prosinci roku 1706, 1. ledna 1707 byl prohlášen králem.

Jedním z jeho prvních snah bylo upevnit spojení s Velkou aliancí, k níž se jeho otec připojil v roce 1703. Se svými vojenskými jednotkami vtáhl do Kastilie, ale byl zastaven těžkou porážkou, kterou utrpěl 25. dubna 1707 v bitvě u Almansy.

27. října 1708 uzavřel manželství s arcivévodkyní Marií Annou Habsburskou (1683-1754), dcerou římského císaře Leopolda I., aby upevnil svazek s Rakouskem; série nezdařených vojenských tažení, která následovala, skončila uzavřením míru s Francií v roce 1713 a se Španělskem v roce 1715.

Z manželství s Marií Annou vzešli následující potomci:

• Marie Barbara (4. února 1711 - 27. srpna 1758 ∞ 1729 španělský král Ferdinand VI.
• Petr (19. října 1712 - 29. října 1714)
• Josef I. (6. června 1714 - 24. února 1777) - následník trůnu, budoucí portugalský král
• Karel (2. května 1716 - 29. března 1736)
• Petr III. (5. června 1717 - 25. května 1786) ∞ 1760 Marie I. Portugalská
• Alexandr František (24. září 1718 - 12. srpna 1728)
• Josefina (1720 - 1801)

Kromě těchto legitimních potomků měl i řadu nemanželských dětí, mezi jinými:

• Gaspar (* 1716), arcibiskup z Bragy
• Josef (* 1720), Velký Inkvizitor Portugalska

Dlouhé kralování Jana V. bylo charakterizováno vzestupem královské moci díky příjmům pocházejícím z brazilských dolů na stříbro a zlato. Polovina každé tuny, která se v dolech vytěžila, byla vlastnictvím koruny; druhá polovina se dělila mezi majitele a veřejnou správu. To umožnilo králi nedbat parlamentu a vládnout jako absolutní monarcha. Kvůli své centralistické politice se musel Jan vypořádat s opozicí různých šlechtických rodů a vlivných členů kléru.

Jako výraz díků a vděčnosti za narození nástupce trůnu, princezny Marie Barbary dal postavit své vlastní "Versailles" - palác Mafra. Ludvík XIV. byl pro něj vzorem, skvělosti francouzského dvora však Jan nikdy nedosáhl.

Jan V. využil část královského pokladu k rozvoji slabé portugalské ekonomiky, podporoval řemesla i vědu a doufal, že jeho království znovu získá prestiž mezi svými evropskými sousedy. Jeho zahraniční politika se řídila jednoduchými a neměnnými pravidly: politická neutralita v evropských konfliktech a jednání s Vatikánem směřující k získání uznání legální moci monarchy.

Tato jednání s Vatikánem skončila v roce 1748 ze strany papeže Benedikta XIV. uznáním Portugalska suverénním státem a udělením titulu "nejzbožnější král". Šest let před obdržením tohoto titulu, v roce 1742, byl Jan raněn mrtvicí, následkem které zůstal ochrnutý na polovinu těla a neschopný zasahovat do politických záležitostí; jeho žena Marie Anna se ujala regentství. Poslední léta jeho života věnoval zbožné činnosti a poskytování služeb kléru. Jeho ekonomická opatření, velmi nepopulární u šlechty, byla neúčinná. Jan V. zemřel v Lisabonu 31. července 1750. Jeho nástupcem se stal jeho syn Josef I. Portugalský.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juan V de Portugal na španělské Wikipedii.