Bělbog

Bělbog (nebo Bělobog, Bělovít, Bělun, Bialbog, Byelobog, BylunБялбог, Белун, Беловит, doslova bílý bůh) byl slovanský bůh dobra a dne.

Bělbog patří mezi významnější sluneční bohy a také mezi nejstarší. Jeho jméno je představitelem moci světla, v protikladu s neodmyslitelně spjatým Černobogem. Úloha tohoto boha je bezpochyby pozitivní, což vyplývá z jednoznačně kladného postavení bílé barvy u Slovanů. Když chtěl někdo v minulosti něco pochválit, spojil to s bílou barvou (bílý šohaj, bílé děvče, bílá ves…). V okolí Běloruska je Bělbog známý jako Belun, který se zjevuje v podobě starce s dlouhou bradou v bílém oděvu. Rád pomáhá žencům při práci a dává jim bohaté dary. Zjevuje se jen přes den, vyvádí zbloudilé z lesa. Bělbog je personifikací světla a jeho moci. Ve tmě se člověk „ztratí“, světlo vede k cíli. Zároveň je také bohem přibývající poloviny roku. V době zimního slunovratu vždy porazil Černoboga a převzal od něho kontrolu nad řízením vývoje. V den letního slunovratu se boj opakoval, avšak vítězem byl tentokrát Černobog.

Pohled z Beiersdorfu/Bejerec na Bieloboh/Běłobóh (1967)

Toponyma

Dalším svědectvím o existenci Běloboha je několik toponym z různých míst osídlených Slovany. V Česku to jsou Bělbožice a Bilobožnycja na Ukrajině. V polské Metryce Koronnej je zapsána villa Byaloboze, která patřila k městu Stobnica (dnes Stopnica). Mimořádně zajímavé je pojmenování dvou známých vrchů v Horní Lužici Bieleboh (hornoluž. Běłobóh) a Czorneboh (hornoluž. Čornobóh) nedaleko českoněmeckých hranic.

Jazyk

Základ slova Bělbog pochází ze srbštiny a bulharštiny.